Máte volných 20 tisíc nebo jste zdědila půl milionu? Experti radí, kam uložit rezervu i jak investovat dědictví
Napadlo vás někdy, kolik hodin měsíčně strávíte tím, že peníze vyděláváte? A kolik minut věnujete tomu, co se s nimi děje potom? Tvrdě pracujeme, ale jakmile nám peníze dorazí na účet, necháme je ztrácet na hodnotě. Ať už máte volných dvacet nebo dvě stě tisíc, zeptali jsme se expertů a expertek na to, co s nimi dělat v konkrétních situacích.
První a nejdůležitější pravidlo přitom zní: Žádný univerzální zázračný recept neexistuje. Všechno závisí na tom, kdy přesně budete své peníze potřebovat. Na rezervu na rozbitou pračku musíte sáhnout hned, u úspor na rekonstrukci bydlení máte pár let čas a peníze pro děti na studia můžete nechat pracovat třeba celé desetiletí.
To, kolik máte na zhodnocení peněz času a to, jak moc jste ochotní, nebo si můžete dovolit riskovat, jsou hlavní věci, které rozhodují o tom, kam peníze poslat.
Velký rozdíl dělá i to, jestli s investováním teprve začínáte a chcete mít hlavně klidné spaní, nebo už se v tom trochu vyznáte a hledáte výhodnější cestu.
Rozhodli jsme se proto popsat tři časté životní situace a zeptali se na ně pěti lidí, kteří se v penězích opravdu vyznají. Jak by tyto modelové případy vyřešili zástupci bank, investičních společností nebo známý finanční blogger? Podívejte se na jejich rady.
Na co jsme se ptali?
Na co jsme se ptali?
1. Mám vytvořenou rezervu, kdyby se cokoliv stalo, zhruba dva měsíční platy. Nevím, kdy tyto peníze budu potřebovat. Kde bych je měla mít? Má smysl tyto peníze na nějakou krátkou dobu vůbec investovat?
2. Mám zhruba 250 až 500 tisíc korun a budu tyto peníze potřebovat zhruba za 4 až 5 let (kvůli založení rodiny, koupě bytu, rekonstrukci, dítě půjde na studia do zahraničí). Kam s nimi? Bude se rozhodnutí, kam investovat, lišit, pokud jsem v investování nováček, nebo už se v něm vyznám?
3. Mám zhruba 150 až 500 tisíc korun a vím, že je nebudu v nejbližších zhruba deseti letech potřebovat, možná i déle (například jsem zdědila peníze, které zrovna nepotřebuji). Kam a jak mám investovat? (Například rozdělit částku do více produktů, nebo její investování rozložit v čase apod.)
Eliška Panáčková
Produktová manažerka Investic v Air Bank
Foto: Eliška Panáčková
1. Finanční rezerva ve výši zhruba dvou platů
Nejdřív je dobré přepočítat si rezervu z platů na výdaje. Dva měsíční platy totiž mohou jednomu člověku pokrýt dva měsíce života a jinému třeba čtyři. Ideální je mít na spořicím účtu rezervu odpovídající třem až šesti měsícům nezbytných výdajů. Její konkrétní výše závisí i na tom, jak stabilní máme příjem, zda živíme rodinu – nebo jak rychle bychom si v případě potřeby dokázali najít novou práci.
Tyto peníze bychom neměli investovat. U finanční rezervy není hlavním cílem maximální výnos, ale jistota, že ji máme kdykoliv k dispozici a nemusíme kvůli rozbitému autu, pračce nebo výpadku příjmu prodávat investice zrovna ve chvíli, kdy jsou v minusu. Proto patří na spořicí účet, ideálně odděleně od peněz na běžné utrácení.
Investovat má smysl až peníze nad potřebnou rezervu. Pokud bezpečně víme, že část z nich několik měsíců nebudeme potřebovat, můžeme zvážit také krátký termínovaný vklad. Samotnou pohotovostní rezervu bych ale nezamykala. Je to finanční hasicí přístroj – hlavní je, aby byl po ruce.
2. Peníze do 500 tisíc korun, které budu potřebovat za čtyři až pět let
Nejdřív je opět potřeba oddělit finanční rezervu. U zbývajících peněz bychom si měli ujasnit, jak pevný je termín jejich použití. Něco jiného je plánovaná rekonstrukce, kterou lze o rok odložit, a něco jiného školné nebo vlastní zdroje k hypotéce, které budeme potřebovat v konkrétní chvíli.
Čtyři až pět let je poměrně krátký horizont na čistě akciovou investici. Akcie sice nabízejí vyšší dlouhodobý potenciál, ale jejich hodnota může být v době plánovaného výběru zrovna výrazně nižší. Většinu částky bychom proto drželi v méně kolísavých nástrojích – například na spořicím účtu, v postupně navazujících termínovaných vkladech nebo v konzervativnějších dluhopisových řešeních odpovídajících danému horizontu. Menší část může být ve vyváženém portfoliu s akciovou složkou, ale jen pokud jsme ochotni přijmout výkyvy a případně použití peněz odložit.
S přibližujícím se cílem je vhodné riziko dále snižovat a peníze postupně přesouvat do klidnějších variant. Byla by škoda čtyři roky něco vydělávat a o velkou část výnosu přijít půl roku před koupí bytu, například.
To, zda jsme začátečníci, nebo zkušení investoři, by nemělo měnit základní míru rizika. Tu určují především cíl, časový horizont a naše reakce na případný pokles. Začátečník může zvolit jednoduché diverzifikované řešení nebo využít třeba Investičního pomocníka v naší mobilní aplikaci, který vychází z jeho plánů a vztahu k riziku. Zkušenější investor si může jednotlivé části poskládat sám. Znalosti nám ale neprodlouží čas ani nezaručí, že se trh zachová slušně.
3. Peníze, které nebudu potřebovat nejméně deset let
Nejdřív bychom si měli ověřit, že tyto peníze skutečně nebudeme potřebovat. To znamená mít zvlášť dostatečnou finanční rezervu a peníze na bližší cíle. Vyplatí se také zvážit, zda by část sumy neměla větší dlouhodobý přínos jako investice do vzdělání, zdraví, bydlení nebo vlastní práce. Ne každá dobrá investice se totiž obchoduje na burze.
U peněz s horizontem deset let a více už dává smysl dynamičtější portfolio. Jeho základ může tvořit široce diverzifikovaný akciový fond nebo ETF investující napříč světovými regiony a obory. Podle vztahu k riziku ho můžeme doplnit dluhopisy nebo jinými méně kolísavými nástroji. Důležité je nesázet všechno na jednu firmu, zemi nebo módní téma. Současně není nutné nakoupit deset různých produktů jen proto, aby portfolio vypadalo sofistikovaně. Jeden nebo dva široce zaměřené fondy mohou být lépe rozložené než sbírka jednotlivých akcií.
Větší jednorázovou částku je možné rozdělit a investovat postupně, například měsíčně nebo čtvrtletně. Snížíme tím tlak na jediný okamžik nákupu a lépe zvládneme případné první výkyvy. Neznamená to ale, že postupné investování automaticky přinese vyšší výnos. Jeho hlavní výhodou je omezení rizika špatného načasování a větší psychologický klid. Dosud nezainvestovaná část může mezitím zůstat na spořicím účtu nebo krátkém termínovaném vkladu.
U dlouhodobé investice jsou nakonec nejdůležitější jednoduchost, široké rozložení, nízké náklady a schopnost držet se zvoleného plánu. Není potřeba každý den sledovat trhy nebo investici neustále předělávat. Nejlepší dlouhodobá strategie bývá často ta, která je natolik jednoduchá, že ji zvládneme dodržet i ve chvíli, kdy se na trzích zrovna dějí psí kusy.
Pavel Škriniar
pedagog, Národohospodárska fakulta EU v Bratislavě
Foto: Pavel Škriniar
1. Finanční rezerva ve výši zhruba dvou platů
I peníze vložené do fondu peněžního trhu (viz box níže) jsou investicí. Peněžní fond má výhodu v absenci sankcí za předčasný výběr a zároveň nabízí možnost osvobození výnosu od daně po splnění časového horizontu.
Pokud tedy výběr nebude nutný, výnos z peněžního fondu bude o něco výhodnější než z termínovaného vkladu. Takže ano, má smysl investovat i tyto peníze. Jeden měsíční plat v bance na spořicím nebo termínovaném účtu, druhý měsíční plat v peněžním fondu.
Co je Fond peněžního trhu?
Typ podílového fondu, který investuje peníze do velmi bezpečných a krátkodobých finančních nástrojů. V praxi se peněžní fondy často využívají jako bezpečný „přístav“ pro ukládání krátkodobé finanční rezervy, kde peníze neztrácejí hodnotu tak rychle jako na běžném účtu, ale zároveň jsou okamžitě k dispozici.
Mezi jeho hlavní charakteristiky patří:
- Nízké riziko: Investuje převážně do státních pokladničních poukázek, bankovních depozit nebo krátkodobých dluhopisů s vysokým ratingem. Kolísání hodnoty bývá minimální.
- Vysoká likvidita: Peníze si z fondu můžete obvykle vybrat kdykoliv bez pokut či sankcí, přičemž na účtu je máte zpravidla do několika dnů.
- Výnos kopírující úrokové sazby: Výnosy peněžních fondů přímo reagují na základní úrokové sazby nastavené centrální bankou (v ČR ČNB). Když jsou sazby vysoké, nesou tyto fondy zajímavější úrok než běžné účty.
- Daňový test: Na rozdíl od úroků v bance, které banka zdaňuje automaticky srážkovou daní 15 %, u podílových fondů lze při dodržení zákonné lhůty tří let dosáhnout osvobození výnosu od daně z příjmů.
2. Peníze do 500 tisíc korun, které budu potřebovat za čtyři až pět let
Jde o to, zda je potřeba mít peníze k dispozici v jednom konkrétním momentu, nebo na pravidelný výběr. Například student nepotřebuje mít k dispozici všechny peníze hned v prvním semestru studia, ale ideálně si je bude vybírat postupně každý semestr. Tím se investiční horizont dokáže natáhnout a vy můžete získat vyšší výnos.
Pokud mají být peníze určeny na koupi bytu, je třeba je investovat tak, aby jejich vývoj kopíroval vývoj cen bytů, popřípadě stavebních materiálů. To bude ale náročné až nemožné. Jiná aktiva totiž mohou přinést sice zajímavý, ale z pohledu koupěschopnosti nemovitosti nedostatečný výnos. Vhodnější je tedy koupit, nebo zrekonstruovat byt už dnes, i za cenu zadlužení. Přeplacení může být totožné s cenami zvýšenými o inflaci.
Rozdíl v tom, jaké znalosti člověk o investicích má, vnímám. Pro nováčka je určitě vhodný nezávislý pohled a konzultace, což člověk znalý v této věci nemusí potřebovat. Nejde pouze o umístění úspor, ale i o jejich roli ve finančním plánu a souvislost s jinými již zakoupenými, případně chybějícími finančními produkty.
3. Peníze, které nebudu potřebovat nejméně deset let
Lepší než řešit vyšší objem peněz je dívat se na finanční plán a existující portfolio. Investice nepřinese takový výnos, aby se zaplatily náklady na nebankovní půjčky či spotřebitelské úvěry. V takovém případě je vhodnější o investici ani neuvažovat a raději se zbavit závazků. Stejně tak je důležité znát rozložení již existujících úspor. Odhlédneme-li od toho, upřednostňuji diverzifikaci, a to nejen mezi produkty, ale i v čase – pravidelné investování je bezpečnější pro zprůměrování nákupní ceny. Výjimkou je investice po poklesu o desítky procent.
Vendulka Klučková
provozní ředitelka Amundi Czech Republic
Foto: Vendulka Klučková
1. Finanční rezerva ve výši zhruba dvou platů
Pokud nevím, kdy budu rezervu potřebovat, nechala bych ji v likvidních a konzervativních nástrojích. Typicky na spořicím účtu nebo ve fondu peněžního trhu, případně část na krátkém termínovaném vkladu. Pokud je to vaše jediná rezerva, do akcií nebo jiných výrazněji kolísajících investic bych takovou rezervu nedávala. U těchto peněz je podle mě podstatné, aby byly rychle k dispozici a jejich hodnota se v krátkém období výrazně neměnila.
2. Peníze do 500 tisíc korun, které budu potřebovat za čtyři až pět let
Čtyři až pět let už prostor pro investování určíte dává, ale stále bych byla spíše opatrná. Větší část bych držela v kvalitních korunových dluhopisech, dluhopisovém fondu nebo nástrojích peněžního trhu. Menší část, řádově několik desítek procent, může být v akciích. Záleží také na tom, jak pevný je termín, kdy budu peníze potřebovat. Pokud je přesně daný, dávala bych akciím menší prostor. Pokud se dá případný výdaj o rok nebo dva posunout, může být akciová složka o něco vyšší.
To, jestli je člověk začátečník nebo zkušenější investor, má podle mě vztah k tomu, jak snáší riziko a případné kolísání hodnoty investice. Začátečníkovi bych doporučila více konzervativní řešení a menší složku rizikovějších investic (akcií apod.). Lišit se může spíš i způsob provedení. Začátečníkovi může dávat větší smysl jednodušší řešení, například kombinace jednoho dluhopisového a jednoho široce diverzifikovaného globálního akciového fondu nebo ETF. Zkušenější investor si může jednotlivé části portfolia poskládat podrobněji.
Jak investovat v různých fázích života
V každé fázi života přemýšlíme o penězích jinak a také se radikálně mění to, na co peníze potřebujeme. V začátcích řešíme koupi bytu či zajištění rodiny, později zase péči o rodiče, nebo přechod do vlastního důchodu. Jak investovat v různých fázích života a být připraveni na všechno? Přečtěte si víc zde.
3. Peníze, které nebudu potřebovat nejméně deset let
U horizontu deset let a více bych se určitě nebála výraznějšího zastoupení akcií. Nicméně v tomto případě platí, že způsob provedení se bude lišit podle toho, jestli jste začátečník nebo zkušený investor. Já osobně mám všechny takové investice v akciových fondech, globálních i třeba sektorových a tematických. Ale samozřejmě i investice do ETF dává smysl. Nezkušenému investorovi bych doporučila se poradit s profesionálem, v bance nebo u finančních poradců, otestovat si svůj reálný vztah k investičnímu riziku a kolísání trhů a vyzkoušet širší portfolio různých instrumentů. Základ by ale vždy měly tvořit instrumenty akciové.
Pokud jde o způsob investování, sama kombinuji pravidelné investice s jednorázovými. Výhodou pravidelného investování je, že rozkládá vstup na trh v čase a snižuje tak význam toho, v jakém konkrétním okamžiku, respektive za jakou cenou investici koupím. Pokud už mám celou částku k dispozici, mohu ji investovat jednorázově nebo si její část rozdělit do několika postupných investic a vedle toho pokračovat pravidelně.
Jakub Dvořák
influencer, autor webu Rozbité prasátko
Foto: Jakub Dvořák
1. Finanční rezerva ve výši zhruba dvou platů
Takové peníze nemá smysl investovat. Držel bych je na běžném nebo ještě lépe na spořicím účtu, ideálně jiném, než který používám k obvyklému placení.
2. Peníze do 500 tisíc korun, které budu potřebovat za čtyři až pět let
4-5 let jsou relativně krátká doba a s výběrem vhodné investice bych se snažil trefit do stejného časového okna. Ideálním kandidátem by tak byly státní dluhopisy (např. nedávno vydané Dluhopisy Republiky), ale kvůli složitosti nákupu bych vybral spíše termínovaný vklad u nějaké banky. Jde o takový „lepší spořicí účet“. Investiční společnost Portu má pak super produkt Investiční rezerva, kde v dynamické verzi přidává i trochu zlata a akcií.
3. Peníze, které nebudu potřebovat nejméně deset let
Šel bych do jediného indexového akciového ETF fondu, ideálně celosvětového a tržně váženého. Například novinka od Vanguard sledující index FTSE Global All-Cap je ideálním základem takřka každého portfolia.
Lukáš Míka
odpovědný manažer za rozvoj investičních a depozitních řešení v České spořitelně
Foto: Lukáš Míka
1. Finanční rezerva ve výši zhruba dvou platů
U „železné rezervy“ (finančního polštáře) je nejdůležitější, abyste na ni dosáhla kdykoliv a bez ztráty. Proto patří na spořicí účet s dobrým úrokem, případně do fondu peněžního trhu. Ten dnes nese podobný výnos a peníze z něj máte do pár dní. Investovat rezervu do akcií nebo dluhopisů smysl nedává: kdyby přišel výdaj zrovna ve chvíli, kdy trhy klesnou, prodávala byste se ztrátou – a přesně tomu má rezerva zabránit. Dva platy jsou dobrý základ, ideál je mít postupně tři až šest měsíčních výdajů. A cokoliv nad rezervu už naopak na spořicím účtu ležet nemá, protože takové peníze pomalu ukusuje inflace.
2. Peníze do 500 tisíc korun, které budu potřebovat za čtyři až pět let
Tady je klíčové, jak pevné to datum je. Pokud peníze za 4–5 let potřebovat opravdu budu (pořízení bytu, rekonstrukce), volil bych převážně dluhopisovou nebo konzervativní smíšenou strategii. Akcie maximálně jako menší příměs, třeba do třetiny. Akciové trhy umí spadnout o desítky procent a 4 roky nemusí stačit na zotavení. Pokud je termín volnější („někdy kolem toho“), lze podíl akcií mírně zvýšit.
K tématu Nováček vs. zkušený investor: Správná odpověď se překvapivě moc neliší. Dobré portfolio je dobré pro oba typy investorů. Liší se cesta k němu. Nováčkovi doporučuji jeden hotový smíšený fond odpovídající horizontu a nechat si poradit. Největší chybou začátečníků není špatný fond, ale vybírání jednotlivých akcií a panické prodeje. Zkušený investor si mix poskládá sám a pohlídá si poplatky.
3. Peníze, které nebudu potřebovat nejméně deset let
Deset a více let je horizont, kde dávají smysl především akcie. Ty jsou historicky nejvýnosnější třída aktiv, a čas vyrovná jejich výkyvy.
Kam: Stačí jeden až dva široce diverzifikované akciové fondy/ETF na světové trhy. Nepotřebujete deset produktů. Jeden globální fond v sobě má stovky firem, to je diverzifikace sama o sobě. Pokud si s tím chcete více hrát, dají se peníze rozložit do více fondů/ETF, které jsou zaměřené na konkrétní regiony nebo odvětví a udělat tak tuto diverzifikaci po své „ose“. Kdo chce klidnější spaní, přidá dluhopisovou složku.
Jak: Jednorázově, nebo rozložit v čase? Statisticky vychází lépe zainvestovat hned – trhy dlouhodobě rostou. Ale pokud by vás trápilo, že trh spadne týden po investici, rozložte nákup do 6–12 měsíčních tranší. O pár desetin výnosu možná přijdete, ale vydržíte u toho, a to je nakonec důležitější.
A hlavně: Jak se bude blížit doba, kdy peníze budete chtít, postupně přesouvejte z akcií do konzervativnějších nástrojů (například dluhopisové fondy – pozn. red). Neriskujte celý výnos v posledním roce.
