Při prvních pokusech o romantické vztahy si podle psycholožky Dany Grečnerové vytváříme jak nástroje pro zvládání životních výzev, tak upevňujeme vlastní identitu. Pro rodiče je tedy důležité nechat svým dětem dostatečnou volnost i pocit soukromí, ale současně je potřeba, abychom jim jako rodiče byli oporou, pokud se potřebují svěřit.
Dana Grečnerová působila řadu let jako pedagogicko-psychologická poradkyně a nyní má soukromou praxi zaměřenou na všechny věkové kategorie. Mnohdy se jí rodiče chodí ptát, jak mluvit se svými dospívajícími dětmi o prvních láskách, přitažlivosti, soužití. Podle ní je právě tato fáze klíčová pro formování způsobů, jak komunikujeme s druhými a jak si navykáme na role, ale také třeba krize ve vztazích. „Adolescent ještě není osobnostně zralý a nemá vytvořenou identitu. Prostřednictvím vztahů s prvními láskami zkouší sám sebe v komunikaci a ve schopnosti řešit konflikty. Zjistí, zda je ve vztahu dominantní nebo zda preferuje, když se o něj stará jeho partner nebo partnerka. V prvních vztazích si člověk může vyzkoušet jednu roli a v dalším jinou.“
Zkušenosti jsou přitom různé. Někdo se socializuje snadno a brzy, nebo později. Důležité je podle psycholožky poskytovat dětem rodičovskou lásku a uznání, ať už se ve světě romantických vztahů orientují jakkoli. Právě tlaku totiž mají dospívající z různých stran i z vlastního nitra víc než dost. „Tlak na vstup do vztahu je vnější záležitostí. Rodič by měl dítěti říct, že i když vnímá, že má problémy ve škole, není pro něj problém, že dítě nemá lásku. Uklidněte své dítě tím, že řeknete například: ‚Klidně můžeš zůstat single do třiceti, když se tak rozhodneš, nevidím v tom problém.‘"
Komunikace s dospívajícími dětmi v tomto období je nicméně náročná na mnoha úrovních. Je třeba poskytovat podporu, ale není vždy snadné o nich komunikovat. „Rodič by si měl s teenagerem sednout a promluvit si s ním v poklidné atmosféře. Vřele doporučuji, aby to nebylo doma. Vezměte dceru nebo syna někam na procházku nebo na pizzu a řekněte jim, jak situaci vnímáte. Řekněte svému dítěti, že vidíte, že má problémy, a dodejte, že mu chcete pomoci. Zkuste se zeptat, co by se dalo udělat pro to, aby si dovedlo lépe poradit s problémy, které má.“
Celý rozhovor Ivety Tanoczké najdete na webu Heroine.cz.