Odnesla jsem to zdravotně, omluva se mnou nehnula, říká o 15 let trvajícím sporu porodní asistentka Königsmarková
V roce 2009 došlo při domácím porodu, u něhož asistovala porodní asistentka Ivana Königsmarková, k náhlému kolapsu novorozence a jeho následnému úmrtí. Přestože se podílela na resuscitaci dítěte a existovaly záznamy o srdeční aktivitě ještě při příjezdu záchranné služby, stát zahájil trestní stíhání pro podezření ze zanedbání odborného postupu. Řízení se táhlo patnáct let, bylo provázeno mediálním lynčem, zákazem výkonu profese a opíralo se o sporné znalecké posudky. Před Vánoci soud pravomocně rozhodl, že trestní stíhání bylo nezákonné, stát musí Ivanu Königsmarkovou odškodnit a veřejně se jí omluvit. „Jsem ráda, že to takhle konečně skončilo, ale musím říct, že fakt nikomu bych to nepřála," říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
Jaké to pro vás bylo, když jste si po těch dlouhých letech sporů s českým státem přečetla velmi strohou omluvu Ministerstva spravedlnosti a uznání, že vám tím procesem bylo ublíženo?
Ani to se mnou moc nehnulo. Za prvé ta omluva působí trochu jakože se vlk nažral a koza zůstala celá. A za druhé jsem věděla, že to přijde, protože o to jsme celou dobu usilovali.
Co jste vlastně po tu celou dobu prožívala? Byl to bezesporu velký zásah do života…
Já jsem se nezhroutila ani tak psychicky jako fyzicky. Onemocněla jsem rakovinou, měla jsem problémy s kyčlemi, ale i další obtíže – zkrátka jsem to odnesla zdravotně. Bylo to strašně těžké. Ale ta všeobecná podpora byla obrovská.
V rozhovoru se dále dočtete:
- jak Ivana Königsmarková prožívala roky, kdy se musela neustále hájit
- proč doplatila na odpor systému vůči domácím porodům
- o zkostnatělém porodnickém systému v Česku
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Soudním znalcem může být leckdo
Případ se stal už v roce 2009, tedy bezmála před dvaceti lety. Co vás tahle zkušenost naučila o právu v Česku?
Především je obrovský problém se soudními znalci. Soudního znalce na porod může dělat někdo, kdo se zabývá třeba rakovinou nebo ženskou inkontinencí.
Druhá věc je, že od té doby se sice změnil zákon o soudních znalcích, ale v tom oboru se vlastně moc nezměnilo. Máme specializaci gynekologie a porodnictví. Pokud ten člověk nepracuje někde na okrese nebo v malé porodnici, ale třeba s onkologicky nebo jinak těžce nemocnými ženami, které rodí na specializovaných pracovištích, tak se k porodnictví dostává minimálně.
Když to shrneme, šlo o patnáct let soudních tahanic, na jejichž konci přišel osvobozující verdikt. Součástí toho byl ale i mediální lynč, veřejné zostuzování, poškozování vašeho jména a snaha zamezit vám ve vaší činnosti. Můžeme si to projít od začátku? Co se stalo a jaké to mělo jednotlivé fáze?
