Každý třetí dospívající má zkušenost s násilím ve vztazích. Jak poznat, že se něco děje

„Násilí můžeme definovat jako čin namířený proti druhému člověku, který mu má ublížit, způsobit bolest, zastrašit ho nebo ponížit, aby jednal proti své vůli, respektive aby nejednal podle vůle své,“ říká psycholožka Barbora Jakobsen, která v Česku s organizací SOFA rozjíždí program Blízké vztahy bez násilí. „Může být fyzické, psychické, sexualizované, materiální… Často se odehrává i na digitálních platformách, s tím má mnoho dospívajících osobní zkušenosti,“ dodává.

Největší problém současných mladých lidí je, že často nevědí, kde přesně hranice násilí leží, jak reagovat při jejich překročení nebo kde hledat pomoc. V důsledku toho mohou v násilných vztazích setrvávat déle a špatné vzorce přenášet do dalšího života.

Ohroženi jsou pak i jejich budoucí partnerky a partneři, kteří podobnou zkušenost nemají. Proto je důležité naučit se už v mládí rozpoznávat první signály násilného chování a umět dobře rozlišit, co je, a co už není zdravé chování ve vztahu. Jak svým potomkům mohou pomoci rodiče? „Ochránit je můžeme jen tak, že jim dopředu dáme informace o násilí, o hranicích, o vztazích a že budou vědět, pokud něco nebude v pořádku, že za námi můžou přijít,“ říká odbornice. Jak poznat, že se například láska vašeho dítěte nevyvíjí tím správným směrem? Jak by naopak zdravý vztah měl vypadat? 

Nejen to se dočtete v rozhovoru s Barbarou Jakobsen. Psycholožka zároveň zmiňuje, že stejně jako prevence a osvěta je důležitý i náš postoj k těm, kteří se násilí dopouštějí. Nepoužívá například slovo násilník, protože nálepkování může přispívat ke stigmatizaci na obou stranách. Více čtěte zde: