Karlovy lázně, koloniál na Újezdě a pisoár u magistrály. 10 ikonických míst queer Prahy, která je dobré si během Pride připomenout
Začíná festival Prague Pride, který v průběhu týdne přináší kromě zábavy i víc než stovku osvětových akcí na podporu rovnosti a práv leseb, gayů, bisexuálů a trans lidí (LGBTQ+). To vše dělá ve spolupráci se Společností pro queer paměť, která se snaží shromažďovat, uchovávat, zkoumat a popularizovat minulost queer lidí v českých zemích. V roce 2014 vydala Teplou Prahu, průvodce queer historií na území hlavního města. Redakce Heroine spolu s ní vybírá 10 míst, která byste během tohoto týdne neměli minout.
1. Karlovy lázně
Novotného lávka 198/13
Karlovy Lázně jsou dnes známé hlavně jako oblíbené party místo cizinců. V minulosti však byly jedním z míst, kde se potají setkávali gay muži. Tehdy mělo místo značně odlišnou funkci i podobu od té dnešní. Byly vystavěny roku 1848 a v roce 1925 prošly moderní rekonstrukcí. Měly vlastní prádelnu, restauraci a v pánském oddělení holičství a pedikúru. „Velký plavecký bazén byl jak v prvním poschodí v pánském oddělení, tak i ve druhém v oddělení pro dámy. Ve třetím poschodí fungovalo oddělení vanové,” popisuje dispozice publicista Zdeněk Zeman. „Návštěvníky byli známí herci, výtvarníci, tanečníci, z nichž mnozí, ač 'šťastně ženatí', rádi podlehli svodům nahého mužského těla,” píše dále.
Nejstarší dochované svědectví o navazování homosexuálních vztahů v prostorách lázní pochází ještě z doby před rekonstrukcí. V roce 1924 zaslal anonymní pisatel, který se podepsal jako Jeden z těch 10 000 nenormálních policii dopis, v němž si stěžoval na známého prostituta a vyděrače homosexuálů Tondu Trička. Uvádí mimo jiné: „Ztratil-li se v lázních někomu oblek nebo peníze, bylo jisté, že to vzal Tonda, který se tím ještě chlubil, jak okradl koho. Ještě z doby, kdy byly Královy lázně u Karlova mostu, ukradl tam nějakému herci oblek, nějakému Maďaru kožich atd., zkrátka ať to bylo v kterýchkoli lázních, vždycky se mohlo jít přímo na Tondu.“
Daleko více svědectví o situaci v Karlových lázních však pochází z období poválečného. Lázně disponovaly členitým prostorem s řadou chodbiček a zákoutí. Historik Franz Schindler uvádí, že tyto lázně měly „podle všeho pevnou klientskou základnu, jež samozřejmě časem přirozeně zestárla a navzájem se poměrně dobře znala. Nováčci byli proto velice vítáni a těšili se velké pozornosti.“ To dokládá i vyprávění jednoho z pamětníků: „Na Karlových lázních byly takový uličky z kabin a tam byl naprostý klid. Tam se spíš hlídali navzájem žárlivě, kdo kam, ke komu. Když tam vlítl mladý člověk, tak to hned byla panika. To hned jak když střelí do hejna vrabců. Taky ses, když se ti někdo líbil, mohl domluvit. Mohli jste se sejít venku anebo pokračovat, že jo... Jenomže člověk věděl přesně, jak kdo vypadá celý a nešel do žádného rizika.“
Co dalšího se v textu dočtete:
- jakou roli hrál v queer historii pisoár s přezdívkou Rudý ďábel
- příběh trans ženy Toni Ebel, která utekla do Prahy po jednom z prvních genderově afirmačních zákroků
- kde v rámci travesti show vystupoval Josef Stárek známý jako lékař Kája z filmu Slunce, seno a pár facek
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
2. Poslední společný byt Toni Ebel a Charlotte Charlaque
Maltézské nám. 478
Toni Ebel (1881—1961), narozená v Berlíně, byla německá malířka a trans žena. Její cesta k vlastní identitě byla bolestná – zahrnovala nešťastné manželství, pokusy o sebevraždu i dlouhé hledání sebe sama.
V roce 1929 podstoupila jeden z prvních genderově afirmačních zákroků na Sexuologickém institutu Magnuse Hirschfelda, získala „transvestitskou licenci“, a mohla tak veřejně vystupovat jako žena. V té době se sblížila s Charlotte Charlaque, recepční institutu, s níž tvořila životní pár i během útěku z nacistického Německa do Československa v roce 1934.
