Fasují pánské trenýrky a helmy jim padají do očí. Jak česká armáda (ne)přijímá ženy
Ženy tvoří téměř 15 % profesionálního personálu Armády ČR. Přesto se vojákyně každé ráno oblékají do uniforem s prostorem pro mužské orgány a čelí prostředí, které je vnímá spíše jako odchylku od normy. Od modřin z nepadnoucí výstroje přes toxické narážky až po systém, jenž paradoxně trestá angažované otce. Jak vypadá každodenní realita žen v české armádě a proč je se zde muž stále považuje za univerzální standard?
„Byly to moje první dny na Univerzitě obrany. Stály jsme ve frontě na výstroj, plné očekávání, že si poprvé oblékneme uniformu,“ vzpomíná studentka vojenského záchranářství Jesika Škodová. Místo pocitu hrdosti ale přišlo spíš překvapení. A rozpačitý smích.
Nové číslo Heroine je venku! ✨
Nové číslo Heroine je o ženách, které nečekají na svolení. Na titulní straně je Chili Ta, milovnice jídla a tvůrkyně obsahu, která mluví o vzteku jako zdroji síly, americkém fotbale a o tom, jak odpustila přísným rodičům. Představujeme laureátky ocenění Moje Heroine 2026, ptáme se, proč lékaři přehlížejí lipedém, a přinášíme ukázku z nové knihy Niny Špitálníkové o mateřské lásce, která nepřichází automaticky. Mluvíme s režisérkou Pepou Lubojacki o lidech na ulici a zkoumáme, jak daleko došel vývoj sexuálních robotů.
Čtěte v novém čísle Heroine.
Když si totiž s ostatními ženami rozbalily přidělené podvlékací kalhoty, zjistily, že mají vpředu otvor, typický pro pánské prádlo. Když si vojačka obléká uniformu, očekává, že jí dodá pocit hrdosti, síly a sounáležitosti. Pro mnoho žen v armádním prostředí u nás však ranní oblékání představuje spíše každodenní připomínku toho, že do tohoto světa vlastně tak úplně nepatří.
Z historického hlediska byla armáda institucí založenou na kultuře maskulinity a ovládanou výhradně muži. A ačkoliv dnes ženy tvoří téměř 15 % profesionálního vojenského personálu AČR, zdá se, že instituce samotná stále považuje za „univerzálního vojáka“ výhradně muže. Je to jen úsměvná logistická chyba, nebo hlubší strukturální problém?
Ženy do armády prokazatelně chtějí. V posledních letech je zájem žen o službu konstantní. Přesto se z celkového počtu přes 28 tisíc vojáků jedná jen o 4 192 vojákyň. Ženy najdeme primárně v „pečujících“ nebo podpůrných profesích: suverénně vedou ve zdravotnické službě (556 žen), v personalistice (219 žen) nebo ve všeobecné logistice (487 žen). Naopak u bojových, například mechanizovaných odborností, je jich pouze 147, ve speciálních silách 41 a u dělostřelců 30. Ženské zastoupení chybí také na vedoucích pozicích AČR, ve třech nejvyšších hodnostech nebyla za loňský rok ani jedna žena.
Co se v článku dočtete:
- Proč „mužské“ vesty vojákyně nejen omezují, ale přímo ohrožují na zdraví.
- Mýtus „vojenské matrace“: Jak vypadá každodenní sexismus v armádě.
- Jak genderové stereotypy dopadají i na muže – příběh vojáka, který nemohl pečovat o půlročního syna.
- Proč je vyžadování absolutní fyzické shody v silových testech nesmyslné a jak armáda ignoruje vliv ženského hormonálního cyklu.
- Inspirace z Norska: Jak vytvoření čistě ženských speciálních oddílů ukázalo cestu k efektivnějšímu využití potenciálu vojákyň.
Děkujeme, že předplatným podporujete vznik nezávislého obsahu.
Nejviditelnějším důkazem toho, jak armáda přistupuje k ženám, je pak paradoxně právě to, co nosí přímo na těle. Výstroj. Jako „UNISEX“ jsou konstrukčně řešeny pořizované součástky služebního stejnokroje v zeleném nebo béžovém potisku. Podle Ministerstva je „vhodnost pro obě pohlaví zabezpečena rozsahem velikostního sortimentu a počet velikostí umožňuje podle u žen zabezpečit potřebnou velikost z hlediska zabezpečení komfortu užívání v plném rozsahu.“
