Trans* lidé a sex. Co bychom měli vědět o intimních vztazích lidí po tranzici
Jsou z jiných měst, generací a hlásí se k rozdílným genderům. Každý z jejich příběhů je tak jedinečný, jak jen může lidská sexualita a žitá zkušenost být. Ne každý se rád baví o tom, co dělá v posteli. Kyle, Vlaďka, Lilly a Jana s Jenny mě ale nechali nahlédnout do jejich intimních životů s maximální otevřeností.
„Většinovou společnost nejvíc zajímá genitál. Zajímá je, jak budeš souložit, když ti uříznou penis nebo vytvoří vaginu. Už se neptají, jak se cítíš nebo jak tě mají oslovovat. Přitom trans* lidem jde většinou o to, aby mohli žít v té roli, ve které se cítí dobře,“ vysvětluje mi sexuoložka Petra Vrzáčková. Potvrzuje tak moji hlavní hypotézu pro tohle téma: všechno není jen o sexu. Ani pro trans* lidi. Přesto může být sexuální oblast pro některé z nich důležitou součástí jejich životů a výrazně ovlivňovat přijetí jejich vlastní genderové i fyzické identity.
Pokud si trans* žena nechá vymodelovat ženský genitál, šance, že tkáň zůstane vzrušivá, je vysoká. Nový klitoris se totiž vytváří ze žaludu penisu a pysky z kůže šourku, kde je velké množství nervových zakončení. Zároveň se mění i charakter orgasmu, který na rozdíl od mužského vyvrcholení přichází pozvolněji.
„Pokud jsem sexuální tvor, tak chci být sexuální, ať už jsem cis, nebo trans*,“ dodává sexuoložka. To, jak si trans* lidé užívají sex a vstupují do milostných vztahů, ovlivňuje několik faktorů. Tím hlavním je stadium tranzice, která je pro každého vždy unikátní a individuální. Samotná přeměna může mít více stupňů a může i nemusí zahrnovat jednotlivé operace a hormonální léčbu. Trans* muži mají možnost podstoupit sérii operačních zákroků, mezi které patří odstranění prsou (mastektomie), odstranění dělohy a vaječníků (hysterektomie) a případně vytvoření nového penisu (faloplastika). U trans* žen je to primárně odstranění varlat neboli orchiektomie a vaginoplastika, kdy dochází k odstranění penisu a následné vymodelování vaginy.
Není to jen o sexu, ale…
V České republice je úřední změna pohlaví podmíněna odstraněním reprodukčních orgánů, sterilizací a komisionálním šetřením. Ve výzkumu z roku 2018 realizovaného českým spolkem Transparent z.s. uvedlo 30 % respondentek a respondentů, že nechtějí podstoupit sterilizaci ze strachu z toho, že by si pak už nemuseli užít sex tak jako předtím. Podobné obavy mi potvrdila i Lilly, jejíž jméno bylo pro zachování její anonymity změněno: „Rizika jsou pro mě příliš velká a výsledek příliš málo lákavý. Mám ráda sex, je pro mě důležitou součástí života a nechci riskovat jeho ztrátu.“
Co je sterilizace?
Česká republika je jednou z mála zemí Evropy, jejíž legislativa stále vyžaduje po trans lidech podstoupení sterilizace při úřední změně pohlaví. Sterilizací je v tomto kontextu míněn zákrok, který zahrnuje odstranění reprodukčních orgánů, jako jsou varlata či děloha a vaječníky. Absolvování sterilizace umožňuje trans osobě změnit si jméno v úředních dokumentech. Faloplastika a vaginoplastika není podmínkou pro úřední změnu pohlaví. Sterilizaci podstupuje jen určité procento trans lidí a mnozí ji pro její kontroverznost a komplikovanost dlouhodobě odmítají a kritizují.
Sexuoložka Vrzáčková však vysvětluje, že pokud si trans* žena nechá vymodelovat ženský genitál, šance, že tkáň zůstane vzrušivá, je vysoká. Nový klitoris se totiž vytváří ze žaludu penisu a pysky z kůže šourku, kde je velké množství nervových zakončení. Zároveň se mění i charakter orgasmu, který narozdíl od mužského vyvrcholení přichází pozvolněji a trans* ženy si na něj musejí postupně zvykat. Pro Lilly je zatím tranzice u konce, ráda by však v budoucnosti podstoupila kvůli zdravotním a estetickým důvodům odstranění varlat.
Operační zákroky mohou některým trans* lidem usnadnit cestu k přijetí sama sebe, a tudíž i ke kvalitnějším sexuálním zážitkům. „Když se mi nelíbí genitál, se kterým jsem se narodil/a, těžko se pak sbližuji, protože nechci, aby mi na ten genitál někdo sahal,“ vysvětluje Vrzáčková. O svou zkušenost s velkou tělesnou dysforií se se mnou podělil i Kyle, jehož hlavní motivací pro sterilizaci byla právě úřední změna pohlaví a se sexem to podle jeho slov nemělo nic společného. Kyle má za sebou jak odstranění dělohy a vaječníků, tak operaci hrudníku, o plastice penisu neuvažuje. „Necítím se jako méněcenný, jen protože nemám penis,“ říká. „Musím uznat, že si teď sex dokážu konečně naplno užít. Ve svém těle se cítím skvěle.“
Hormony a harmonie
Míru dysforie k vlastnímu tělu, a tím i možnosti se při sexu cítit lépe, pomáhá ovlivňovat i hormonální terapie, tzv. HRT. U trans* mužů, kteří nepodstoupí operaci penisu, je podle Vrzáčkové vzrušivost na velmi vysoké úrovni, protože testosteron vzrušivost podporuje. Zvětší se jim klitoris, objevuje se u nich často větší sexuální touha, snáz dosahují orgasmu atp. U trans* žen, které berou estrogeny a antiandrogeny, se naopak eliminuje nebo úplně zmizí schopnost ejakulovat a penis s varlaty se výrazně zmenší.
Petra Vrzáčková
Petra Vrzáčková je gynekoložka a sexuoložka. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, úspěšně také zakončila studium v Oxfordu, Lyonu a Portu a složila mezinárodní zkoušku z oboru sexuální medicíny. Jádro její praxe spočívá v práci s lidmi s genderovou dysforií a jejich rodinami. Mimo to se věnuje také párovému poradenství nebo práci s parafilní klientelou v rámci projektu Parafilik.
Hormonální léčba pomohla v sexuální oblasti i Vlaďce, která má za sebou složitou cestu v hledání vlastní identity i sexuality, navíc umocněnou dospíváním v devadesátých letech, kdy byl přístup k informacím i lékařské pomoci značně limitovaný. „Před tranzicí jsem cítila úzkost před sexem a nevěděla jsem pořádně proč. Necítila jsem se dobře, když jsem musela používat svoje tělo a penis, vadil mi orální sex. Nechtěla jsem, aby mi ho partnerka prováděla,“ popisuje Vlaďka, která na přání své ženy neprochází sociální částí tranzice ve smyslu veřejného vyoutování, už rok je však v hormonální terapii. Vlaďka si v souvislosti se změnami pod vlivem HRT začala sex více užívat, cítí se komfortněji a sebevědoměji ve svém těle, které nyní i voní víc „jako žena“. „Jsem víc psychicky přítomná a cítím se víc žensky. Tedy mimo případ, kdy se jedná o penetrační sex, to pociťuji dysforii a chci to mít co nejdříve za sebou,“ svěřuje se Vlaďka. V rámci trans* komunity se ale najdou i lidé, kteří dysforii nepociťují a na své pohlavní orgány nahlížejí buďto pozitivně, nebo neutrálně, s přihlédnutím na funkčnost a pohodlnost. „Je to do jisté míry přijetí vlastního těla v tom smyslu, že ho dokážu brát tak, jak je,“ vysvětluje sexuoložka.
Měla by být sterilizace nutnou podmínkou pro úřední změnu pohlaví?
Hledání alternativ
Tělesné změny vyvolané působením hormonů či dysforické pocity vůči svému tělu mohou být důvody k tomu, proč pro trans* lidi často odpadá možnost penetračního sexu. „Předtím to byl sex muže a ženy, často rychlý, a tak trochu účelový. S tranzicí jsem začala objevovat svou ženskou sexualitu a penetrační sex sesadil z prvního místa ten orální. Tehdy jsem zažila svůj první ženský orgasmus,“ popisuje svou zkušenost Lilly. I když existují tací, kteří jsou fyzicky schopní klasickou soulož realizovat, často vyhledávají jiné sexuální techniky, které vedle nekoitálního sexu zahrnují například využívání sexuálních pomůcek, role play či BDSM praktiky. „Ve chvíli kdy mě vzrušuje svazování, tak nemusím řešit, jestli mám penis a jak je velký,” vysvětluje sexuoložka.
Nahlédnout do svých sexuálních životů mě nechala i Jana s Jenny, otevřený pár z Moravy, který společně vychovává tři děti. Jenny prochází pouze sociální tranzicí, vyoutovaná je v okruhu nejbližší rodiny a přátel. Pro Janu je jejich vztah možnost odložit nálepku „předobrazu společensky správné ženy“, přestože se sama nepovažuje za osobu s trans* nebo nebinární identitou.
Společný sexuální život je pro obě velmi důležitou součástí jejich vztahu, které se snaží věnovat dostatek prostoru. „Je to jeden z našich preferovaných způsobů, jak relaxovat,“ shodují se. Obě však přiznávají, že jim kvůli péči o děti na „hraní si“ často chybí soukromí a čas. Sex pro ně zahrnuje širokou škálu různých praktik, které často ani nemusejí zahrnovat genitálie. „Je to cokoliv spojeného s intenzivním kontaktem, propojením našich myslí při společně stráveném čase a aktivitě, která nás nějak vzrušuje, klidně i jen myšlenkově,“ vykresluje Jana.
Pečuj a nech pečovat
Důležitou součástí vedení odpovědného sexuálního života jsou i preventivní prohlídky lékařů. Ty mohou být právě pro trans* lidi často mnohem komplikovanější kvůli odmítavým postojům zdravotníků. K důsledné péči podle Vrzáčkové patří také vědět, jaké jsou možnosti v době před užíváním hormonů – například nechat si zmrazit vajíčka nebo spermie. V průběhu tranzice by si pak trans* lidé měli dávat pozor na pohlavně přenosné choroby, jimiž však trans* komunita není nijak výrazně zatížena v porovnání se zbytkem společnosti.
Trans* muži, kteří provozují penetrační sex, by si měli nechat čas od času zkontrolovat děložní čípek a trans* ženy zase pravidelně docházet na mamograf, protože užíváním hormonů se zvyšuje riziko rakoviny prsu. „Je důležité, aby na sebe dávali sexuálně aktivní lidé pozor, o své zdraví pečovali a nečekali jenom na to, co jim řekne doktor,“ apeluje sexuoložka. Což je ostatně rada, kterou by se měli řídit všichni, kteří žijí sexuálně aktivně, ať už jsou trans*, nebo cis.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
