Úspěšné vzdělávací systémy světa přesně vymezují, co mají žáci umět, říká expert. V Česku je to jinak

Od vzdělávání toho dnes hodně očekáváme, ale často není jasné, jak ambiciózních cílů dosáhnout. Učitelé většinou například sami nevědí, co je efektivní způsob učení, takže to pak nemohou naučit žáky.

To je pravda a je to smutné, protože existuje mnoho velmi dobrých studií o procesu učení. Do velké míry je to o tom, jak pomoci žákům si věci zapamatovat a jak si vybavit věci, které se naučili před týdnem nebo před rokem. Díky rozvoji psychologického a kognitivního výzkumu v posledních dvaceti pěti letech o tom, jak učení a lidská paměť funguje, víme daleko víc než dřív. Ale ve Skotsku, stejně jako v mnoha jiných zemích, se ve vzdělávání učitelů nevěnovala této revoluci ve vědě o mozku a učení - jak ji někteří nazývají - téměř žádná pozornost. Přitom by to mělo být jádrem učitelské profese.

K současnému skotskému vzdělávacímu systému jste velmi kritický. Upozorňujete na výrazný pokles výsledků skotských žáků v šetření PISA v posledních desetiletích. V čem vidíte jeho hlavní příčiny?

Od šedesátých let 20. století docházelo v zemích, jako je Anglie, Kanada, Spojené státy, Nový Zéland, a částečně i ve Skotsku, k odklonu od strukturovaného předávání znalostí jakožto hlavního cíle vzdělávání. Vystřídalo je takzvané vzdělávání orientované na žáka. V principu šlo o to, aby učení bylo pro žáky poutavější a aby odpovídalo potřebám a zájmům jednotlivce. Vedlejším účinkem této změny byly však příliš často ztráta rigoróznosti vzdělávání a oslabení vzdělávací struktury.

Ve Skotsku to od devadesátých let znamenalo mimo jiné přechod k vágněji definovaným cílům, což mělo své negativní důsledky. Tento posun od strukturované, učitelem řízené výuky k mnohem méně strukturovanému, žáky řízenému učení na bázi vlastního objevování je podle mého názoru příčinou mnoha problémů, kterým nyní čelíme. Oslabil soudržnost systému, jasné vědomí, k čemu má směřovat, a snížil i akademická očekávání.