Jana Voždová prožila osudovou tragédii, když přišla o svého syna při nehodě, kterou způsobil řidič technicky nezpůsobilého vozidla. Následovala cesta plná zklamání a bezmoci – od nevyjasněných okolností nehody až po zklamání ze systému, který jí upíral právo být vyslyšena. V rozhovoru pro Heroine.cz sdílí svůj příběh, který je nejen o ztrátě, ale i o dlouhé a těžké cestě za spravedlností. Jaký je život, když vám soudní systém neumožní promluvit? A jak by se to mohlo změnit díky restorativní justici?
Paní Voždová, vy přicházíte vyprávět smutný příběh, který trvá už osm let. Nehoda, při které zemřel váš syn se stala v roce 2017. Co se tehdy stalo?
Jana Voždová: Sedmého srpna 2017 jel syn na motorce po své straně silnice a v protisměru jel nakladač. Jak jsme se později dozvěděli, měl upravenou lžicí tak, aby toho nabral víc. Tato lžíce zakryla směrová světla. Syn měl přednost v jízdě, ale ani nemohl předpokládat, že ten nakladač bude chtít odbočit. A v okamžiku, kdy ho nakladač míjel, tak ho tou lžicí z cesty smetl. Vlastně to bylo technicky nezpůsobilé vozidlo, které se na pozemních komunikacích nemělo pohybovat.
V tom okamžiku jsme se pro stát stali nikým. Do té doby jsem si vždycky myslela, že žiju v demokratické státě, kde můžu uplatnit svoje zákonná práva. Že když se stane taková tragédie, tak orgány činné v trestním řízení zjišťují okolnosti nehody, snaží se to objektivně vyřešit, včetně potrestání viníků. Tam začíná moje cesta. Dodnes nevycházím z údivu, že v podstatě nic nefunguje.
Soud nicméně proběhl, pachatel je známý, od soudu odešel s podmínečným trestem a se zákazem řízení, takže na první pohled to vypadá, že je to uzavřené a že spravedlnosti bylo učiněno za dost. Ale pro vás ne. Proč?
Jana Voždová: Trestní řízení bylo vedeno jenom vůči řidiči vozidla. Ale my jsme se setkali s nesrovnalostmi při policejním vyšetřování. Kamerový záznam zmizel. Synův vrak odvezla policie. Nakladač zůstal v družstvu a do deseti dní byl opraven. A co je nejvíc zarážející a do dneška se s tím nemůžu vyrovnat, je to, že jednatel družstva není trestně odpovědný. On na policii vypověděl, že o té úpravě vozidla věděl a vědomě ho nechal provozovat. Nedovedu pochopit, jak to může policie jenom zaprotokolovat.
Chtěla jsem, aby se zjistilo, jak dlouho ten vůz jezdil takto upravený. Protože to neohrožovalo jen ostatní řidiče na pozemních komunikacích, ale i všechny v areálu družstva. Dodnes nevíme, kdo mu tu jízdu nařídil. Policie to dala jen do přestupkového řízení – smrtelnou nehodu s technicky nezpůsobilým vozidlem. Úřednice na městském úřadě ve správním řízení vyměřila pokutu 8500 Kč s tím, že přihlédla ke všem skutečnostem a následkům nehody a že je to pro družstvo dostatečná pokuta.
Chtěla se setkat s pachatelem. Toužila uslyšet pravdu. Proč se toho nikdy nedočkala?
„Jsem druhý účastník nehody vašeho syna.“ Jaká omluva je dostatečná pro matku, která přišla o dítě?
Sama a bez pomoci. Proč Jana zůstala ignorovaná státem a institucemi?
Soudní trápení. Bezcitné chování soudce, který upřel právo se vyjádřit.
Kdo konečně Janě pomohl a jako první ji opravdu vyslechl?
Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.