Právo na život? Antipotratová revoluce jím ve skutečnosti pohrdá

42 405 | Apolena Rychlíková, Matěj Schneider | 22. 5. 2019 | 50 komentářů | Kauza

Alabama, Georgia a další americké státy přijaly nebo se chystají přijmout tvrdé antipotratové zákony. Výjimky nejsou ani v případě znásilnění a incestu. Zastánci zákazu potratů se zaklínají úctou k životu, který vzniká, ale přitom opovrhují životem, který už existuje – životem ženy.

Zpočátku se to zdálo jako osamocená aktivita malé části politického spektra. Jenže překotný vývoj posledních dní ukazuje, že tomu tak není: Amerika čelí frontálnímu útoku na jedny ze základních liberálních práv. Zemí se skrz různé státy valí lavina protipotratových zákonů, které šokují svou jednoznačnou snahou vrátit legislativu do první poloviny dvacátého století.

V Alabamě není od letošního listopadu možné jít legálně na potrat. A to ani v případě, že jste obětí znásilnění, že čekáte dítě, které má vady neslučitelné se životem, nebo které vzešlo z incestu. A ani v řadě jiných, méně závažných, ale pořád relevantních případech, kdy dítě z různých důvodů prostě nechcete nebo nemůžete mít.

I dnes jsou v Alabamě jen tři specializované kliniky, což je na stát, který obývá bezmála pět milionů lidí, zoufale málo. Doktorům a doktorkám, kteří by potrat přeci jen provedli, hrozí odnětí svobody až ve výši devadesáti devíti let.

Pravděpodobnost, že by devítičlenný Nejvyšší soud zvrátil Roe v. Wade za pomocí hlasů nových soudců a tří jejich konzervativních kolegů, se značně zvýšila.

Podobný zákon je připravený i v Missouri. Zakazuje ženám podstoupit potrat po osmém týdnu těhotenství a výjimky dává jen v případě ohrožení života matky. Pro případ incestu nebo znásilnění ani zde potrat nepovolují. Obdobná legislativa už prošla kongresy států Kentucky, Mississippi, Ohio a Georgia, které zakázaly potraty od okamžiku, kdy je znatelný tlukot srdce plodu. Podle lékařů je to zhruba v šestém týdnu těhotenství. Odpůrci těchto zákonů upozorňují, že v této fázi o svém těhotenství většina žen ani neví.

Trump je velmi pro život

V žádném státě neprošel tak drsný zákon jako právě v Alabamě. Není to žádná náhoda. Jeho autoři se příliš netají se svými záměry. Doufají, že zákon bude soudně napaden, doputuje k Nejvyššímu soudu v zemi a umožní tak zvrátit rozhodnutí ze začátku 70. let, tzv. Roe v. Wade, které zajistilo federální ochranu přístupu k potratu a znemožnilo jednotlivým státům prosazovat zákony, které by omezovaly potraty v prvním trimestru těhotenství.

V sobotu se k vlně zákonů vyjádřil i prezident Trump. Zastánci tvrdších potratových zákonů mohli slavit, že se v žargonu proti-potratových aktivistů označil jako „velmi pro život“. Na Twitteru nicméně uvedl, že podporuje výjimky pro případy znásilnění, incestu a ohrožení života matky. V poslední dekádě byl ve svém konzervativním postoji k potratům neochvějný (jakkoliv ještě v roce 1999 tvrdil, že je pro právo žen na potrat). Několikrát šířil i dezinformace o zabíjení novorozeňat těsně po porodu.

Případ Roeová versus Wade

Norma Corveyová, matka dvou dětí, žádala v roce 1970 v Texasu o potrat. V žádosti uváděla, že počala při znásilnění. Přerušení těhotenství se nedomohla, ani když se obrátila na soud. Po sérii odvolání se její případ dostal až k Nejvyššímu soudu Spojených států, který po třináctiměsíčním rozhodování nakonec sedmi hlasy proti dvěma rozhodl, že protipotratové zákony v jednotlivých státech jsou protiústavní. Zasadily se o to zejména dvě právničky, pro které byla Corveyová (v procesu vedená pod krycím jménem jako Jane Roeová) pěšcem v partii, v které chtěly dostat k soudu texaský protipotratový zákon.

Podle rozhodnutí je čtrnáctým dodatkem americké ústavy garantováno právo na soukromí, které chrání svobodu těhotné ženy rozhodnout, zda chce podstoupit přerušení těhotenství. Toto „právo na soukromí ale zároveň Nejvyšší soud omezil. V prvním trimestru těhotenství záleží podle něj jen na rozhodnutí ženy samotné, v druhém trimestru mohou jednotlivé státy potraty regulovat a ve třetím téměř zakázat, pokud legislativa bude obsahovat výjimky pro případy, kdy je ohrožen život matky.

Důležitější než prezidentovy tweety jsou dva soudci, které dosadil k Nejvyššímu soudu: Neil Gorsuch a Brett Kavanaugh. Oba jsou spíše konzervativní a pravděpodobnost, že by devítičlenný Nejvyšší soud zvrátil Roe v. Wade za pomocí jejich hlasů a tří jejich taktéž konzervativních kolegů, se značně zvýšila.

Zvrácení Roe v. Wade neznamená, že by ve Spojených státech najednou byly zakázány všechny potraty. Pouze by v současném stavu předalo rozhodovací pravomoci z federální úrovně do rukou jednotlivých států. Některé státy proto naopak upevňují svá práva na potraty. Kansaský nejvyšší soud například nedávno rozhodl, že ústava státu toto právo ženám zaručuje.

Zmíněná Alabama naopak patří mezi státy, ve kterých je protipotratový sentiment nejsilnější – souhlasí s ním tři pětiny obyvatelstva. V Georgii nebo v Ohiu, kde podobné protipotratové zákony také prošly, je v této otázce společnost rozdělena rovnoměrněji. Na úrovni celých Spojených státu je stále drtivá většina populace pro zachování možnosti potratu v prvním trimestru.

Senátorky Elizabeth Warrenová a Kirsten Gillibrandová, které obě kandidují na prezidentku, minulý týden navrhly legislativu, která by fungovala jako záplata za potenciálně převrácení Roe v. Wade. Pokud by se senátorkám podařilo takovýto zákon prosadit, jeho životnost by nebyla natolik závislá na rozložení sil u Nejvyššího soudu.

Represe bez alternativy

Při pohledu na vlnu restriktivních zákonů se kdekomu vybaví dystopický román Margaret Atwoodové Příběh služebnice, který proslavil stejnojmenný seriál streamovací platformy Hulu. Už v minulosti využívaly aktivistky pro své protesty seriálovou symboliku – především rudobílé obleky Služebnic. Jenže abychom si byli schopni představit, co se všechno se zaváděním tvrdě omezujících zákonů pojí, není třeba chodit k fikční tvorbě.

K podobně tvrdým opatřením se nejčastěji uchylovaly diktátorské režimy: slavný byl zákaz potratů v Sovětském svazu, který v roce 1936 nařídil Stalin a vrátil tak zemi o šestnáct let zpět (V roce 1920 byl totiž podobný zákon zrušen Leninem s argumentací, že by žádná žena neměla donosit dítě proti své vůli. Na tu dobu to byl nevídaně progresivní přístup.) V SSSR tak po dvacet let docházelo k úmrtím těhotných žen, které musely absolvovat nelegální potraty, narůstal počet osiřelých dětí, které mnohdy bývaly drastickému a bolestivému umírání svých matek svědky.

Rumunský experiment

Analýza pro Foreign Policy uvádí, že poté, co rumunský zákon zakazující potraty vešel v roce 1966 v platnost, porodnost se v následujícím roce zvedla z průměru 1,9 na 3,7 dítěte na ženu. Brzy ale následoval pokles, protože ženy našly jiné cesty, jak se dostat k interrupcím. Pro ženy s kontakty na západ nebo s dostatkem peněz to znamenalo úplatky anebo léky pašované z Německa, pro chudší pak cokoliv, co poskytly domácí zdroje nebo černý trh. 

Do roku 1989 zemřelo přibližně 10 000 žen na následky neodborně provedených potratů, mateřská úmrtnost se zvýšila dvakrát a v sirotčincích a dětských domovech skončilo 170 000 dětí.   

Obzvlášť kruté to bylo během druhé světové války: ženy, které byly samy a na sociálním dně, se musely uchylovat k prostituci a počet nelegálních potratů rostl. A s ním i počet zbytečných úmrtí nebo mrzačení a dětí, které zůstávaly na ulicích nebo přežívaly v ústavech. K opětovné legalizaci potratů došlo v SSSR až po Stalinově smrti.

Podobné to bylo v minulosti i v Rumunsku, které bylo – typickým s argumentem navýšení populace – jednou z nejpřísnějších zemí v Evropě. Ceaușescův režim sice v prvních letech populaci výrazně navýšil, to, co ale musely rumunské ženy zažívat, mrazivě popisuje slavný film Cristiana Mungiua 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny. Scéna, jak jde jedna z hlavních hrdinek s mrtvým plodem v tašce, patří k nejdepresivnějším filmovým obrazům novodobé historie.

V případě Alabamy je obzvlášť závažné, že tento stát zakázal pod hrozbou vězení svým občankám dokonce i absolvovat potrat v jiném státě USA. Přesně tato brutalita jasně ukazuje, že tu nejde o konzervativní názory, ale prostě o co nejdrsnější aplikování krajně fundamentalistických postupů, a to bez ohledu na jejich dopady a také bez nabídnutí jakéhokoliv jiného řešení.

Touto optikou jsou ženy redukovány jen na (imaginární) biologickou funkci rozmnožovat se, a to aniž by se jakkoliv diskutovaly obecné sociální nebo materiální podmínky, ve kterých pak ony vnucené děti vychovají. Je to přitom právě Amerika, která patří k sociálně nejméně prostupným zemím na světě. Absence veřejného zdravotnictví nebo vzdělávání, velké rozdíly mezi periferií a centrem, přetrvávající rasová segregace a velké sociální rozdíly mezi chudými a bohatými jsou přitom s otázkou rodiny spjaty mnohem víc než právo na potraty.

Není přitom překvapivé, že způsob, jakým tvrdé zákony na ženy dopadnou, se budou lišit především podle jejich třídy a společenského statusu. Tři čtvrtiny amerických žen uvádí svoji špatnou ekonomickou situaci jako jeden z důvodů pro potrat. A tu žádný zákaz interrupce nikdy nevyřeší – naopak ji prohloubí.

Pochod "pro-choice" aktivistů v Chicagu 20. května 2019. Foto: Profimedia

Alabama v oblasti rodinné politiky už dlouhodobě praktikuje další vysoce brutální opatření: je to stát s dvojnásobně vyšší kojeneckou úmrtností, než je americký průměr, a úmrtnost matek zde není pro jistotu vůbec zaznamenávána. Proč? Stát ženám a dívkám neumožňuje žádnou dostupnou prenatální péči, garantovaná zdravotnická péče pro nastávající matky neexistuje.

Zároveň je v Alabamě téměř šestnáct procent dětí dáno k adopci, ale opatrovníci na ně nemůžou čerpat žádné finance. A v neposlední řadě se žena nemůže odstěhovat s dítětem bez souhlasu otce a otcova práva jsou zde téměř nedotknutelná bez ohledu na to, co dělá.

Není to nic příjemného

Vedle nejzávažnějších okolností – typicky znásilnění nebo incest – by nemělo být těžké pochopit a přijmout i jiné důvody, které k potratům vedou. Někdy to může být pocit vlastní nevyzrálosti, jindy vědomí nefunkčního vztahu anebo strach, že dítě jednoduše neuživím. Legitimní je ale cokoliv, i to, že dítě úplně obyčejně nechci.

Žena mizí za dveřmi kliniky, podpíraná “pro-choice” dobrovolnicemi. Jakou alternativu vlastně protipotratoví aktivisté této ženě i ostatním nabízí?

Mělo by nás naopak zajímat, jak – při zachování základních lidských práv na určení své budoucnosti a nakládání se svým tělem – nastavit podmínky, aby k potratům docházelo co nejméně. Nebo jak rodiče, kteří děti chtějí, ale bojí se, na všech úrovních podpořit. Liberální přístup k potratům je přitom podmínkou pro všechno ostatní. Zakázat interrupci není řešení – ani rodinné politiky, ani ničeho dalšího.

Takové otázky jsou ale „pro-lifery“ tvrdě ignorovány a nahrazovány dogmatickými odsudky. Video, jak musí být žena, která jde s dekou přes hlavu na potrat v Kentucky, doprovázena dobrovolnickým týmem a u kliniky na ni řve fanatický dav v čele s pastorem, připomíná – spíš než „kolébku demokracie“ – výjevy ze Saudské Arábie, kde je normální kamenovat za homosexualitu. „Dnes nemusíte zabít své dítě, dámo! Nemusíte se stát vražedkyní!“ hřímá muž, zatímco žena mizí za dveřmi kliniky, podpíraná „pro-choice“ dobrovolnicemi. Jakou alternativu ale vlastně protipotratoví aktivisté této ženě i ostatním nabízí?

Přitom absolvovat potrat je i bez uličky hanby zkušenost zatěžující, bolestná a často traumatizující. Jen málokterá žena si nedokáže uvědomit, o co při takovém zákroku skutečně jde. Naše představy o tom, kdy vzniká život, se sice můžou lišit, ale na těžkosti umělého potratu to nic moc nemění. A to ani, když se umělé ukončení těhotenství stává vysvobozením: třeba z patologického vztahu nebo sociální nouze. Žádná žena nejde na interrupci z lehkovážnosti.  

Stavět potraty mimo zákon vede k tomu, že se okolnosti, za kterých ženy děti „ztrácejí“, stávají nejen víc nebezpečné, ale i víc ponižující. Přitom by potraty měly probíhat v bezpečném a maximálně podpůrném prostředí, a to především z úcty k lidskému životu jako takovému.

Fundamentalisté, kteří proti právu na potrat tvrdě vystupují, tuto úctu ale nemají. Ženy jsou pro ně jen prázdné nádoby na plození dětí, plody samotné se stávají rukojmími. Na konci koloběhu je jen zmar. Jak dnes zaznívá z mnoha stran: to, co se momentálně děje v Americe, není žádný manifest „pro-life“ přístupu. O život a jeho kvalitu totiž těm, kteří se tak zuřivě ženou o desítky let zpátky, vůbec nejde.

Apolena Rychlíková

Apolena Rychlíková

Dokumentaristka a publicistka, redaktorka A2larm.cz. Ve své filmové i novinářské práci se věnuje sociálním otázkám, politice a problematice nerovností. Absolvovala... Další články.

Matěj Schneider

Redaktor Radia Wave a publicista. Na Wavu několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje komentáře... Další články.

Celkem 50 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

xxx | 24. 5. 2019 | 01:05

Opravdu??? Je spousta těch,které by podle vašeho komentáře rády kvetly a prostě to nejde...a jejich život je i tak úžasný a v pohodě.
Bylo by asi fajn uvědomit si, že jsme se narodili, abychom žili a nežijeme pouze proto, abychom rodily ....

+41
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Imrich Girašek ,igirasek@gmail.com | 22. 5. 2019 | 13:36

Dobrý deň! Bol jeden kráľ,nariadil,aby všetke kvietky čo vykvitnú potrhali.I stalo sa.Žiaden kvet už nikdy sa neobjavil .Kráľovna bola čoraz smútnejšia a začala chradnuť.Kráľ rozmýšľal prečo,no nedopátral sa toho.Kráľ privinul manželku na hruď a spýtal sa jej prečo je taká smutná.Kráľovna mu dala odpoveď.Bez detí a kvetín je môj život márny.Lebo záhrada bez kvetín a žena bez detí je len prázdny neradostný svet.Nechajme kvety vykvitnúť do krásy a deti narodiť sa bez ďalších podmienok.

-89
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Opakovaný pokus o doručení reforem na Českou poštu

Česká pošta má propustit téměř čtvrtinu zaměstnanců. Na kvalitě služeb to prý nebude znát a za dva roky bude pošta v černých číslech. Jenže...

Peníze

Změny v důchodech: Vznikne nultý pilíř, stejný pro všechny

Výpočet důchodů má být srozumitelnější díky tomu, že se státní systém rozdělí na dvě části. Potřebujeme však i reformu daní, říkají odborníci.

Finmag

Letem světem elit

Kellner, Havel, Gott, von Suttner i Banksy. A když jsme u létání – vrací se Flight Simulator a bude to hromský dílo.

Finmag

Co vlastně Turecku na Kurdech v Sýrii tak vadí

Turecký prezident tvrdí, že válčí za mír. Kurdům v Sýrii už nekryjí záda Američané a na napadeném území jim chybí i tradiční a jediný spolehlivý...