Ženy se musí obhajovat, ať už do politiky vstupují, nebo z ní vystupují, říkají mladé političky
Proč musí mladé ženy v politice neustále obhajovat své kompetence a omlouvat se za svůj věk nebo pohlaví? Jak to, že se po letošních volbách strhla taková hysterie kvůli vyššímu počtu žen ve sněmovně, ačkoli se v Česku pod průměrem? O roli žen v politice, jejich vyhlídkách i tom, čemu musí čelit, jsme si povídali s Martinou Ochodnickou (TOP 09), jednou ze zakladatelek iniciativy Moderní sněmovna, a Kateřinou Stojanovou, nově zvolenou pirátskou poslankyní.
Vy jste teď v opačných pozicích. Martina Ochodnická svůj poslanecký mandát uzavřela a vy, Kateřino, ve sněmovně naopak začínáte. Martino, už máte sbaleno?
MO: Sbaleno mám a po čtyřech letech jsem všechno přestěhovala domů, ale doma ještě nemám vybaleno. Čeká to na mě, až si udělám čas.
Kateřino, vy už se zabydlujete. Viděli jsme na Instagramu, že vstupní kartičku už máte…
KS: Ano, vstupní kartičku už mám a pomalu se zabydluji. Ale nástup do sněmovny je vždy spjatý s poměrně složitým organizačním procesem, kdy je potřeba vyřešit, kdo kde bude. V jakých prostorách a na jaké židličce bude sedět. Tahle nejútrpnější část nás teprve čeká, respektive jsme na začátku a teď jí procházíme.
VIDEO: Podívejte se na celý rozhovor s Martinou Ochodnickou a Kateřinou Stojanovou
Martino, vy jste řekla, že zkušenost v poslanecké sněmovně z vás udělala feministku. Jak se to stalo, že jste přišla jako nefeministka a odcházíte jako feministka?
MO: Před čtyřmi lety, když jsem dělala starostku ve Větrném Jeníkově, přišel novinářský dotaz, jestli jsem feministka. Tehdy jsem odpověděla, že rozhodně podporuji rovná práva žen a mužů, ale feministkou bych se úplně nenazvala. Dnes se za to stydím. Co ze mě udělalo feministku? Data, k nimž jsem získala přístup díky poslaneckému mandátu. Data jsou věcí, která na mě dost funguje. Když dostanu na stůl čísla, data, fakta a srovnání se zahraničím, mohu si myslet, co chci a mít pocity, jaké chci, ale tohle mě prostě přesvědčí.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- Co čeká nastupující mladé poslankyně?
- Jak se změnila poslanecká sněmovna za poslední volební období?
- Už si zvykli poslanci na přítomnost většího počtu žen ve sněmovně?
- Co je potřeba udělat pro to, aby ve sněmovně seděli lidé, kteří neztrácejí kontakt s každodenní realitou a běžným životem?
- Jak se mladé političky vyrovnávají se znevažováním ženských schopností a kompetencí?
Takže vás přesvědčila data o nerovnosti a bariérách?
MO: Přesně tak. Pak také zkušenosti těch, kteří, a především které, těmi bariérami procházeli anebo neprošli. Velký vliv na mě měla i parta kolegyň, ale i kolegů feministů – ano, takoví opravdu v poslanecké sněmovně jsou – kteří se mnou tohle sdíleli a učili jsme se společně. Mnohé byly daleko přede mnou, jako třeba Marie Jílková, ale některé, třeba Lucka Potůčková, se to učily se mnou. Tak to byla moje cesta k feminismu: data, čísla, fakta, sdílení a poprvé náraz do něčeho, čemu se říká skleněný strop, což jsem do té doby, jako starostka na malé obci, vlastně nezažila nebo jsem si to úplně neuvědomovala.
