přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Je potřeba, aby se ve školách přestaly zavírat oči před sexuálním obtěžováním, říká zakladatelka Konsentu

Johanna Nejedlová založila a vede organizaci Konsent, která se snaží bořit mýty ohledně sexuálního obtěžování. Sem tam se na ni obrátí někdo s tím, že zažil něco nepříjemného ve škole od učitele. Zároveň ví, že spousta studentek a studentů se se svými zkušenostmi nikdy nesvěří. „Je potřeba otvírat ve školách tato témata, aby žáci věděli, že si to nemusí nechat líbit. A že to taky nemají nikomu dělat. Je to zkrátka důležité pro nastavení celkové kultury společnosti,” říká Johanna Nejedlová. 

"Je potřeba mluvit o tom, že sexuální obtěžování není jen fyzické, ale že v případě učitelů pod to spadá i komentování těla, dotazy na sexuální život, nevítané lichotky, zvaní někam," říká Johanna Nejedlová.Foto: Nikola Ramešová

Obrací se na vás někdo v souvislosti s obtěžováním ve škole?   

Není to masivní, ale pár lidí se na nás už obrátilo a možná trochu překvapivě mezi nimi byl i kluk, kterého obtěžoval jeho učitel. Oslovila nás také jedna základní škola ve chvíli, kdy vyučující začal chodit s deváťačkou. To se určitě nesmí dít. Aby se něčemu takovému předešlo, je podle nás potřeba dávat podporu i vyučujícím. Aby například věděli, co se děje, když s nimi začnou žákyně flirtovat. Třeba mladý učitel nemusí hned správně vyhodnotit, že má proti sobě pořád dítě, které jen testuje hranice, zkouší, co se bude dít. Problém je i to, že v Česku nejsou čerstvá data, která by říkala, jak často se obtěžování na základních nebo středních školách děje. Určitě to ale není marginální problém. Je potřeba, aby školy téma otevíraly a aby se vědělo, že sexuální obtěžování berou vážně.

V pořádku není ani to, když učitelé studenty vystavují sexuálně explicitnímu obsahu. 

Zdá se mi, že u nás není ani jasná definice toho, co všechno je sexuální obtěžování. 

Je potřeba mluvit o tom, že sexuální obtěžování není jen fyzické, ale že v případě učitelů pod to spadá i komentování těla, dotazy na sexuální život, nevítané lichotky, zvaní někam. V pořádku není ani to, když učitelé studenty vystavují sexuálně explicitnímu obsahu. 

Kde vidíte hranice toho, co je přípustné? Co když je dívka plnoletá a vztah s učitelem chce mít dobrovolně?

I když je to střední škola, to, že učitel je v pozici autority, tomu dává jinou dynamiku, než má běžný vztah. Třeba může být všechno v pořádku, dokud spolu ti dva chodí, ale má dívka opravdu svobodu se s učitelem rozejít? Ale i během vztahu – učitel se může snažit být spravedlivý, jenže ve výsledku to může znamenat, že bude na tu studentku přísnější než na jiné. Taky je otázka, nakolik bude pedagogický sbor fér k někomu, kdo chodí s jejich kolegou. Může to způsobit problémy i v kolektivu – třída to také může vidět jako nespravedlivé, spolužačky mohou žárlit. Tedy nejen, že je to morálně nepřípustné, ale může to způsobovat problémy v rámci celé školy. 

Jak byste porovnala české prostředí se zahraničním – jsou jinde přísnější podmínky?

V zahraničí nejsou vztahy mezi učiteli a žáky přípustné ani na vysoké škole. A velká část škol má etické kodexy, které přesně stanovují, co už je nevhodné. To je velmi užitečná věc, která může mnoho věcí usnadnit. 

Právní závaznost ale takový kodex nemá…

FOTO: Barush Maush

Ve firmách ale podobné etické kodexy fungují, tak proč by nemohly fungovat ve škole. Ideální by bylo, kdyby ta pravidla nebyla jen na papíře, ale aby se o tom spolu pedagogové bavili, aby to bylo v té škole žité. Školy by měly otvírat diskusi, co je vhodné. A pedagogický sbor by se měl vymezit, když něco takového vidí u svého kolegy. Kolega, co učí externě na jedné škole informatiku, mi vyprávěl, že mu jeden učitel řekl: „Ta Maruška z 9. třídy má ale mrdavý oči.“ Tak to je přesně ta chvíle, kdy se má ten, kdo to slyší, ohradit. Bohužel mnozí učitelé vyrůstali v tom, že takové vyjadřování o studentkách bylo normální, takže to necítí jako něco závadného. 

On se často neohradí ani ten, koho se to týká…

Není to snadné. Když se vám něco takového stane, jste v šoku a nechcete o tom mluvit, staví vás to do nepříjemné role. Je potřeba motivovat žáky, aby – když to zažívají – o tom někomu řekli. Probírat s nimi postupy, co se v takovou chvíli dá dělat. Je fajn, když škola ustanoví osobu, o níž se řekne, že se na ní mohou studující a třeba i zaměstnanci školy obrátit, pokud zažijí sexuální obtěžování. Může to být třeba preventista, ale záleží, jak často je s dětmi v kontaktu. Někdy je ale lepší, když si ten, komu se něco stalo, vybere v pedagogickém sboru toho, komu věří, než aby byla vyhrazena jen jedna osoba, která ale nemusí mít důvěru všech. 

To je tedy prevence, ale co když už k obtěžování dojde? 

Je potřeba v první řadě opečovat toho, kdo se svěřil, poděkovat mu, že to udělal. A dohodnout s ním, jak se to bude řešit. Je možné, že třeba řekne, že nechce být konfrontovaný s dotyčným vyučujícím. Vždy by se měla respektovat jeho představa o tom, jak se věc bude řešit. Tedy až na situaci, kdy se stejných stížností sejde třeba šest. To už je samozřejmě potřeba řešit, i kdyby žák nechtěl. Pokud přijde stížnost jen od jednoho žáka, je nutné postupovat velmi citlivě a obezřetně a pohlídat, aby si dotyčný učitel na onoho žáka nebo žákyni nezasednul. Pokud je to jen trochu možné, měl by se o všem dozvědět ředitel/ka. Pokud se jedná o menší přečiny, třeba takové ty sexistické průpovídky, tak učiteli důrazně říct, že je to nevhodné a vysvětlit proč. A že když se to bude opakovat, přijdou sankce a může to vést až k ukončení pracovního poměru. Občas se setkáváme s tím, že si školy myslí, že nemohou takového učitele propustit. Teď to řešíme s jednou vysokou školou. Je to alibismus. Ve chvíli, kdy vyučující poškozuje dobré jméno školy, určitě je vedení oprávněné ho propustit. 

U nás pořád máme tendenci banalizovat dopady obtěžování. Takové to: Ale prosím tě, ber to s humorem, vždyť se zas tolik nestalo… 

Je potřeba si uvědomit a opakovaně o tom ve škole mluvit, že i lehčí formy sexuálního obtěžování můžou mít zásadní dopady na psychiku toho, kdo ho zažívá. Někdo to přejde a nic si z toho nedělá, ale někomu to opravdu může způsobit trauma. Může se třeba začít vyhýbat škole, narůstají mu absence a může se stát problémovým. Je potřeba otvírat ve školách tato témata, aby žáci věděli, že si to nemusí nechat líbit. A že to taky nemají nikomu dělat. Je to zkrátka důležité pro nastavení celkové kultury společnosti.

Johanna Nejedlová založila spolek Konsent, který se zabývá prevencí sexuálního násilí. Studovala religionistiku, žurnalistiku a politologii. Věnuje se také publicistice. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s