Ubrečené, ukřičené a hysterické? Političky to o sobě slýchají téměř denně, říká poslankyně Urbanová
Poslankyně Barbora Urbanová má za sebou první čtyři roky v poslanecké lavici a před sebou další mandát. Během svého druhého volebního období už nechce znovu slyšet, že by měla držet emoce na uzdě, aby nepůsobila hystericky. Proč bude pokračovat v iniciativě, kterou česká média překřtila na „vzbouřené matky“? A jaké je sedět ve sněmovně nejen coby mladá žena, ale také bývalá asistentka poslance? Přečtěte si celý rozhovor s Barborou Urbanovou na webu Heroine.cz.
V letošních volbách do Poslanecké sněmovny jste za STAN získala jste bezmála 14 tisíc kroužků, což je druhý nejlepší celorepublikový výsledek za Starosty po Vítu Rakušanovi. Některé vaše blízké kolegyně, s nimiž jste ve sněmovně úzce spolupracovala, letos naopak s poslaneckou prací skončily. Uvažovala jste někdy o tom, že byste do kandidatury také už znovu nešla?
Když jsem kandidovala poprvé, zažívala jsem takové feministické probuzení. Řekla jsem si, že mi nikdo přece nebude nakazovat, co mám dělat, a nikoho se nemusím ptát. Takže jsem se nikoho ve svém okolí nezeptala, téměř nikomu o svých záměrech neřekla a jen jsem začala činit příslušné kroky.
Letos jsem to udělala naopak. Šla jsem za svojí rodinou, za svým partnerem a zeptala se, jestli jim moje kandidatura nevadí. Nevím, jestli odpovídám na otázku, ale ilustruje to podle mě to, že jsem si uvědomila, jak tahle práce ovlivňuje nejen mě a můj život, ale také moje nejbližší okolí. Mí blízcí mě mají rádi a té práce, kterou dělám, si váží, takže mi zdůraznili, že se mám zařídit podle sebe. A já pokračovat chci, protože mám pocit, že vím, co ještě dál dělat.
Z toho, co říkáte, cítím, že funkce poslankyně umí být náročná i pro vaše okolí...
Foto: David Sedlecký Wikimedia Commons / Profimedia
Ano, hlavně z hlediska veřejného působení. Když jste veřejně viditelná osoba – a v tomto případě s tím fakt, že jsem navíc žena, nepochybně také souvisí – má to vliv na to, jak žijí vaši blízcí. Mám na mysli třeba to, že nenávistné vzkazy, které chodí vám a vy se je učíte nějak ignorovat, mohou začít chodit vašemu okolí, což je odporné. Například pro mou maminku samozřejmě není úplně jednoduché číst, jak jsem příšerná.
Váš partner zase může mít například kolegy, kteří se podivují nad tím, že jste jako žena málo doma, o čemž se podle mě moc nemluví. Směrem k partnerkám politiků se nad tím, že jsou jejich muži často pryč, podle mě pozastavuje málokdo. Nebo možná ano a jen je polituje. V mém případě se to ale bere tak, že mojí rolí je přece čekat doma s večeří. Veřejné působení žen v Česku ještě není úplně normalizované.
Zmínila jste, že se nenávistné vzkazy učíte ignorovat. Podle studie Meziparlamentní unie z roku 2016 má zkušenost s hrozbou fyzickým násilím nebo likvidací 44 procent političek. Časté jsou také sexuální narážky, nadávky se sexuálním podtextem, komentování vzhledu. Neovlivňují přece jen i váš vlastní vztah k poslanecké funkci?
Určitě. Kdysi jsem to pojmenovala tak, že má podle mě každý politik a politička v sobě takové přesýpací hodiny, v nichž je určitý počet pískových zrnek. Po nějaké době vám dojdou. Ta zrnka představují trpělivost, energie, ideály, s nimiž do toho jdete. Výhrůžky k tomu, že vám postupně docházejí, samozřejmě hojně přispívají. Jeden řadový člen ODS jednou na svůj veřejný facebookový profil napsal, že bych si zasloužila, aby mě někdo znásilnil v povodí řeky Kongo (šlo o bývalého člena ODS v Moravskoslezském kraji Lukáše Seiberta, příspěvek napsal v říjnu 2023, pozn. red.). Řešilo se to, jeho straničtí kolegové se mi za to omlouvali a on z ODS později odešel, ale normální to určitě není.
Co mě osobně hodně trápí, jsou narážky na vzhled. Víme, čím si kvůli nim často procházejí mladé ženy a ženy obecně. Ve chvíli, kdy tohle někdo v sobě nemá vyřešené – prošel si třeba nějakou nemocí – ho to pokaždé, když si o sobě přečte, že je tlustý a odporný, může poznamenat. Sama mám za sebou poruchu příjmu potravy, takže pro mě to těžké bylo a je. Pojmenovávám to proto, že chci, abychom tady spíš vytvářeli prostředí, ve kterém se ženy nebudou bát do politiky jít.
Co dalšího se v textu dočtete:
- jak se Barbora Urbanová vyrovnává s nenávistí na internetu
- jakým největším výzvám musela čelit ve své dosavadní politické kariéře
- proč v politice tak často slýchá apel na to, aby nebyla hysterická
- jakou největší oběť musela ve svém životě politice přinést
Zabývám se také ochranou obětí domácího a sexuálního násilí, což se hodně týká dětí. Pokaždé, když si dovolím říct, že by se děti neměly bít, mi někdo omlátí o hlavu, že přece děti nemám. To je přitom moje osobní věc. Je pravda, že někdy přemýšlím, jak dlouho to ještě vydržím. Pro tomhle volebním období jsem zvažovala, jestli to pro mě z hlediska mého duševního zdraví ještě má smysl. Ale o svojí mentální pohodu se starám a mám podporující rodinu, což je velký základ pro to, aby vám politika neublížila.
Nenechat se zastrašit
Poslankyní jste od roku 2021. Co se za poslední čtyři roky ve sněmovně pro ženy-političky změnilo, ať už k lepšímu, nebo k horšímu?
