„Sestři, kde je moje miminko?“ Romským ženám odebírali děti už v porodnici, Danišová píše i o svém osudu
Romská spisovatelka Eva Danišová právě vydala útlý román Diliňi Dora (Blbá Dora), při jehož psaní se inspirovala vlastními životními osudy. Vypráví příběh náctileté romské dívky Dory, jež dospěla v dětském domově, aby následně skončila v náručí staršího muže. Vůbec poprvé se tak v české literatuře setkáváme s příběhem vykreslujícím zkušenost tisíců romských žen, kterým během minulého režimu stát odebral děti. Ty pak končily v dětských domovech a adoptivních rodinách s cílem je převychovat.
Dora od narození vyrůstala u své podivínské babičky, romské ženy ze slovenské osady, která do Čech – podobně jako množství dalších Romů – přišla po druhé světové válce za prací. Danišová na ni v knize vzpomíná jako na opěrný bod, maják i domov. Ačkoliv byla prostou negramotnou ženou, která hovořila směsí romštiny, češtiny a slovenštiny, své vnučce dala vše potřebné – především pak bezpodmínečnou lásku.
Když bylo Doře deset let, prodělala babička infarkt, a dívka tak až do dosažení plnoletosti žila v dětském domově. Když se ke své babičce už jako dospělá vrátila, začal jí projevovat náklonnost starší ženatý muž, známý z dětství. „Jak to mívají mladé holky? Prostě nepřemýšlela. Vůbec jí nedocházelo, že to je špatně. Jeho zájem ji úplně zaslepil. Nemyslela na následky. Že v tom jsou i děti. Tohle je časté u lidí bez zdravých vzorců chování – pokud nežijí ve funkčních rodinách nebo v domovech. Jsou snadno manipulovatelní a jsou vděčni za jakoukoliv přízeň,” popisuje v rozhovoru na webu Heroine.cz situaci hlavní hrdinky knihy Danišová.
Dora brzy otěhotněla. Malovala si společnou budoucnost, kterou jí Štefan, jak se její první láska jmenovala, sliboval. Na svou dceru se moc těšila. Náraz však přišel už v porodnici při vyplňování dotazníku. „Bylo to hrozné, prostě strašné. Sociální odbor se prostě rozhodl někomu vzít právě narozené miminko na základě dotazníku. A matka tak zůstala s prázdnou náruči,” vypráví Danišová.
Podobný scénář se opakoval o rok později. Tehdy ji však sociální pracovnice navštívili v jejím domově ještě před porodem a donutily jí podepsat dokumenty, skrz které se vzdala rodičovských práv. „Myslím, že nikdo, kdo je normální, se s něčím takovým nikdy úplně nevyrovná. Samozřejmě to člověka hodně poznamená. Deprese, které Doru celý život provázejí, jsou jen jednou z těch všech strastí,” zdůrazňuje autorka.
Nakolik příběh Dory kopíruje osudy autorky, se Eva Danišová zdráhá prozradit. Zdůrazňuje však, že Dora zastupuje tisíce romských žen, jimž stát do života tak zásadně a nenapravitelně zasáhl. Jak Danišová hodnotí Dořiny životní strategie? Podařilo se jí s odebráním dětí vůbec někdy smířit? A proč by si podle ní měli román přečíst také neromští čtenáři? Nejen o tom hovoří v rozhovoru na webu Heroine.cz
