Nepravidelný cyklus a potíže s otěhotněním, akné i v dospělosti, výraznější ochlupení či naopak řídnutí vlasů. Syndrom polycystických vaječníků má každá osmá žena na světě. Na další a velmi závažné komplikace tohoto onemocnění upozornila nedávno událost, která by mohla vypadat jako administrativní banalita: přejmenování diagnózy z PCOS na PMOS (polyendokrinní metabolický ovariální syndrom). Jenže je to vše jiného, než banalita: jiná klasifikace naznačuje, že se nejedná jen o „ženské hormonální onemocnění“, ale celotělový závažný syndrom ovlivňující i funkci srdce nebo inzulinovou rezistenci. A dává to naději milionům žen na lepší diagnostiku i péči.

PCOS – tedy nově PMOS – se projevuje především nepravidelnou menstruací nebo jejím vynecháváním (protože vaječníky často neuvolní vajíčko). Ultrazvuk u mnoha pacientek odhalí prstenec cyst okolo vaječníků – právě proto se nemoc ještě nedávno jmenovala syndrom polycystických ovarií.
Kult hubenosti je zpátky. A my se ptáme proč – a co s tím.
Na živém podcastu Hlas Heroine se ptáme, odkud se ten tlak bere, komu škodí a proč je často lepší volbou být silná než hubená.
S hostkami a hostem: Chili Ta, Vendy Kučerová, Miloslav Šindelář
Moderuje Ilona Kleníková
📅 Kdy: 11. srpna od 19:00
📍Kde: Trojský pivovar, v rámci Letní podcastové scény
Těšíme se na vás! 🤍
Často se přidává nadměrné ochlupení, řídnutí vlasů nebo akné, za nimiž stojí vyšší hladina mužských hormonů, a u velké části žen také inzulinová rezistence, tedy zhoršená schopnost těla zpracovávat cukr.
Lékem první volby bývá už desítky let antikoncepce: srovná cyklus i pomůže zlepšit mnohdy těžké akné. Jenže tu je potřeba vysadit, když chtějí pacientky otěhotnět. A v tu chvíli ženy narážejí na další komplikaci: nejde to, nemají totiž ovulaci.
Proč nemoc vzniká, se přesně neví. Roli nejspíš hraje dědičnost a to, jak tělo hospodaří s inzulinem.
Co se ale pacientky od svých lékařů často nedozvědí je, že nemoc zasahuje celé tělo a pojí se i s vyšším rizikem srdečně-cévních onemocnění, cukrovky, nebo s výrazně vyšší pravděpodobností depresí a úzkostí.
V Česku se tento syndrom podle gynekoložky Moniky Skuhrovcové týká vyšších stovek tisíc žen v reprodukčním věku. „Až sedmdesát procent z nich přitom zůstává nesprávně diagnostikovaných, nebo na diagnózu čeká roky,“ říká.
Pro Heroine o svém životě s touto diagnózou mluvily čtyři ženy. Všechny popsaly velmi podobnou zkušenost: od lékařů a lékařek nedostaly žádnou odbornou radu kromě předpisu na antikoncepci a doporučení, ať zhubnou.
Například dnes čtyřicetiletá Anežka: antikoncepci začala brát ve čtrnácti, ne kvůli tomu, k čemu se obvykle předepisuje, ale na těžší akné, které se jí tehdy začalo dělat. Pomáhala. Když ji ale kolem dvaadvaceti vysadila, pleť se rázem zhoršila. „A asi pět let jsem měla menstruaci nepravidelnou. No, nebo spíš jsem ji neměla, celkem jsem to dostala asi tak šestkrát…“ konstatuje.
V článku se ještě dočtete:
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Nová gynekoložka říkala, že se musí počkat, až se její tělo „srovná“. „A utrousila nenápadnou poznámku, že to, že jsem měla prášky od čtrnácti, bylo dost špatně, že moje tělo vlastně nikdy nestihlo nějak samo hormonálně pracovat,“ vzpomíná Anežka.
Diagnózu se dozvěděla až v osmadvaceti, kdy už – poněkud nervózní z chybějící menstruace – vyhledala další gynekoložku a ta jí ultrazvukem našla kolem vaječníků cysty a syndrom popsala. „Najednou začalo všechno dávat smysl,“ vzpomíná na chvíli, kdy si k sobě poskládala akné, ochlupení i chybějící menstruaci.
Přidejte se k Heroine za 149 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.
