Křičela, že nechce, lékař ji přesto střihl na osm centimetrů. Schválně, tvrdí žena a soudí se

Stalo se to v roce 2007, vzpomínky na její první porod jsou ale stále až příliš živé. Tehdy jednadvacetiletá Anna se bála, že ji personál porodnice bude nutit tlačit vleže a provedou jí nástřih hráze. Vyrazila proto na předporodní kurz a promluvila si o svých obavách i s porodními asistentkami a lékaři. Odjížděla uklidněná a s pocitem, že si porodnici dobře vybrala. „Mluvili o tom, že podporují přirozený porod. Až později jsem zjistila, že tím myslí něco úplně jiného než já,“ vypráví. „Byla jsem ze školy hodně našprtaná, všechno mě zajímalo, řídila jsem se podle posledních poznatků Světové zdravotnické organizace. V porodnici s nimi nebyli v rozporu, dokonce souhlasili, že si můžu vybrat polohu, ve které budu rodit. Řekli sice, že až dojde na věc, budu sama chtít být jedině vleže, ale neměli problém s možností volby. Až když jsem tam přijela, ukázalo se, že to byly samé lži.“

Anna se už v té době věnovala masážím, svoje tělo dobře znala. Do porodnice se tedy vydala až ve chvíli, kdy už byl porod hodně rozběhnutý. Překvapilo ji, nakolik se chování personálu lišilo od toho, na čem se domluvili jen před pár týdny. „Že se v Česku nedokáže natočit EKG jinak než vleže, to byl první šok a dál to pokračovalo. Když mi řekli ‚a šup na kozu‘, nechápala jsem, že podle nich musím. V té chvíli se objevil doktor. Ten mi autoritativně řekl, že musím okamžitě na lůžko, protože mi umírá dítě,“ vzpomíná Anna a domnívá se, že jí přítomný lékař chtěl hlavně ukázat, kdo je na porodním sále pánem. Navíc pánem s chirurgickými nůžkami, které Anně rozstřihly hráz a vytvořily jizvu v délce osmi centimetrů, přestože křičela, že nástřih nechce. „On si počkal, až budu mít kontrakci, a šmiknul mě. Dvacetiletou mladou ženskou,“ kroutí Anna hlavou. Její syn si podle ní vinou lékařů odnesl zlomeninu klíční kosti a Anna hluboké trauma a nedůvěru k systému. Nemocnice tvrdí, že průběh porodu i následná péče byly v pořádku.

To, čím si Anna prošla, není ojedinělý příběh. Jde o projev porodnického násilí, kterému jsou české ženy vystaveny i v roce 2023 mnohem častěji než ženy ze zemí západní a severní Evropy. Například ve Švédsku dnes nastřihávají méně než pět procent žen. Kolik je to v Česku? A pomohl Anně soud, na který se obrátila? Jak na její prožitek zpětně nahlíží porodnice v Rychnově nad Kněžnou a jaký je postoj českých porodnic k doporučením Světové zdravotnické organizace? To si můžete přečíst v textu na webu Heroine.cz.