„Dřív jsem se pořád něčeho bál.“ Jak neztratit generaci, na kterou manosféra číhá na každém kroku

S Petrem sedíme v kavárně v centru Prahy. Třiadvacetiletý student Vysokého učení technického v Brně sem přijel, aby mi vylíčil svůj propad do manosféry, který ho dohnal téměř k sebevraždě. Rozhovor není lehký ani pro jednoho z nás, v několika okamžicích se přesto přirozeně stáčí k veselejším tématům. „Začal jsem vyrábět vlastní měsíčkovou mast,“ chlubí se mladý muž, jemuž se podařilo něco, s čím řada jeho vrstevníků stále bojuje: z vlivu misogynních influencerů se vymanil. „Po posilovně mívám rozpraskané ruce. Kvalitní mastičky jsou většinou hodně drahé, tak jsem si řekl, že si udělám svojí. Třeba by z toho mohla vzniknout značka,“ vypráví nadšeně, zatímco mi podává voňavý kelímek. „Příště chci zkusit udělat levandulové mýdlo,“ usmívá se.

Petr se oproti loňskému podzimu, kdy byl psychicky na dně, dnes cítí mnohem lépe. Největší zásluhy na tom, že může pořád žít a dělat, co ho baví, připisuje psychoterapii. „O sebevražedných myšlenkách jsem loni v listopadu řekl profesorovi ve škole. Obvolal své známé a zjišťoval, jak mi pomoci. Nakonec mi doporučil krizové centrum SPONDEA v Brně, kam mě odvezla záchranka. Dali mi prášky na úzkost a stabilizovali mě.“ V Praze podobnou funkci plní například Krizové centrum RIAPS nebo Centrum krizové intervence Bohnice. Své krizové centrum má i Ostrava.

Letos v březnu se zdálo, že je Petr z nejhoršího venku. „Můj stav se ale zase zhoršil,“ vzpomíná pro Heroine. „Kvůli panickým atakám jsem skončil na psychiatrii. Dostal jsem antidepresiva, z nichž se mi udělalo velmi bolestivé akné. Bolest mě trápila, navíc jsem se cítil úplně potupně.“ Skutečnou změnu do jeho života přinesla až pravidelná sezení s psychoterapeutem. „S pomocí psychologa nacházím cestu, reflektuju. Vracím se ke starému Petrovi,“ říká. „Na každého muže apeluju, aby začal chodit na terapie. Jakmile cítíte, že nejste v pohodě, zajděte tam. Já díky nim zjistil, že mám komplex zachránce: chci všechno řešit za druhé, což ovlivňuje mě i moje vztahy s okolím. Dřív jsem se pořád něčeho bál. Teď se učím sám se sebou pracovat.“