Zkratka, která dlouhé roky fungovala, se právě vyčerpala. Udělat si rychlý kurz a rekvalifikovat se na juniorní pozici v IT už vám dnes místo do konce života nezajistí. Rutinní práci totiž přebírají stroje. Víc než polovina Čechů přitom žije v nebezpečné iluzi, že je nástup umělé inteligence neohrozí. „Třetina ekonomicky aktivních lidí je v ohrožení a naše pověstné kutilství nás nespasí,“ varuje v podcastu Hlas Heroine Dita Formánková, zakladatelka Czechitas. Proč dopadá tlak automatizace tvrději na ženy a jak si v rodinném kalendáři vybojovat čas na vlastní rozvoj?

Žijeme v iluzi. Zatímco víc jak polovina Čechů si je podle dat svou pozicí na trhu práce jistá a automatizací se necítí vůbec ohrožena, data říkají něco jiného. Umělá inteligence už neklepe na dveře, ale dávno nám sedí v kanceláři. „Automatizací je ohrožena třetina ekonomicky aktivního obyvatelstva,“ varuje v novém díle podcastu Hlas Heroine Dita Formánková, zakladatelka Czechitas, která nyní v Nadaci České spořitelny vede oblast celoživotního vzdělávání. Potřebujeme zkrátka odvahu vystoupit z rutiny, což podle ní po padesátce logicky „není zrovna motivační“.
V posledních letech jsme si zvykli slýchat populární doporučení: máš špatně placenou nebo málo flexibilní práci? Udělej si kurz, rekvalifikuj se do IT a máš vystaráno. Jenže tahle zkratka už neplatí. Nedávno měli i poučení junioři a juniorky v technologiích nadstandardní příjmy, ale Dita Formánková, která s organizací Czechitas pomohla do oboru IT přivést mnoho žen, upozorňuje, že situace se změnila: „Rozhodně už není dobrý nápad se dnes vrhnout na rekvalifikaci na juniorní pozici v IT. Ne dlouhodobě.“ Firmy už totiž na rutinní kódování juniorní lidi nepotřebují, zvládnou to stroje.
Situace není beznadějná, musíme si ale zvyknout na to, že se budeme muset celý život učit a reagovat na změny na pracovním trhu. Češky a Češi mají naštěstí jednu superschopnost – jsme národ kutilů a kutilek rádi zkoušíme nové věci metodou pokus omyl. Ukazují to data z nového výzkumu Nadace České spořitelny. „Já miluju to češství, kutilství. Je to hrozně hezký návyk, ale selhává ve chvíli, kdy se svět hýbe, a my potřebujeme jasný záměr a systematičtější vzdělávání,“ upozorňuje Formánková. Učit se po večerech z YouTube tutoriálů japonsky nebo paličkovat je sice fajn na vyčištění hlavy, ale na pracovním trhu nás to nespasí. Většina lidí AI používá jen jako chytřejší vyhledávač, k tvorbě vlastních agentů a automatizaci vlastní práce se dostane sotva desetina z nich, říká Dita Formánková.
Tento tlak dopadá tvrději na ženy. Nejenže častěji obsazují ohrožené administrativní pozice, ale navíc narážejí na realitu rodinných kalendářů a očekávání. Zatímco muži si povinná školení běžně odbydou v pracovní době, od žen se očekává, že svůj rozvoj zvládnou mezi domácími směnami. „Když se mají ženy učit ve volném čase, tak to má nižší hodnotu, než když přijde nepečující manžel s tím, že má povinné školení od zaměstnavatele. To je neférová výzva do rodinných kalendářů,“ pojmenovává Dita Formánková bariéry, kterým čelí ženy v celoživotním vzdělávání. Další ohroženou skupinou jsou sólo matky s nízkými příjmy, které jsou na hranici svých kapacit.
Jak z téhle pasti ven dříve, než nám definitivně ujede vlak? Řešením není čekat, až se zlepší firemní kultura nebo až nám na stole přistane výpověď. Dita Formánková věří, že právě naše otevřenost k tomu se během života neustále učit a hledat nové příležitosti je ten správný klíč. A využije bohaté zkušenosti z Czechitas k tomu, aby Česko pomohla nasměrovat ke smysluplnému celoživotnímu vzdělávání.
Na závěr rozhovoru nabízí Dita Formánková jednoduchou mikrofeministickou výzvu: řekněte si o čas. Vybojujte si doma aspoň jednu hodinu týdně čistě pro svůj vlastní profesní růst. Nedělejte to pro šéfa, ale pro sebe – a začněte s tím hned.
Tento podcast vznikl díky podpoře Nadace České spořitelny.

