Co není instagramu, to jsem neuběhla. Jak se ze sportu a z vlastního těla stal nekonečný domácí úkol
Touha mít hezké a zdravé tělo, je v naší společnosti hluboce zakořeněná. Snaha vejít se do určitých tabulek, jít s tím, co je zrovna trendy, přitom vychází víc ze společenských očekávání než ze skutečného osobního rozhodnutí. V tomhle napětí se takzvaný zdravý životní styl mění v normu, která se tváří jako volba, ale ve skutečnosti ji není snadné zpochybnit, píše v textu pro Heroine.cz Nikola Kobzová.
Už jako děti máme v hlavě jednoduchou rovnici - čím více se hýbu, tím lepší mám tělo a čím lepší mám tělo, tím lepší mám život. V tomto uvažování nás navíc v dnešní době podporují naše chytré telefony a různé aplikace, které měří, kolik ujdeme kroků, kolikrát jsme dali přednost schodům před výtahem, kdy jsme byli naposledy běhat. Každá cifra má svůj příběh, znamená odměnu, nebo trest.
Sport se v této logice stává způsobem, jak prokázat, že máme věci pod kontrolou. Kroky, které jsme ušli, se proměňují v čísla na displeji; spálené kalorie v grafu aplikace potvrzují, že jsme na svém těle „pracovali“. Pohyb, který kdysi patřil světu venku, se přesouvá na obrazovky. A co není zaznamenáno, jako by se nestalo, píše v textu pro Heroine.cz Nikola Kobzová.
Trendy se ale mění. Jednu dobu je tlak na to, aby ženy měly úzké pasy a mezeru mezi stehny, jindy je zase in mít větší zadek a vysvalená stehna. Na tělu se jinými slovy musí neustále pracovat, je to nekonečný úkol, který není nikdy splněný. A na jeho nedokonalostech se dá navíc vydělávat.
„Neboj! Tvůj obličej není kulatý, je jen oteklý, to je kortizolem. Nejsi ošklivá! Jen máš dvojitou bradu, kterou lze snadno vyřešit. Zkus detox, pak keto, pak intervaly, pak mé online pilates. Kurz stojí jen tři tisíce," píše Kobzová.
Je jiný vztah k tělu vůbec možný? Co kdyby sport nemusel být užitkový, měřitelný ani estetický? Co kdyby mohl existovat jako čistá radost, jako způsob, jak se na chvíli vrátit do vlastního těla a zakotvit v přítomném okamžiku? Více v textu na Heroine.cz.
