Nejsou to jen příběhy, jde o skutečné lidi. Jak po kauze Sbormistr nebo Metodě Markovič pracovat s žánrem true crime

Jaké to je, když se desítky tisíc lidí chodí dívat do kina na příběh zachycující vaše zneužití v dětství? Nebo když se v televizi objeví realistické zobrazení vraždy vaší matky? To zažívaly v uplynulých měsících mladé ženy Lucie a Karolína, které své pocity sdílely s redaktorem webu Heroine.cz Lukášem Houdkem. Z jejich vyprávění vyplynulo, že by se filmový a obecně zábavní průmysl měl více zaobírat dopady své práce na lidi, jejichž příběhy ztvárňuje. Jako velmi zraňující hodnotí především nedostatek komunikace a ohledů ze strany televizních a filmových tvůrců.

„V minulosti se filmy podle skutečných událostí točily bez souhlasů poměrně běžně, dnes už ale takový postup neobstojí. Filmový a televizní průmysl musí začít klást důraz na citlivý přístup. A to už v rámci průpravy budoucích tvůrkyň a tvůrců,“ píše Lukáš Houdek v dalším textu.

Na pražské FAMU se etika práce s lidskými příběhy vyučuje na katedře dokumentu. Věnuje se jí především dokumentaristka Tereza Reichová. „Neřešíme přímo etické otázky. Prohlížíme si však různé modelové situace, často eticky sporné, a reflektujeme, jak na ně mohou reagovat jednotliví aktéři,“ vysvětluje nastavení svých předmětů. „Využíváme metodu, kterou jsme na FAMU vyvinuli, říkáme jí konstelační hry. Studující si v nich zkoušejí být jednou v roli režie, jindy ve štábu, a někdy i na straně protagonistů a protagonistek.“ Dodává, že předmět je otevřený i posluchačstvu jiných kateder, ale zájem není velký.

Přitom etické aspekty práce s příběhy skutečných lidí by měli brát v úvahu i budoucí produkční, scénáristé a scénáristky, režiséři a režisérky. Z perspektivy dobré praxe se v rámci brněnského Televizního institutu, vychovávajícího budoucí televizní tvůrce a tvůrkyně a vzdělávajícího i televizní profesionály, věnuje etickým otázkám televizní producentka Kamila Zlatušková: „Věnovali jsme se těmto otázkám už dříve, pozvali jsme například renomované producenty ze Skandinávie, kteří na příkladu norské národní tragédie a seriálu zobrazujícího útoky v Oslu a na ostrově Utøya velmi podrobně popisovali, na co vše a proč si při vývoji látky i následné výrobě a vysílání dávali pozor. Bylo to pro mě už tehdy velice poučné. A budeme díky výzvě vybraných televizí v tomto směru pokračovat i dál,“ uvádí Zlatušková.

Aktuálním příkladem dobré praxe by měl být nový seriál platformy Oneplay Monyová, který ztvárňuje příběh známé spisovatelky, kterou týral a nakonec zavraždil její manžel. „Autorka scénáře šla do spolupráce s podmínkou, že bude celý projekt dostatečně eticky ošetřen a všichni zúčastnění budou se vznikem seriálu informovaně souhlasit. Samotný scénář pak připomínkovali přímo synové zavražděné spisovatelky a televize jim také postupně ke schválení promítá výsledné epizody,“ popisuje Lukáš Houdek.

Jak vypadá práce s reálnými příběhy lidí v jiných evropských zemích? Jak přiměla Lucie, jejíž matka byla zavražděna spartakiádním vrahem, televizi Nova k přehodnocení jejich způsobu práce? A jak vnímá etická dilemata nastupující generace? Přečtěte si na webu Heroine.cz.