Pokud nedáte lidem bezpečný prostor k tomu říct, co prožívají, nikdy se o tom nedozvíte, říká ombudsmanka FAMU

Rozhovor
Barbora Postránecká
| 13. 9. 2021 | 4 komentáře | 1 887
Pokud nedáte lidem bezpečný prostor k tomu říct, co prožívají, nikdy se o tom nedozvíte, říká ombudsmanka FAMU
Foto: archiv Kláry Laurenčíkové

Nová funkce ombudsmana na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze vyvolala velkou pozornost. A také pochybnosti u některých vyučujících. Ombudsman má řešit široké spektrum situací včetně sexuálního obtěžování. Jak by měl tento institut fungovat, navrhla speciální pedagožka a odbornice na lidskoprávní tématiku Klára Laurenčíková, která se zároveň na FAMU stala, alespoň prozatím, fakultní ombudsmankou.

Jak jste reagovala, když vám děkanka FAMU Andrea Slováková letos v zimě zavolala s prosbou vytvořit na fakultě novou pozici fakultního ombudsmana, což není v českém univerzitním prostředí nic běžného?

Přišlo mi to jako velmi smysluplný nápad a velká výzva. Vždycky jsem fandila inovacím, které vedou ve školách k podpoře participace studentů a k posílení rovného a důstojného zacházení. Funkci ombudsmana mají běžně na mnoha zahraničních univerzitách, například na Harvardu či Oxfordu.

Ombudsman by se měl věnovat zejména individuálním případům. Jaké všechny situace by mohl řešit?

Těch situací je celá řada. Může jít o sexuální obtěžování, nedůstojné a ponižující zacházení studenta vůči studentovi, mezi vyučujícím a studentem nebo i mezi zaměstnanci navzájem. Pomáhá ale řešit i subtilnější témata spojená například s tím, jakým způsobem dává konkrétní vyučující zpětnou vazbu svým studentům – posouvá a motivuje je, anebo pouze zdrtí a systematicky oslabuje jejich důvěru ve vlastní tvorbu a to až tak, že školu nedostudují? Spouštěčem problémů ale nutně nemusí být vždy škola.

Klára Šimáčková Laurenčíková

(1979) Vystudovala speciální pedagogiku na PedF UK. Vede Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání, je předsedkyní Vládního výboru pro práva dítěte, členkou Rady vlády pro lidská práva, členkou Výboru pro prevenci domácího násilí a členkou think tanku Vzdělávání 21 Univerzity Karlovy. Působila jako náměstkyně ministra školství, poradkyně ministryně práce a sociálních věcí, pracovala v Jedličkově ústavu a školách s dětmi se zdravotním postižením a v Charitě ČR. Za svou práci dostala ocenění Ashoka Fellow – doživotní členství v síti globálních inovátorů a též ocenění Výboru dobré vůle Olgy Havlové.

A co ještě?

Témata se mohou týkat také osobních krizí a s nimi spojených vážných psychických problémů, kdy student či studentka vyhledají ombudsmana proto, že potřebují ve studiu individuální podporu, jinak hrozí, že školu třeba vůbec nezvládnou dokončit. Dále může ombudsman řešit třeba i otázky spojené s přístupností studia pro studenty se speciálními potřebami –⁠ se zdravotními handicapy, duševním onemocněním či jazykovou bariérou.

Sundat poklici z hrnce

Jak reagovali na novinku v podobě ombudsmana studenti školy?

Kladně. Na začátku ke mně dorazil třeba jeden podnět za tři týdny, nyní klidně i dva až tři týdně. Někdy to jsou drobné věci, kdy stačí jednorázová konzultace, nasměrování. Řeším, ale nyní i větší a složitější témata, která si žádají více času a systematickou spolupráci s dalšími fakultními orgány.

Časopis Respekt uveřejnil nedávno reakce některých zaměstnanců z FAMU, které do redakce přišly poté, co vyšel rozhovor s paní děkankou Slovákovou. Zdá se, že všichni na fakultě její nápad nepřijímají s nadšením. Jak to vnímáte vy?

Objevily se obavy z toho, co všechno bude rolí ombudsmana. Padaly oprávněné otázky, například co udělá s informacemi, které získá a jaké pravomoci bude mít. Zda nepůjde o nástroj nepřiměřené kontroly. Snažím se všem trpělivě vysvětlovat, že ombudsman má systematicky přispívat k tomu, aby byla atmosféra na škole zdravá a to opravdu pro všechny.

Zároveň je také třeba si uvědomit, že o problémech na škole nemusíme vědět nikoli proto, že by neexistovaly, ale proto, že jsme se je nedozvěděli. A že se je ani nedozvíme, pokud k tomu nevytvoříme podmínky.

To je pravda. Pokud je na škole někdo, za kým lze jít a budí důvěru, může to zpočátku mít efekt sundání poklice z hrnce, kde se cosi vaří. Dokud je poklice na hrnci, nikdo přesně neví, co se uvnitř opravdu děje. Když ji ale sundáte, otevřete tím možnost, aby věci vypluly na povrch. Mnoho lidí si své bolavé zážitky drží v sobě, nebo je řeší mimo školu – na terapiích, s kamarády, anebo o nich promluví třeba až mnoho let poté, co školu opustí. Pokud nedáte lidem bezpečný prostor k tomu říct, co prožívají, nemůžete s jistotou vědět, co přesně se v daném prostředí odehrává.

Klára Laurenčíková
Foto: Adéla Leinweberová

Klára Šimáčková Laurenčíková je jednou z osmi hrdinek projektu Moje Heroine 2021. To, že sněmovna v srpnu konečně schválila zákaz umisťování nejmenších dětí do kojeneckých ústavů, je i výsledkem její neúnavné práce. 

Její velký profil najdete v novém čísle časopisu Heroine.

Dokážu si představit, že na škole typu FAMU je to o to složitější, protože tu k sobě lidé musejí mít blíž, než je tomu třeba na humanitní fakultě, kde s učiteli nejste tak často v úzkém kontaktu.

Ano, tento typ uměleckého vzdělávání je intimnější. Jsou zde menší výukové skupiny. Umělecká tvorba je navíc často o společných emocích a silných zážitcích. Dokážu si představit, že dochází ke snadnějšímu sbližování a může být náročné udržet hranice rolí. I proto je ale třeba definovat jasné mantinely a etická pravidla. Ombudsman má přispívat ke zdravé a respektující atmosféře pro všechny, pomáhat spatřit a řešit bolavá místa vzájemného fungování a být oporou studentům i vyučujícím v těžkých situacích. Je také zřejmé, že řada problémů nevzniká vždy s primární neúctou a snahou někomu cíleně ublížit. Někdy je nevhodná komunikace o tom, že něco nějak děláme spoustu let, nevíme vlastně jak jinak a ani nemáme zpětnou vazbu o tom, co naše nevhodně volená slova způsobují. Každý z nás je jinak citlivý, má za sebou jiný životní příběh a to, co jeden unese, druhého už extrémně zraňuje a oslabuje.

Nedávno vznikla iniciativa studentů a studentek z DAMU „Nemusíš to vydržet“, která upozorňuje na šikanu či sexismus, a i ti by uvítali svého ombudsmana. Víte, jak se k situaci staví ostatní fakulty?

Je pravda, že toto téma se paralelně začalo diskutovat i na DAMU. Oceňuji studentskou iniciativu „Nemusíš to vydržet“, která přináší zásadní impulsy a podněty k fungování DAMU a vím, že současné vedení DAMU jí naslouchá s opravdovým zájmem a snahou o řešení pojmenovaných problémů.

Co lze podle vás ještě dělat, abychom nevhodnému chování nemuseli čelit, abychom o tom dokázali ve veřejném prostoru citlivě mluvit, pokud k němu dojde? Aby se například nestávalo, že se zpochybňují výpovědi obětí, jako tomu bylo v kauze exposlance Dominika Feriho?

Zásadní je rozvíjet kulturu bezpečí a posilovat socioemoční kompetence dětí a mladých lidí, a to už na úrovni mateřských, základních a středních škol. To znamená vyznat se sám v sobě, umět vyjádřit svá přání a potřeby způsobem, který nepodráží důstojnost mou ani druhého. Učit se řešit problémy a konflikty konstruktivně, vědět jak a kde se mi dostane pomoci, pokud si s něčím nevím rady, či mě někdo přímo ohrožuje. Považuji za potřebné, aby se ve školách cíleně rozvíjela výuka o péči o duševní zdraví a také vzdělávání v lidskoprávních tématech. Velmi dlouho také čekáme na moderní pojetí výuky sexuální výchovy.

Domníváte se, že by na všech vysokých školách měla být zřízena funkce ombudsmana?

Jak navázat dialog

S děkankou jste se v zimě domluvily, že se funkce ombudsmanky zhostíte alespoň po dobu pilotní fáze. Zároveň jste začala tvořit podklady, které by tuto pozici implementovaly do systému školy a stanovily, v jakém ranku se bude ombudsman pohybovat, jaké kompetence bude mít. Co obnášela tato vaše práce?

Rozhodla jsem se získat co nejvíce informací o tom, jak institut školních ombudsmanů funguje v zahraničí. Zjistila jsem, že má ve světě leckde i více než třicetiletou tradici a že se liší obsahem své práce i vymezením kompetencí. V některých zemích je ombudsman civilním zaměstnancem (například na Harvardu), někde ho volí akademická obec. Na některých školách je jen pro studenty, jinde za ním mohou chodit i zaměstnanci školy. Záměrně říkám zaměstnanci a ne vyučující, protože i civilní zaměstnanci, kteří pracují na sekretariátu nebo ve vrátnici, patří do ekosystému školy. Se zahraničními rešeršemi mi velmi pomohl student pardubického gymnázia Jan Španiel.

Kauza Dominika Feriho

Dominik FeriProfimedia

Kauza exposlance Dominika Feriho letos na jaře obnažila problémy, které může generovat neprůhledné prostředí na vysokých školách. A obnažila i způsob, jakým se veřejnost k podobným kauzám vztahuje. Nejčastější mýty a argumentační fauly, které diskuse provázejí, shrnuje Kamil Fila. „Relativizovat případ, kdy proti jednomu muži vypovídá více než deset žen, které musely být vypátrány, je znakem hlouposti a slepoty. Falešnost těchto případů se pohybuje v řádech jednotek procent (počítáno jen z těch oznámených, jinak jsou to promile a zlomky procenta). Čím více výpovědí a čím delší časový záběr, tím je případ věrohodnější.“

Dominik Feri nebude očištěn, a my musíme být schopni vidět proč

Kde jste ho potkala?

Byla jsem v porotě lidskoprávní studentské olympiády a on ji vyhrál. Oslovil mě pak s prosbou o stáž a spolupráci na tématech, kterým se dlouhodobě věnuji. Díky rešerši zahraničních modelů školních ombudsmanů jsme společně následně navrhli „Chartu“ ombudsmana FAMU, která již velmi podrobně stanovuje způsob jeho volby se zapojením akademického senátu, jeho kompetence, pravomoci a postupy spolupráce s dalšími fakultními orgány. Nyní je tento dokument ve fázi připomínkování. Je skvělé, že se ozývají i další fakulty se zájmem o inspiraci a plánují tuto pozici brzy vybudovat také.

Zkušenosti s ombudsmanem mají od loňska na Univerzitě Palackého v Olomouci, znáte se?

Ano, známe. V Olomouci na filozofické fakultě je ombudsman volený studenty a slouží výhradně studentům. V loňském roce se této funkce ujal pedagog Jaroslav Šotola, který byl studentům velmi nápomocný v jedné složité kauze, která se týkala sexuálního obtěžování ze strany vyučujícího. Studenti k němu díky této zkušenosti pocítili důvěru a zvolili si ho následně za fakultního ombudsmana. Jsem si jistá, že vykonává tuto pozici velmi dobře. Obecně ale považuji za optimálnější, když ombudsman nevykonává na fakultě jinou roli.

Proč?

Neexistuje jediná správná cesta, ale vidím výhody v tom, když je ombudsman člověkem naprosto neutrálním, nemá žádné další závazky a role v životě školy. Pokud je ombudsman zároveň i vyučujícím, mohou vznikat různé obavy z jeho nestrannosti a nezávislosti.

Měl by ombudsman dělat ještě něco dalšího kromě individuálních konzultací?

Navrhuji, aby dělal jednou ročně pravidelný anonymizovaný monitoring, určený studentům i zaměstnancům školy. Ten by mapoval výskyt a četnost rizikových faktorů spojených například s diskriminací, homofobními postoji či sexuálním obtěžováním. Zabýval by se též přístupností studia vůči studentům se speciálními potřebami.

Existují nějaké způsoby, jak studentům a zaměstnancům dát najevo, že za vámi mohou přijít, jak získat jejich důvěru?

Cest je vícero. V uplynulém semestru jsem mimo jiné uspořádala webináře pro studenty i zaměstnance školy o posilování psychické odolnosti a práci s krizí. Lockdown byl náročný opravdu pro všechny a data o zhoršeném duševním zdraví byla alarmující. Podobná setkávání jsou, alespoň tomu věřím, také dobrým krokem k navázání společného dialogu a bližšímu seznámení s rolí ombudsmana v životě školy. Osobní kontakt pak otevírá větší chuť a důvěru přijít za mnou v budoucnu případně i s nějakým individuálním tématem.

Vy jste nyní prozatímní ombudsmankou, za měsíc by měla na FAMU proběhnout řádná volba. Chtěla byste ve funkci setrvat?

Beru tuto výzvu s velkou pokorou. Ve smysl institutu ombudsmana hluboce věřím a vidím jeho potenciální prospěšnost nejen v univerzitním prostředí, ale vlastně v jakémkoli sektoru veřejné sféry. Pokud se podaří vybudovat a pilotovat tento institut v praxi, budu tuto zkušenost považovat za mimořádně hodnotnou a to bez ohledu na to, zda v ní budu dál pokračovat přímo já nebo někdo další.

Každá škola by tedy ideálně měla mít svého ombudsmana?

Plánujeme s paní děkankou uspořádat na podzim kolokvium, kde představíme zahraniční přístupy a pojetí institutu ombudsmana FAMU ostatním školám, které o něm aktuálně také uvažují. Užitečné by, věřím, také bylo, pokud by v budoucnu vznikla platforma univerzitních a školských ombudsmanů. Je důležité se vzájemně setkávat, podporovat se a sdílet své zkušenosti a inspirace.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Karel | 17. 9. 2021 20:12

Toto je prohlášení pedagogů uveřejněné v Respektu, které je v tomto rozhovoru zmíněno:
Prohlášení členů a členek akademické obce FAMU: Jakékoliv projevy sexismu a dalších forem nekorektního jednání vnímáme jako nepřípustné a považujeme za nutné systematicky usilovat o odstranění těchto jevů v celospolečenském měřítku. Zejména pak v akademickém prostředí, které je založeno na vztahu pedagog*žka-student*ka a které má vzdělávat nejen odborně, ale poukazovat i na společenské problémy, musí být nastaven systém, který bude zajišťovat bezpečný prostor a bude se vyznačovat korektností v komunikaci mezi všemi zúčastněnými.

Je rovněž důležité si uvědomit, že ve vzdělávacím systému je pedagog*žka tím mocnějším, kdo může své postavení zneužít. Vztahy intimní povahy mezi pedagogy*žkami a studenty*kami mohou být ve skutečnosti výsledkem této mocenské nerovnováhy a manipulace, a proto soudíme, že je v akademickém prostředí principiálně nelze akceptovat.

V souvislosti s tím je nezpochybnitelné, že institut ombudsmana*ky, o němž se děkanka FAMU v rozhovoru zmiňuje, může být v akademickém prostředí užitečnou podporou v úsilí o odstranění těchto nežádoucích jevů. Měl by to být institut, který především nabízí dostupnou, diskrétní a důvěryhodnou pomoc. V tomto smyslu institut ombudsmana*ky plně podporujeme.

Zneklidňuje nás však, že zavedení institutu ombudsmana*ky na FAMU a způsob obsazení samotného institutu není v tuto chvíli transparentní. A to v době, kdy FAMU prožívá krizi, která byla vyvolána sérií nekorektních kroků ze strany vedení, vůči kterým se vymezila třetina pedagogů*žek fakulty. Tato krize, která sužuje fakultu již delší dobu, má širokou odezvu i mimo akademickou obec FAMU, jakkoliv se ji vedení fakulty snaží zlehčovat. Z tohoto důvodu vnímáme, že zřízení takto důležitého a citlivého orgánu musí být řádně, demokraticky a procedurálně připraveno, aby byla zajištěna jeho dostatečná legitimita a transparentnost.

Aktuální jmenování ombudsmanky, která byla vybrána a jmenována děkankou fakulty a je tak nyní její přímou podřízenou, jíž bude jako jediné za svou činnost odpovědná, nepokládáme za akceptovatelné. Argument děkanky, že se jedná o pilotní projekt, neobstojí, protože všechny oběti sexismu a jiných negativních projevů musejí mít od počátku korektní, úplné a rovné informace o smyslu a způsobu fungování tohoto institutu.

Takto netransparentně zřízený a fungující institut nevzbuzuje důvěru. Oběti šikany ze strany vedení fakulty či jejich podporovatelů se stěží budou s důvěrou obracet na ombudsmanku, která je vedení fakulty přímo podřízena a ve výkonu své činnosti se zodpovídá pouze tomuto vedení. Na fakultě jsou v současnosti neřešené případy negativního chování, zejména šikany, které se oběti bojí zveřejnit, neboť agresorem je osoba sympatizující s vedením fakulty.

Současný institut ombudsmana*ky na FAMU proto v stávající podobě pokládáme za nefunkční a kontraproduktivní. Oběti nátlakového chování by měly cítit maximální možnou podporu bez ohledu na to, kdo jim způsobuje psychickou bolest a mělo by zde rozhodně platit pravidlo „padni komu padni“. Jakékoliv zneužití institutu ombudsmana*ky by bylo ve svých důsledcích tím nejhlubším ponížením obětí sexismu a dalších nekorektních a nátlakových forem jednání. Uplatňováním čistě mocenských zájmů nelze dosáhnout bezpečného prostředí pro nikoho a nikde a je jasným znamením prohlubující se nemoci, nikoliv příslibem uzdravení.

doc. ak.mal. Michaela Pavlátová, doc. Ivo Mathé, prof. Petr Jarchovský, doc. Štěpánka Šimlová, doc. Marek Vajchr, doc. Ivo Trajkov, prof. Jiří Kubíček, MgA. Ladislav Greiner, Mgr. Michal Šimůnek, Ph.D., prof. Pavel Marek

+3
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 13. 9. 2021 7:05

Viděl jsem i jiné systémy jak si studenti můžou postěžovat a nejlepší z nich je podle mě pravidelné hodnocení učitelů studenty v několika kritériích. Nedělá se s ním oficiálně nic, "jen" se zveřejní. Řešení obecného nevhodného chování viz seriál Teorie velkého třesku.

-2
Reagovat