My všechny jsme Real Housewives. Slavná reality show v Česku

Popkultura
Hana Trojánková Biriczová
| 31. 8. 2020 | 2 komentáře | 23 061
My všechny jsme Real Housewives. Slavná reality show v Česku
Zdroj: Bravo TV

„Opravdové manželky“ z bohatých amerických kruhů vypadají natolik vzdálené normálnímu světu, že chuť dívat se na reality show z jejich životů se může jevit jako závistivý voyeurismus. Přesto se slavná show drží už dvě dekády na obrazovkách a ukazuje problémy bohatých z perspektivy nejen měnící se ekonomické situace, ale i pohledu na to, čím je život smetánky naplněn. A už to zdaleka nejsou jen kabelky a boty.

Od Netflixu to byl jeden z nejlepších dárků během koronavirové krize. V červnu se totiž na internetové streamovací platformě po jejích vlastních super úspěšných reality shows a dokumentech jako Too Hot To Handle, The Circle a Tiger King objevil i fenomén Real Housewives, který již čtrnáct let běží na americké kabelové televizi Bravo. Tahle „docu-soap-opera“, na kterou se dívala i Michelle Obama v Bílém domě a komentovala ji americká feministická autorka Gloria Steinem, je protipólem u nás známého formátu Výměny manželek

Ostatně posuďte sami. Je konec října 2008, před měsícem zkrachovala banka Lehman Brothers, ale newyorský fashion week se koná jako obvykle. Ekonomická krize se přesto pomalu sápe i po obyvatelkách Upper East Side. Jill ji pociťuje zatím nejvíc. Připomněl jí to i štáb rozhlasové stanice BBC, který pyšně přivítala ve svém bytě s výhledem na Manhattan, zrekonstruovaném tak, že by se v něm nestyděl bydlet ani Ludvík XIV. Ale proč s ní chtějí mluvit? A není to nakonec jedno? Kdo by odmítl žádost BBC o rozhovor?

„Jak se vám žije s pocitem, že za tuhle obrovskou krizi můžete vy, bohatí lidé?“ vypálí novinář, který evidentně nepřišel obdivovat její nové tapety s jemným leskem. „Neutrácím nad svoje poměry, takže za ni těžko můžu. Naopak – nakupuji bez dluhů a tím ekonomice pomáhám. Ale krize na mě taky doléhá, to si nemyslete,“ odpoví Jill a sebevědomě pohodí svými pečlivě vyfoukanými zrzavými vlasy. Dotěrné otázky britského zuřivého reportéra ji ani v nejmenším nerozhází, protože ona se teď bojí něčeho jiného. Hrozí, že kvůli blbé náladě jejích přátel z burzy neprodá dostatek vstupenek na charitativní aukci pro výzkum artritidy. Nemoci, kterou trpí její šestnáctiletá dcera. A to by byla opravdová ostuda, protože tenhle večer bude velké finále druhé série Real Housewives of New York, kterého je Jill hlavní hvězda.

Kde bere Carrie boty? 

Dokumentární soap opera Real Housewives  odstartovala v roce 2006 jako odpověď na seriály Sex ve městě nebo Zoufalé manželky. Ty byly vlajkovými loděmi úplně nového televizního subžánru – inteligentní televizní zábavy pro ženy. Podobně jako u Dynastie nebo Dallasu v 80. letech se příběhy odehrávaly v aspiračním prostředí, které nikdy netematizovalo nedostatek peněz, spíš naopak. Na druhou stranu se ale poprvé soustředily výhradně na ženské hrdinky, s nimiž se divačky z velkoměst nebo matky v domácnosti musely dokázat ztotožnit. A na rozdíl od telenovel nebo klasických soap oper – ať už v žánru komedie nebo dramatu – těmto pořadům nechyběl vycizelovaný scénář a ti nejlepší tvůrci v oboru, kteří za ně vyhrávali prestižní televizní ceny.

Netflix nově na Vodafone TV

Netflix u Vodafone

Součástí nabídky Vodafone je nově videotéka Netflix. Přes Vodafone TV získáte nyní přístup k velkému množství oceněných filmů, seriálů a dokumentů. Můžete využít 3 nabídky předplatného Netflixu, Basic už od 199 Kč za měsíc. Výhodou je, že všechny služby platíte v rámci jedné faktury. Aplikace pro Netflix už je předinstalovaná na set-top boxu pro Vodafone TV.
#spolupráce

S odstupem času vidíme i to, jak skvěle zrcadlily tehdejší vrchol „doby konzumní.“ Nikdo nechápal, kde bere Carrie Bradshaw na svoji sbírku luxusních bot od Manolo Blahnika, když skoro nepracuje a její hlavní náplní dne je být krásná, vtipná a bezstarostná. Nikdo ji taky nikdy neviděl řešit úvěr na kreditce, ale všichni chtěli žít jako tahle lidová verze Marie Antoinette. A tak si mladé Češky místo lodiček za pět set dolarů kupovaly každý týden jejich napodobeniny za pět set korun v Deichmannu, protože si myslely, že tohle je ten sladký život, který si zaslouží. Jak příznačné, že takový druh zábavy celý svět hltal těsně před zmíněnou globální ekonomickou krizí.

Ve stejné době se objevila první franšíza Real Housewives of OC, která dokumentárním způsobem sledovala život několika bohatých kalifornských žen v domácnosti. V Česku ji vysílala televize Prima pod názvem Sladký život v Orange County. Úspěch první série předčil očekávání, a tak následovaly verze z New Yorku, Atlanty s převážně afroamerickými hrdinkami, New Jersey, Beverly Hills nebo z Potomacu, nóbl předměstí Washington D.C., kde žije bohatá afroamerická komunita. A z opravdových manželek a hospodyněk středního věku, kterých si do té doby nikdo ani nevšiml, se najednou začaly klubat cílevědomé ženy a podnikatelky. Některé z nich dokonce rodinu neměly, a tak prostě hledaly svého Pana Božského.

Z luxusu k aktivismu

Nejznámější newyorská protagonistka Bethenny Frankel se na Carrie Bradshaw před kamerou několikrát sama odkazuje. Jenže na rozdíl od ní Bethenny celé dny pracuje a po několika sezónách Real Housewives se jí podaří prodat svoji značku koktejlů, kterou na obrazovkách tvrdě promuje, za úctyhodných 120 milionů dolarů. Bethenny taky na rozdíl od Carrie hrozně nerada utrácí za oblečení a raději investuje do nemovitostí. Bradshaw, kterou k výhodnému (!) odkoupení jejího bytečku musí přesvědčit finančně zdatnější kamarádka, ve filmu Sex ve městě koupí luxusní byt na Manhattanu Pan Božský.

Opravdové manželky svoje ženství i přes drahé oblečení a vysoké podpatky neromantizují, spíš naopak, a možná se dokonce v žádném jiném televizním pořadu neprdí víc.

A během toho, co se blonďatá čtyřicátnice rozhoduje, jestli si na svatbu s ním oblékne róbu od Vivien Westwood nebo vintage kostýmek, si stejně stará Bethenny našla manžela, vzala si ho před kamerami, počala s ním vytouženou dceru, natočila o krátkém svazku spin-off, založila dalších pár značek, koupila a prodala několik bytů, vydala několik knih, dlouho se rozváděla a vytvořila velmi aktivní neziskovku na pomoc oblastem zasaženým přírodními katastrofami.

Podobně jako Bethenny se ani ostatní nebojí použít platformu reality show k tomu, aby se vyjádřily k politice nebo k tématům, které je trápí. Například devětatřicetiletá Porsha Williams z Atlanty, vnučka významného bojovníka za práva Afroameričanů Hosey Williamse, se letos už několikrát nechala zatknout během demonstrací hnutí Black Lives Matter. Všiml si toho i deník New York Times, který o prázdninách uveřejnil dlouhý profil téhle „hvězdičky z reality show“.

Tahle zápletka se musí líbit i Glorii Steinem, která se ještě před pár lety nad Housewives ošklíbala jako nad pořadem, který ukazuje ženy jako toxické. Určitě z ní ale bude nadšená Michelle Obama. Podobně uvědomělá je i nová členka ansámblu z Potomacu, doktorka politických věd a univerzitní profesorka Wendy Osefo. Ta ale na casting k Real Housewives zašla radši až potom, co na škole získala akademickou definitivu.

Ženy jako my

V roce 2020 totiž všechna bezstarostnost předchozích dvou dekád vzala za své. Najednou nevíme, co řešit dřív, jestli vlastní nebo tu státní zadluženost, ekologické dopady rychlé módy a starbucksové kultury, politickou a společenskou nestabilitu v Evropě, USA i ve zbytku světa nebo pandemii. Sex ve městě ani Zoufalé manželky už se dávno netočí, protože tyhle pohádky nahradily syrovější a realističtější příběhy – třeba newyorský seriál Girls nebo drama z ženské věznice Orange Is The New Black. Jenže ženy z Real Housewives opravdové jsou, a tak zvládají jít s dobou a udržet se na obrazovkách už skoro dvě celé dekády.

Ve vězení jich ostatně bylo hned několik. Rozvodů se napříč franšízami nejde dopočítat. Vidíme domácí násilí i sebevraždu. Spousta žen řeší svoje problémy alkoholem. Hodně z nich jsou samoživitelky nebo vydělávají mnohem víc peněz než jejich partneři. Svoje ženství i přes drahé oblečení a vysoké podpatky neromantizují, spíš naopak, a možná se dokonce v žádném jiném televizním pořadu neprdí víc.

Milují svoje kamarádky i rodinu, ale stejně se s nimi pohádají na život a na smrt, a za chvíli si zase nádherně odpustí. Anebo už taky nikdy. Jsou marnivé, šetřivé, zábavné, upjaté, nudné, malicherné, odvážné, bojácné, drzé, narcistické, příliš hodné, ulhané i brutálně upřímné. Jsou prostě úplně stejné jako my.

Jenom mají třeba o trochu víc peněz a botoxu v obličeji.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Samantha Jones | 26. 8. 2020 16:53

Ad Carrie Bradshaw: To, že nám v nultých letech na východě přišlo, že vyhodit 400 doláčů za boty je vrchol dekadence, neznamená, že to vrchol dekadence byl pro normálně vydělávající Newyorčanky, Anebo pro Carrie, které v dané době takhle mohli platit klidně za její týdenní sloupek. Ale jasně, zapomínám, že psaní a později nutnost vysolit knihu ročně není práce. Další věc je, že Carrie také kvůli této své mánii byla věčně bez peněz a v seriálu se běžně řešilo, že nemá absolutně žádné rezervy, natož finance na odkoupení své rozbité garsonky (a ani na ten úvěr).

+4
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Lenka | 26. 8. 2020 19:43

"stejně stará Bethenny našla manžela, vzala si ho před kamerami, počala s ním vytouženou dceru, natočila o krátkém svazku spin-off, založila dalších pár značek, koupila a prodala několik bytů, vydala několik knih, dlouho se rozváděla a vytvořila velmi aktivní neziskovku na pomoc oblastem zasaženým přírodními katastrofami."... doufám, že tohle autorka nepovažuje za vzor hodný následování, protože nic z toho já osobně nepovažuji za "pořádnou" práci ani za obdivuhodnou náplň života.

-2
Reagovat