Komentář Alžběty Samkové: Porodnictví v době koronavirové

24 079 | Alžběta Samková | 2. 4. 2020 | 69 komentářů | Komentář

Zákaz přítomnosti otců u porodu se ukázal jako jedno z nejvíce kontroverzních opatření v době pandemické krize. Kromě nastávajících matek se do vzrušených diskusí zapojili i pracovníci v porodnictví, jejichž dlouhotrvající vnitřní spory kvůli krizi vypluly na povrch. Porodní asistentka Alžběta Samková ve svém komentáři ukazuje cestu, která by mohla vést ke smíření všech znesvářených táborů.

Když mi došlo, co se to k nám pomalu blíží, začala jsem si o Covidu-19 shánět informace. Abych věděla, co říkat těhotným a čerstvým matkám. Od začátku jsem věděla, že největší hrozbou je fakt, že onemocní lékaři a sestry v nemocnicích. Na konci ledna ministr zdravotnictví neříkal pravdu o tom, že všeho máme dost. Už delší dobu vím, že těmto lidem jde jen o jejich vlastní koryta. Covid-19 tento fakt ukazuje naplno, a taky je kromě jiného spravedlivý. Je mu jedno, jestli jste ošetřovatelka, uklízečka, nebo docent. A i díky tomu ukazuje, co je kdo zač. Buďme pozorní.

Když jsem se dozvěděla, že ministr zakázal na doporučení některých porodnic přítomnost otců u porodu, brečela jsem pro ty matky a děti, které v tom zůstanou samy. Cítila jsem velkou starost o porodníky, porodní báby, pediatry a dětské sestry, které budou mít kvůli tomuto zákazu svou práci náročnější jak po fyzické, tak po psychické stránce. A přiznám se, že jsem v těchto chvílích vůbec nepomyslela na ty zdravotníky, kteří zákazu využijí a zavedou staré pořádky naplno a bezohledně.

Tahle krize nám ukazuje, že jsou v českém porodnictví stále dva tábory, které proti sobě budou bojovat za každou cenu.

Když jsem zvládla první emoce, položila jsem si otázku, co můžu udělat z pozice obyčejné porodní báby. Podpořím ženy, aby to dokázaly samy za sebe a za své děti, a budu se modlit, aby co nejdříve do porodnic dorazily ochranné pomůcky. Další myšlenka byla, abychom tedy ty otce někým nahradili. Máme tady přeci duly a komunitní porodní asistentky, které by mohly pomoct.

Zeptala jsem se svého přednosty, zda by šlo tyto ženy pustit do porodnic na základě dohody o provedení práce. Zrovna on je jedním z těch, kteří vidí porodnictví z mnoha stran, dokáže se podívat i očima budoucích rodičů a nevidí pouze lékařskou stránku věci, ale i tak mi odpověděl, že by to nešlo. Je to přitom obrovská škoda. Které odvětví v dnešním zdravotnictví má takovou odbornou zálohu? A pokud by takovou zálohu nějaký obor měl, opravdu by v této době zavřel dveře nemocnic a nehledal by jakoukoli cestu, jak do nich tyto zálohy dostat? Říkám si, jestli to opravdu nevidí, nebo spíš nechtějí vidět. 

Tahle krize nám ukazuje, že jsou v českém porodnictví stále dva tábory, které proti sobě budou bojovat za každou cenu. Jeden je tábor těch, kteří kritizují snad všechny postupy v porodnictví a na základě studií ze světa vědí, jak bychom se měli k ženám v porodnicích chovat. Druhý je tábor lékařů nebo porodních asistentek, kteří „to takhle dělali 20 let a budou to takhle prostě dělat dál“.

Musíte se teď připravit na porod o samotě. Věřte si, máte za sebou generace svých matek, které to taky v různě těžkých dobách dokázaly.

Oba tábory mají v něčem pravdu, oba jsou v mnohém velmi bezohledné, a oba budou bojovat do posledního dechu. A proto nejsme schopni zavést zoufale chybějící kontinuální péči porodních asistentek. Chybí nám i systém péče u domácího porodu, který by se nám zrovna v dobách koronaviru dost hodil. V Holandsku, Anglii a dalších zemích teď pracovníkům v porodnicích ohromně pomáhá a ulevuje právě to, že jsou zvyklí spolupracovat a už léta mají zavedenou kontinuální péči porodních asistentek a s nimi i systém domácího porodnictví.

Jsem z toho všeho unavená a demotivovaná, a zároveň jsem se svým postojem dostala do středu. Pro zastánce „přirozeného“ tábora jsem kolaborant se systémem. Pro zastánce „porodnického“ tábora jsem tou, která prudí a přeje přirozenu. Oběma skupinám bych hlavně chtěla vzkázat, ať přestanou matky tlačit do přirozena, které není jejich. A také do rutinních postupů, protože to jinak neumí. Je to neúcta k jedinečnosti každého z nás, a největší cenu za ní platí obyčejné matky, které se teď díky bojům a výkřikům z obou stran, bojí do porodnice jet ještě víc.

Milé těhotné ženy - jste hrdinkami dnešních dní. Ve chvíli, kdy potřebujete být ochraňované a zabezpečené, se ocitáte bez svých nejbližších. Musíte se teď připravit na porod o samotě. Věřte si, máte za sebou generace svých matek, které to taky v různě těžkých dobách dokázaly.

Pokud přemýšlíte o domácím porodu jen proto, že otcové nemohou do porodnic, nedělejte to.

Konzultujte vše se svou porodní asistentkou nebo dulou. Kromě přípravy na vlastní porod se soustřeďte i na přípravu šestinedělí, kojení a dalších mateřských zážitků, které vás čekají. Když přemýšlíte o porodu, neplánujte. Naopak, otevřete dveře na všechny strany a připravte se, alespoň tím že si tu možnost připustíte, na všechny možné varianty. Přemýšlíte-li o ambulantním porodu, využijte tuto možnost, pokud budete mít zajištěnou péči porodní asistentky, nebo zkušené duly a pediatra. To proto, abyste se nemusely do porodnice vracet třeba „jen“ kvůli odběru krve z patiček.

Pokud od začátku těhotenství plánujete porodit doma a máte-li k tomu domluvené porodní asistentky, pak si připusťte i možnost, že v porodnici nakonec skončíte, protože vaše asistentka může spadnout do karantény. A pokud přemýšlíte o domácím porodu jen proto, že otcové nemohou do porodnic, nedělejte to. Velmi tím riskujete, a nejen své vlastní životy.

Covid-19 nám přináší ohromnou možnost začít spolupracovat. Kolegové z přirozeného tábora by měli přijít pomáhat do porodnic. Pochopí proč a jak se dějí věci, proti kterým tolik bojují, a můžou přispět ke kultivaci porodnické péče. Ti z porodnického tábora by jim měli otevřít dveře, i když teď nepanikaří, všechno skvěle zvládají a staví se tím do role polobohů. Ubývá jich, a za pár týdnů možná budou potřebovat každou ruku. Věřím, že to všechno zvládneme a všichni se poučíme. Krize přináší možnost uvědomit si priority a vidět to, co je opravdu důležité, ale i to, co škodí. Všem nám držím palce.

Heroine radí a pomáhá v čase karantény

Pokud v době nouzového stavu a domácí izolace také čelíte spoustě nečekaných problémů a často si nevíte rady s péčí o sebe, děti či vaše blízké, možná oceníte některé rady a návody, které vám v těchto dnech přinášíme.

Alžběta Samková

Alžběta Samková

Po gymnáziu vystudovala obor porodní asistentka na VOŠ. Pracovala tři roky na porodním sále nemocnice v Brandýse nad Labem, sedm let na porodním sále ÚPMD v Podolí.... Další články.

Celkem 69 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Agnes | 2. 4. 2020 | 14:54

A tohle je právě jedním z jader problému. Postoj žen střední a starší generace, které "to taky přežily" a "mají zdravé děti". Nejtěžší pro tuto generaci je opustit hluboce uloženou fikci, že se jim a jejich dětem nic nestalo. Stalo, ale nebylo to vidět - nekulhají, nekoktají, nejsou na vozíku - a tak vzniká dojem, že jsou zdravé a v pořádku. Poškození psychická, emoční, osobnostní a sociální vidět pravda nejsou, ale to neznamená, že neexistují. Jejich projevem je právě tento cynický postoj typu: "nevím, co by ty zpovykané dnešní matky chtěly, my to vydržely, ony musí taky". Taková absence solidarity a empatie je až patologická, zavání škodolibostí, pohrdáním - a satisfakcí, což je příznačné. Jako generace (tedy nikoli nutně individuálně) prošly tyto ženy porodním peklem a odešly z něj hluboce traumatizované. Trauma z porodního násilí je srovnatelné s traumatem ze znásilnění. Jenomže znásilnění je společností odmítáno, takže jeho oběť se nedostává do konfliktu s okolím, naopak, dostane se jí společenské podpory, není nucena k přetvařování a má právo na potrestání pachatele. To u porodního traumatu neexistuje: jeho oběti byly (a dodnes bohužel jsou) v jasném konfliktu s odbornou i laickou veřejností, která toto trauma bagatelizuje nebo popírá, ženy zesměšňuje a dehonestuje (viz doc. Pařízek). Rodičky v takovém prostředí samy začnou svá traumata bagatelizovat a popírat a vypěstují si slepotu k jejich důsledkům. V nejhorším dokonce začnou obviňovat sebe a adorovat systém a jeho nositele (lékaře), které postaví na spasitelský piedestal. Je to tak trochu varianta stockholmského syndromu. Od takto "zpracované" ženy nelze čekat pochopení, protože by jednak musela přehodnotit své naučené postoje (v nichž je řádný kus sebeobhajoby), jednak by musela připustit fakt, že i ona je oběť. Nikdo ale nechce být oběť, natož dobrovolně a po letech utvrzování se v podsunutých bludech typu "nic nám nechybělo", "péče byla perfektní" a "tatínek byl rád, že ho vyhodili". Nicméně: problém otců, vyhozených z porodních sálů, vznikl dnes a týká se dnešních rodiček, ne těch včerejších, loňských či třicet let starých. Dnešní matky mají právo se vůči němu vymezit. Jakékoli protiargumenty, že "my jsme tehdy to či ono", jdou zcela mimo terč. Vyzývat někoho, aby si nechal ublížit, protože já jsem si před třiceti lety taky nechala ublížit, je nepřijatelné.

+103
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Magdalena | 2. 4. 2020 | 12:41

O ničem. Rodičky nejsou žádné hrdinky, dokonce ani personál nemocnic nejsou žádní hrdinové. Jsou to lidé, kteří si tuto práci vybrali dobrovolně a teď jim prostě nic jiného nezbývá, než ji dělat. I když by třeba teď radši seděli na zadku někde v kanclu. Smůla,no.

-58
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Sleva nebude zadarmo. Konec daně z nabytí nemovitosti očima expertů

Zrušení daně z nabytí nemovitosti za konec daňových odpočtů z úroků hypoték. Je to ze strany státu férová výměna?

Peníze

Daně konečně vyřídíte online. Schillerové vlajková loď proplula

Novelu daňového řádu, která umožní vznik online finančního úřadu a projektu Moje daně, schválili poslanci. Už bez trojského koně, kterého...

Finmag

… a robot zábavně odpoví. Jak se programují roboti na pokec

Tým spolužáků z pražské ČVUT pod vedením Jana Pichla získal dvakrát druhé místo v soutěži chatbotů pořádané společností Amazon. Čím to,...

Finmag

Každý jednou umře. Brazilského prezidenta virus z míry nevyvede

Evropa zvolna restartuje, ale na druhé straně Atlantiku pandemie koronaviru podle všeho ještě nedosáhla vrcholu. Jedničkou jsou Spojené...