Všechno nejlepší ke dni mateření! I vám, co jste nerodily. Všechny jsme součást vesnice
Dnes je Den matek. Tenhle svátek tradičně vyzdvihuje jen jednu podobu mateřství – tu viditelnou, biologickou, společensky potvrzenou. Co když je ale mateřství mnohem širší zkušenost, která přesahuje porod i přítomnost dítěte? Oslavu si zaslouží péče, starostlivost a empatie.
„Chtěla jsem ti popřát všechno nejlepší ke Dni matek. Protože ač to tentokrát nedopadlo, jseš matkou a chtěla jsem to validovat i oslavit,“ píše mi jedna z nejbližších kamarádek jedenáctého května 2025. Začínám slzet. Pokračuje: „Tvoje zkušenost s mateřstvím je legitimní. Myslím na tebe a na všechny další matky, které si prošly ztrátou.“ Zavírám oči. V levé části hrudi mě začíná tlačit a mačkat, jako by mi srdce dělalo přemety.
Fandíme mámám
Mámám nepatří jen kytka jednou ročně. 🌺
Proto jim - vám, nám, sobě i všem - dáváme něco, co vydrží déle než tulipány:
📣 20 % slevu na všechna předplatná Heroine!
Akce běží do 10.5.
Pár měsíců předtím jsem potratila. Moje těhotenství bylo neplánované, byť jsme věděli, že k němu může dojít. Když jsem na testu objevila dvě čárky, byla jsem v šoku: Já – matkou? Překvapení se zdvojnásobilo, když mi doktor na gynekologickém lehátku suše oznámil: „Máte zaděláno na dvě.“ Dvě… dvě co? „Jako dvojčata?“ „Jo, vidíte je tady a tady.“ Ukazoval na dvě šmouhy na ultrazvuku. Další dny si nepřestávám sahat na břicho: od šmouh – mých dětí – mě dělí jen kůže a vrstva tuku?
Následující vývoj: Kontrola a „jedno to bohužel nezvládlo, musíte odpočívat a za týden přijďte znovu“, druhá kontrola a „tak tentokrát to nevyšlo“, odběry, testy, termín v porodnici. V zářivě osvětlené místnosti čekám, až mě uspí a „vyčistí“, kolem prochází tak milion žen v různých fázích těhotenství. Musím počkat, někdo má rodit a nemůžou sehnat doktora, vysvětluje zběsile sestřička. Nakonec podepisuju souhlas: ano, může se o ně postarat nemocnice, ne, pohřeb netřeba. Brečím, T. mě objímá, drží. Jedu na sál, počítám do deseti, svět mizí: okolní i ten můj, nově vznikající, od kterého mě dělila jen kůže a vrstva tuku.
Co se ještě dočtete:
- Kdy se člověk vlastně stává matkou?
- Proč feministická autorka Gloria Steinem píše o mateřství jako slovesu, v angličtině to mother – vykonávat mateřství. Mateření?
- Že pokud ženy nenaplní tradiční pojetí mateřství, nahlížíme na ně optikou absence. Jsou „ženou minus dítě“, nikoli jednoduše ženou: celistvou, dostačující.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Další měsíce téma rozebírám ze všech stran. Pořád bolí, doznívá, objevuje se, když se to nehodí, když ho nečekám. Taky mě ale hřeje, naplňuje láskou a radostí – připomíná mi, že už teď jsme rodina, bez ohledu na to, kolik nás je. Necítím očekávanou finalitu, jasnou hranici „před“ a „po“. Zůstávají se mnou. Pořád jsou moje a my jejich. Lásku navíc cítím ze všech stran. Semknutí mojí vesnice. I díky tomu se postupně pootáčí můj pohled na mateřství. Možná jsem ho, dochází mi, doposud chápala příliš úzce. Co když je všude kolem mě – jen jsem nebyla dostatečně pozorná?
Karin (35): „Porodila jsem mrtvé dítě ve 23. týdnu. Předtím i potom jsem ho milovala nejvíc na světě. Další ztrátu jsem zažila o pár měsíců později. Už před těhotenstvím mě štvala věta ‚poznáš lásku, až se ti narodí dítě‘ – jsem poměrně empatická a dokázala jsem si to představit. A pak jsem to i zažila. Jsem ale často odstrčená, protože moji zkušenost nikdo sdílet nechce – je to pro lidi těžké, nevědí, co s tím. A když do debat o rodičovství přispívám příběhy s bráškou, kterého jsem začala vychovávat ve svých třinácti, po jeho narození, protože moje máma byla nemocná, ostatní mě často neberou vážně.“
