Milují je, ale nesmí je vídat. Příběhy rodičů, kterým expartner systematicky odcizil vlastní děti
Milují své děti, ale neviděli je celé roky. Nežijí v cizině ani je nikdo neunesl, jen po rozchodu zůstaly u bývalého partnera, který je dokázal přesvědčit, že druhý rodič je monstrum. Stát se zavrženým rodičem je děsivě snadné a česká justice si s tím neví rady. Příběhy Daniely, Jana a Václava ukazují bezmoc, kdy máte v ruce platný rozsudek, ale vlastní děti vás považují za cizince.
Poprvé jsme se potkaly před devíti lety. Navštívila jsem Danielu v malém pražském bytě, kam se odstěhovala se třemi dětmi. Byla na ní znát únava a stres, ale i odhodlání. Za celou dobu rozhovoru ani náznak nenávisti. Působila spíš překvapeně, že se jí to stalo. „Bydlíme tady půl roku, tak se omlouvám,“ vysvětlovala, zatímco mi ve skromném bytě vařila čaj. Syn Péťa byl ve škole a knírač, kterého mu Daniela pořídila, aby si rychleji zvykl na nové prostředí, oddychoval v pelíšku. Mladší synové Pavlik a Tonik zůstali v luxusní vile za Prahou se svým otcem. V domě, z nějž Daniela před půlrokem utekla.
Jak začíná manipulace s dětmi po rozchodu
S manželem se seznámila po představení, ve kterém vystupovala. Ona byla divoká, on protřelý podnikatel. „Bylo mi přes třicet a rozhodla jsem se svůj rozevlátý život hodit za hlavu.“ Pak to šlo rychle – stěhování, tři děti brzy po sobě a idylka v satelitním městečku. Děti rostly a Danielu občas napadlo, že by si ráda někam vyrazila. Ale manželovi se to nelíbilo. „Vždycky radši ustoupím než se hádat,“ hodnotí po letech. To, že ji postupné odstříhává od přátel a známých, dlouho nevnímala. Pak začalo přituhovat. Hádky, absurdní tresty, domácí vězení.
„Nikam jsem nesměla. Byla jsem na něm ve všem závislá, nevydělávala jsem, dostávala jsem peníze na domácnost a poslouchala výčitky, že moc utrácím.“ Když se pokusila rozšířit hranice své osobní svobody, rozpoutalo se peklo. „Děti byly tenkrát na mé straně. Byly svědky toho, že kolem mě manžel prošel a bez důvodu do mě praštil. Vyvrcholilo to tím, že na mě začal líčit pasti. Jednou jsem přišla domů a na nohu mi spadla kovová socha, kterou nastražil.“
Co se v článku dočtete:
- Vymývání mozků v praxi: Jak dokáže manipulující partner přepsat vzpomínky osmiletého dítěte.
- Příběh Jana: Má v ruce platný soudní rozsudek, syna přesto neviděl roky.
- Proč jsou OSPOD a české soudy ve většině případů manipulace s dětmi nečinné.
- Past nového partnera: Proč dohoda rodičů funguje obvykle jen do chvíle, než si jeden z nich najde nový vztah.
- Konec jedné diagnózy: Proč Světová zdravotnická organizace škrtla „syndrom zavrženého rodiče“.
- Pravidla bezpečné dohody: Advokátka radí, na co si dát pozor při nastavování péče obou rodičů, aby se z ní nestalo bojiště.
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a čtěte články, které jdou pod povrch.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Tenkrát dostala Daniela sádru, berle a taky si našla podnájem a práci. A pak oznámila manželovi, že odchází. „Dělal scény, plakal před dětmi a prosil mé na kolenou. Ale já byla rozhodnutá začít bez něj.“ Bydlení si sehnala blízko školy dětí. Byla přesvědčena, že na péči se dohodnou. Kdykoliv je chtěl vidět, mohl si je vzít. Chvíli se zdálo, že to půjde.
Když přišel manžel s tím, že Pavlíkovi změní školu, protože chce chodit do třídy se spoluhráči z basketu, souhlasila. Za pár týdnů ale přišel i Toník, že chce chodit do stejné školy jako brácha. „To už mi bylo divné a na radu právníka jsem napsala, že s tím nesouhlasím. Oslovila jsem OSPOD a manžel napsal stížnost, že Toníkem s jeho třídní učitelkou manipulujeme. Zjistila jsem, že Toník už školu změnil. A po jednom víkendu u otce se mi vrátil jen nejstarší Péťa.“
