Ani pusu babičce nedáš? Naučme malé dívky, že na jejich „ne“ záleží
Učíme ženy a dívky, že na jejich hranicích nezáleží. Odmalička jim dáváme najevo, že když se jim nelíbí, jak se k nim někdo chová nebo jak na ně někdo sahá, je to jejich problém. Jsou přecitlivělé, protivné a nerozumí zábavě. Když komentujeme jejich vzhled, je to často kompliment a mají být rády. Respektovat ženy a dívky bychom měli už když jsou malými dětmi, píše instruktor sebeobrany Pavel Houdek pro web Heroine.cz.
Právě u malých dětí to začíná. „To je ale krásná holčička,“ pronese cizí paní na dětském hřišti a pohladí malou dívku po vlasech. Nezeptá se, jestli může sáhnout na cizí dítě. Nemyslí to zle, chce ji jen projevit náklonnost. Když se malá dívka zamračí a ucukne, vyslouží si úsměv, jak se roztomile krabatí. Lidé jsou zvyklí komentovat vzhled malých dětí a dokonce na ně i sahat. Nejsou ale zvyklí ptát se jich na svolení. Co se tím malé děti učí? Že na jejich „ne“ nezáleží.
Pavel Houdek zdůrazňuje, že zdaleka nejde jenom o cizí lidi na hřišti nebo na pískovišti. Podobně to funguje i v rodinách. Často děti povzbuzujeme, ať dají pusu babičce nebo dědečkovi, někdy si objetí nebo polibky dokonce vynucujeme. Říkáme, že babička bude smutná, když nedostane pusu na dobrou noc. Podle Pavla Houdka je ale důležité děti učit, že pusu dát nemusí, když nechtějí. Neznamená to, že babičku nemají rády. A je naprosto nezbytné, aby je okolí respektovalo. Aby se neuráželo, nenaléhalo ani je neprosilo.
Respekt si děti zaslouží v každém věku. Obzvlášť dívky ale narážejí na pravý opak. Když dívka roste, stále více se setkává s tím, že důležitější než to, jak se cítí, je to, co se od ní očekává. O Velikonocích se například čeká, že se nechá vyšlehat, protože je to tradice a jde přece jenom o legraci. V pubertě začne slýchat poznámky směřované na její tělo. Už to nemusí být vždycky pozitivní, jako když byla malé roztomilé děvčátko. Její vzhled klidně komentuje rodina, spolužáci a někdy i cizí lidé na ulici. Když se ohradí, zpravidla se nesetká s respektem. Nikdo to přece „nemyslí zle“, případně „je to jenom kompliment“.
To vše pak může podle Pavla Houdka vést k tomu, že se pro dospělou ženu stane velmi těžké říct „ne“. Protože je zvyklá se podřizovat, protože její odmítnutí a její pocity byly v dětství bagatelizované. Jako rodiče bychom se proto měli svých dětí vždycky zastat, když někdo překračuje jejich hranice.
Pavel Houdek se specializuje na boj proti násilí na ženách a obtěžování. Výchova malých dívek podle něj s tímto problémem úzce souvisí. Proč má společnost stále tendence obviňovat oběti násilí? A vychováváme z dívek budoucí oběti? Proč je domácí násilí a násilí na ženách tak rozsáhlý a celospolečenský problém? A co s tím můžeme dělat? To vše se dočtete v článku Pavla Houdka na webu Heroine.cz.
