Problém měl můj muž, lékaři ale řešili jen mě. Kvůli neúspěchu s IVF jsem brala antidepresiva, říká Lucie Ptáčková
Záruka, že pokus o umělé oplodnění skončí úspěšným porodem dítěte, neexistuje. Svědčí o tom příběhy těch, kteří si náročným procesem a dlouhém toužení po dítěti prošli. Novinářka Lucie Ptáčková je jedním z nich a ve své nové knize Loterie IVF si intimně povídá s dalšími. Jsou mezi nimi režisérka a politička Hana Třeštíková, která dceru počala bez partnera, biologický otec jejího dítěte nebo například Luciin vlastní manžel.
Váš muž v rozhovoru popsal období, kdy jste procházeli IVF, jako nejhorší období jeho života. Vnímáte to taky tak?
S romantickou nostalgií na to rozhodně nevzpomínám. Bylo to náročné a měla jsem pocit, že to nikdy neskončí.
Stálo to ale za to, máte krátce před porodem druhého dítěte.
Rozhodně! My jsme ti šťastlivci, kteří tu loterii vyhráli. Kdyby to ale nedopadlo, asi bych se na to dívala jinak. Počítala bych každou injekci, jestli to za to stálo.
I když jste věděla, jak to bylo těžké, přesto jste se rozhodla do toho jít podruhé.
Ano, protože napodruhé už to bylo vlastně docela jednoduché. Na začátku jsem si to pěkně vyžrala. Až čtvrtý pokus umělého oplodnění nám přinesl kvalitní embrya. Zamrazila se pak tři, pro nás to byl absolutní rekord. Hned z prvního transferu je syn, který se narodil loni. Druhé embryo jsme transferovali, když byl synovi rok, ale neúspěšně. Měsíc poté jsem otěhotněla s naším posledním embryem, takže po všech těch peripetiích bylo to druhé těhotenství vlastně snadné.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- proč lékaři dlouho řešili zdravou ženu a nevyšetřovali jejího muže
- jak se píchají hormonální injekce mezi vysíláním v televizi
- jak Lucii Ptáčkové pomohly antidepresiva
- uměla by být Lucie Ptáčková plánovaně single matka jako Hana Třeštíková?
Myslíte, že vaše zkušenost ovlivňuje to, jaká jste dnes máma?
Celé těhotenství jsme si s manželem hrozně užívali. Byli jsme šťastní, že to už máme konečně za sebou, nemusíme řešit další injekce a vymýšlet postupy, co dál.
Bála jsem se, že budu syna dusit láskou. Jsem ale normální matka, co toho má někdy taky plný zuby. A to mě těší. Ženy po IVF mají po porodu často pocit, že když dítě tolik chtěly, měly by být vděčné. Nedovolí si přiznat, že mateřství je také těžké, neříkají si třeba o pomoc, protože by to mohlo znamenat, že to nezvládají. A to samozřejmě není správně. Řešila jsem se svojí psycholožkou, že by to mohlo nastat, naštěstí se to ale nestalo.
