Jídlo je palivo pro tělo, ne odměna. Jak s dětmi řešit, když mají nadváhu a v čem trend body positivity škodí, vysvětluje psycholožka
Máme vůbec právo mluvit s druhými o tom, kolik váží? A jak nadváhu řešit s dětmi, když nám jde o jejich zdraví, ale nechceme podkopat jejich sebedůvěru? Psycholožka Zuzana Čepelíková upozorňuje, že nadváha dítěte je záležitostí celé rodiny, a kila navíc nejsou jen otázkou těla, ale můžou poukazovat třeba na strachy a starosti, které lidé prožívají. „Když si někdo stěžuje, že je tlustý, víc než názor na své tělo nám sděluje, jak se cítí a jaké má pochybnosti. Nejlepší reakcí je dát najevo zájem a nabídnout podporu,“ vysvětluje Zuzana Čepelíková v rozhovoru pro Heroine.
Panuje v naší společnosti stále kult štíhlosti?
Ideál krásy je stále spojovaný se štíhlostí. Ta ale přestává být tak extrémní jako byla například v 90. letech a norma krásy a zdraví se začíná rozšiřovat i do toho, co je v populaci běžné. Objevují se i nové trendy jako „bodyshaming“ a „bodypositivity“. Tyto přístupy však mohou vést k opačným extrémům, buď k odmítání přirozené rozmanitosti těl, nebo naopak k bezmeznému akceptování i zdravotně rizikové nadváhy.
Jak tyto trendy vnímáte? Podle vás to není cesta ke zdravému přijímání sebe sama?
Považuji to za velmi důležité a ozdravné. Rozšiřování normy krásy přináší větší důraz na diverzitu života. Neexistuje jen jeden ideál, právě v rozmanitosti spočívá skutečná krása. Zároveň je ale třeba připomenout, že každý extrém může být určitým způsobem patologický, a to nejen v oblasti tělesné hmotnosti, ale i v jiných oblastech života. „Body positivity“ tedy vnímám jako fenomén, který má dvě stránky. Na té jedné pomáhá normalizovat různé podoby lidského těla a podporuje schopnost přijímat sami sebe, což je zásadní pro psychické zdraví a snižování vnitřních konfliktů. Na druhé straně je ale nutné zapojit také kritické myšlení a realistický pohled, a uvažovat o přijetí těla vždy i v kontextu fyzického zdraví.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Pokud se bavíme o přijetí sebe sama a určité formě sebelásky, řekla byste, že když se máme rády nebo rádi, tak o sebe i pečujeme a snadněji se pak vyvarujeme i obezitě?
To je zajímavá otázka k zamyšlení. Pokud se člověk dokáže přijímat takový, jaký je, a současně mu záleží na vlastním zdraví, vede ho to k udržování váhy v určité normě. Studie opakovaně potvrzují, že pokud lidé nejsou se sebou spokojení, mají nízké sebevědomí a jejich vzhled je navíc negativně komentován okolím, významně se zvyšuje riziko poruch příjmu potravy, například emočního přejídání, a tím i následného rozvoje obezity.
Přísluší nám vůbec tyto otázky s našimi blízkými řešit? Když máme třeba pocit, že sami sobě škodí a máme o ně starost?
Je to velmi citlivé téma, protože jakýkoli nevyžádaný komentář zasahuje do osobní zóny člověka a může ovlivnit jeho sebevědomí, duševní zdraví i samotný vztah, který s ním máme. Nejprve je proto důležité položit si otázku, zda je to opravdu naše role, zejména pokud nejsme lékaři, terapeuti, nebo nás dotyčný sám o radu nepožádal. Pokud ale dospějeme k závěru, že ano, je lepší nepoukazovat přímo na obezitu a nenaznačovat, že dotyčný nebo dotyčná ztloustli. Je lepší dát najevo, že nám na člověku záleží a zeptat se třeba, jak se cítí po zdravotní nebo psychické stránce.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- Co dělat, když nám partner nebo partnerka připadají kvůli nadváze méně atraktivní?
- Co můžou rodiče dělat, když si jejich dítě vlivem sociálních sítí připadá nedostatečné?
- Jak naopak citlivě pracovat s nadváhou dítěte?
Napadá mě to například v kontextu partnerství, kdy nám partner či partnerka kvůli nadváze může připadat méně atraktivní.
I v takových situacích je zásadní komunikovat maximálně citlivě. Je vhodné mluvit o vlastních pocitech a potřebách, třeba přiznat, že téma může znít sobecky, ale že je důležité ho otevřít, aby bylo možné o něm ve vztahu mluvit a společně hledat řešení. Klíčem tedy není kritika, ale respekt, empatie a ochota spolu komunikovat.
