Adela Vinczeová : Láska je spíš tichá, ne výbušná. Přijetí života bez dětí mi k nim otevřelo cestu
Slovenská moderátorka Adela Vinczeová je matkou dvou adoptovaných dětí. K vlastnímu mateřství ji ale dovedla dlouhá cesta. Nejdřív cítila, že mít děti je povinnost, pak zjistila, že se svým partnerem přirozenou cestou děti mít nemohou. V rozhovoru pro Heroine.cz mluví o tom, že na začátku se potřebovala smířit s tím, že matkou možná nikdy nebude. Popisuje tlaky, kterým coby žena od určitého věku čelila a vysvětluje proč nechtěla podstoupit umělé oplodnění. „Nejdřív jsme přijali život bez dětí. To znamená, že tu velkou touhu po dětech jsme neměli. Celé se to změnilo až ve chvíli, kdy jsem uviděla našeho Maxíka,“ popisuje v rozhovoru svou cestu k adopci.
Pamatujete si moment, kdy jste se rozhodla, že chcete mít děti?
Podle mě takový moment úplně nenastal. Já jsem totiž nikdy přesně nevěděla, jestli děti chci. Cítila jsem akorát nějaké tlaky, ať už ze společnosti, nebo svůj vnitřní tlak. Měla jsem pocit, že bych děti asi mít měla, ale nějakou upřímnou touhu po dětech si nepamatuju. Pocítila jsem ji až ve chvíli, když jsme poprvé spatřili Maxíka, naše dítě. V ten moment jsem to cítila a věděla jsem, že to je správné. Ale dřív, když jsem si představila nějaké blíže neurčené děti, jsem tuhle jistotu nikdy neměla.
Na koho se můžete těšit na Svět podle Heroine 2026?🌟
Letos to bude osobní, upřímné, opravdové.
Chili Ta, Nina Špitálníková, Marie Doležalová, Katarina Emma Schapiro.
Vaše dávka nezávislosti, odvahy a svobody!
Inspirativní vystoupení, osobní příběhy a zkušenosti, životní chyby a lekce.
Sdílení, přijetí, péče, podpora i humor.
Jedno nedělní odpoledne, které věnujete sama sobě.
Nad možností mít děti jste ale nějak přemýšlela. Jak jste si svou cestu k mateřství představovala?
Nepředstavovala jsem si ji nijak, protože ta cesta byla dlouho zastřená nejrůznějšími iluzemi. Například o tom, že hodnotu mám jenom jako matka. Chtěla jsem se lidem líbit a lidi říkali, že jsem kariéristka, když nemám děti. Tak jsem jim chtěla dokázat, že nejsem žádná kariéristka a že děti mít budu. Velmi dlouho jsem sama k sobě nebyla upřímná a nebyla jsem ani autentická. Až když jsem v sobě začala ošetřovat tuhle iluzi a našla jsem způsob, jak být k sobě upřímná, dokázala jsem přijmout to, že nejsem matkou. Přijala jsem také svou hodnotu, kterou jsem měla, přestože jsem nebyla matkou. A pak jsme se přihlásili do adopčního procesu.
Nejdřív jste ale zkusila otěhotnět a s manželem jste přišli na to, že to nejspíš přirozenou cestou nepůjde, je to tak? Jak jste to prožívala?
Měla jsem už nějaký věk, bylo mi 36 a manželovi zjistili ne úplně ideální stav spermií. Mohli jsme jít na umělé oplodnění a s velkou pravděpodobností by to bylo asi úspěšné. Ale to jsem nechtěla, teda oba jsme se shodli, že to takhle nechceme. Rovnou jsme se rozhodli pro adopci. Takže mě to nijak netrápilo. Nemám pocit, že jsem přišla o nějakou velkou věc. Vím, že biologicky i psychologicky se pouto a vztahová vazba tvoří jinak, když dítě roste v matce. Ale neměla jsem pocit, že by mi to mělo být líto.
Seriál: Cesta k dětem
Jednoduše vysadit antikoncepci, otěhotnět a porodit? Pro mnoho žen je cesta k dítěti mnohem složitější. Bývá někdy zdlouhavá, osamělá, fyzicky i psychicky náročná, často také velmi drahá.
Co prožívají ženy, které se léčí s neplodností a zkoušejí otěhotnět pomocí asistované reprodukce? Jaké to je adoptovat dítě a proč se někdo rozhodne pro pěstounství? Jakým výzvám čelí stejnopohlavní páry toužící po dítěti? V seriálu Cesta k dětem se věnujeme tomu, jak složitá cesta může k dítěti vést.
Chcete si přečíst celý seriál a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Proč jste nechtěli zkusit umělé oplodnění?
Protože nám to v tu chvíli nedávalo smysl. Já jsem si v sobě ujasnila, že děti nejsou klíčovým tématem ani hodnotou našeho života, protože jsem vnitřně věděla, že i život bez dětí je v pořádku a hodnotný. Tak proč bych měla jít na umělé oplodnění a trápit svoje tělo hormonální léčbou a pak jednotlivými pokusy a vším tím, co k tomu patří? Ono to pro ženské tělo není úplně jednoduché. Adopce je úplně jiná cesta, to se zapíšete na seznam a pustíte to z hlavy.
Druhá věc je, jak mi to vycházelo matematicky. Na světě je velké množství opuštěných dětí a já se tady budu se svým skoro už obstarožním tělem na sílu snažit přivést na svět další dítě? Přes všelijaké zákroky? Nedávalo mi to smysl. Na světě už jsou děti, které potřebují rodiče.
