Dvě mámy a jedno dítě: Jakýkoliv náhodný muž by mohl být otcem, já nejsem nic, říká jedna z nich
Když jde Karolína ven se svou několikaměsíční dcerou v šátku, vypadá jako normální máma se svým miminkem. Sama se tak i cítí, i když přiznává, že má pocit, že hraje spíš tradiční roli táty. Její dceru totiž porodila její zákonná partnerka po umělém oplodnění, Karolína chodí do práce a o své dítě pečuje, když přijde domů. Oficiálně však není ani máma ani táta - z pohledu státu není rodičem, ale jen pečující osobou, která ke svému dítěti nemá žádná práva. „Před zákonem teď nejsem nic, nejsem její matka,“ říkala, když jsme se poprvé setkaly v dceřinných čtyřech měsících. „Kdyby se mojí ženě něco stalo, nevím, co by se s naším dítětem dělo.“ V dalším díle seriálu Cesta k dětem přinášíme příběh o rodičovství v queer partnerství.
O čtyři měsíce později je situace stále stejná. V Česku existuje pro Karolíninu roli pojem sociální matka. Pečuje o dítě své partnerky, ke kterému má povinnosti, ale žádná práva. Cesta k tomu, aby se stala skutečnou matkou své dcery, může trvat ještě mnoho měsíců. Celý proces přiosvojení pak může trvat až dva roky. A to i přesto, že se jejich dcera narodila do partnerského svazku. Queer partnerství totiž není rovnoprávné s manželstvím heterosexuálních párů a právě některá rodičovská práva zákony nadále omezují.
Karolína není její pravé jméno, rozhodla se v článku vystupovat anonymně. Mimojiné i z důvodu, že spolu se svou manželkou kvůli početí lhaly, protože stejnopohlavní páry v Česku nemají přístup k umělému oplodnění. Na kliniku asistované reprodukce proto přišly s jejich dlouholetým společným kamarádem, který vystupoval jako partner její manželky. Lhát lékařům ale nechtěly, a tak si předem vybraly kliniku, kde budou moci vystupovat otevřeně. „Moje známá pracuje na jedné reprodukční klinice a poradila nám, za kterou doktorkou máme jít, protože nás nebude soudit. Bylo úlevné, že jsme s ní mohli mluvit otevřeně,“ popisuje Karolína návštěvy kliniky, na které sice musel jejich společný kamarád a dárce spermatu podepisovat potřebné dokumenty, před lékařkou ale nemuseli nic předstírat. Karolína tam mohla docházet se svou manželkou a být jí oporou při všech vyšetřeních a zákrocích. Díky tomu věděla, jaké injekce a léky musí její partnerka před umělým oplodněním brát a doma jí mohla pomáhat.
Seriál: Cesta k dětem
Jednoduše vysadit antikoncepci, otěhotnět a porodit? Pro mnoho žen je cesta k dítěti mnohem složitější. Bývá někdy zdlouhavá, osamělá, fyzicky i psychicky náročná, často také velmi drahá.
Co prožívají ženy, které se léčí s neplodností a zkoušejí otěhotnět pomocí asistované reprodukce? Jaké to je adoptovat dítě a proč se někdo rozhodne pro pěstounství? Jakým výzvám čelí stejnopohlavní páry toužící po dítěti? V seriálu Cesta k dětem se věnujeme tomu, jak složitá cesta může k dítěti vést.
Chcete si přečíst celý seriál a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Na pražské klinice asistované reprodukce zkusily celkem tři kola inseminace, ani jedno se však nepovedlo. Všechny pokusy o inseminaci hradila pojišťovna, úspěšnost této metody ale dosahuje maximálně asi 20 procent. Pak úspěšně vyzkoušeli IVF, tedy umělé oplodnění. Jejich společný přítel na kliniku dojížděl ráno před prací, aby daroval sperma na každý pokus. Pak musel vždy podepsat souhlas s implantací embrya. „Jsme mu nesmírně vděčné. Někdy bylo těžké to zkoordinovat, dělal to jen proto, že nás má rád,“ vzpomíná Karolína.
