Sabinu, matku trans* kluka Lukáše, by nikdy nenapadlo, že by mohla svému potomkovi dovolit blokaci puberty. Po prožitých zkušenostech je ale šťastná, že mu problémy spojené s vývojem navenek dívčího těla zatím ušetřila. O řadě praktických překážek, na něž trans* lidé a jejich rodiny narážejí, dřív prý neměla ponětí. Jaká vyšetření trans* děti podstupují a co rodiče čeká na matrice? Přečtěte si závěrečný díl seriálu na webu Heroine.cz, který se tentokrát zaměřuje na formální aspekty tranzice.
Dnes čtrnáctiletý Luky svému okolí včetně matky Sabiny před dvěma lety odhalil, že je ve skutečnosti kluk. Do té doby ho jeho okolí vnímalo jako dívku. Nešlo přitom jen o rodinu a spolužáky, ale také úřady a stát obecně. Pod starým holčičím jménem tak měl například vedený rodný list či žákovskou evidenci. Po Lukášově coming outu bylo jasné, že ke skutečnému naplnění své pravé chlapecké role bude potřebovat pomoc nejen nejbližších, ale i odborníků.
O tom, jak skutečnost, že je její dítě trans*, Sabina zpočátku prožívala, pojednává první díl seriálu s matkami trans* dětí na webu Heroine.cz. Jak zvládnout tranzici ve školním kolektivu nebo u vzdálenějších příbuzných, pak popisuje druhá epizoda.
Zásadním krokem, který povoláním terapeutku Sabinu společně s Lukym čekal, byla návštěva u klinické psycholožky. Ještě do června 2018 byla transgender identita řazena mezi duševní poruchy pod označením F 64 0: Světová zdravotnická organizace už ji ale v současnosti klasifikuje jako takzvaný genderový nesoulad v kategorii stavů souvisejících se sexuálním zdravím. O žádnou duševní nemoc, nebo dokonce sexuální úchylku se tedy nejedná. Oficiálně Sabina s Lukym přesto museli zamířit právě na psychologii a posléze na sexuologii, která se v Česku (v rozporu s většinou vyspělých zemí) trans* tematikou zabývá. Sexuolog nebo sexuoložka také poskytují doporučení pro matriku za účelem změny jména. Roli tuzemských sexuologů v procesu tranzice dlouhodobě kritizují trans* organizace a aktivisté včetně Lenky Králové, která je první Moje Heroine roku 2023.
Z první návštěvy u psycholožky měla Sabina pochopitelně trochu obavy. „Když jsme s Lukym přišli, její první otázky byly: ‚Jak bys chtěl oslovovat? A v jakém rodě?‘ Profík. On si samozřejmě řekl. Vím, že na začátku, třeba v první půl hodině, vyslovila slovo trans. Podruhé se mi zboural celý svět,“ vzpomíná na dobu, kdy se se synovou identitou teprve učila žít. „Bavili jsme se asi tak dvě hodiny. Pak se vyplňují osobnostní testy, něco jako IQ testy. Zkrátka štos papírů. Luky tam proto zůstal ještě další hodinu a já po tu dobu odešla. Měla jsem v podstatě šedesát minut na to, si nějak sesumírovat, abych dokázala svoje dítě oslovovat v jiném rodě, což se nakonec celkem dařilo.“
Pro Sabinu bylo nejdůležitějším zjištěním to, že Luky netrpí hlubšími psychickými problémy. „Po testech se vyloučí veškeré patologie. Byla jsem hrozně šťastná, že se u něj neprojevila ani porucha osobnosti, ani sebepoškozování, sklony k sebevraždě či cokoliv dalšího, co bychom po této stránce museli řešit. Věřím, že kdo má velmi silnou genderovou dysforii (pocit diskomfortu a nesouladu mezi vlastním tělem a tím, jak se člověk cítí uvnitř, pozn. red.), to pak špatně zvládá. Můj syn je naštěstí vyrovnaný, což potvrdila právě i psycholožka,“ říká úlevně. Luky po několika sezeních do její ordinace přestal po vzájemné domluvě chodit. Prý už si vlastně nemají co říct: Luky se totiž cítí dobře.
Jedenáctiletý Mára, trans* syn zdravotní sestry Barbory, oproti tomu prožíval nesoulad své genderové identity o dost citlivěji. „Některé věci se ho snadno dotknou i dnes,“ připouští Barbora. „Jenže tehdy byl až neurotický.“ O tom, jak těžce Mára život ve špatném těle nesl, mluvila jeho matka pro web Heroine.cz už dříve.
„Kontaktovali jsme tehdy jednu paní psycholožku, která udělala velmi podrobné vyšetření, ale rozhodla se tranzici negovat. V tu chvíli jsem věděla, že její výstup asi ani nepotřebuju znát, že její cestou stejně nepůjdeme,“ objasňuje.
Barbora se nakonec rozhodla oslovit sexuoložku přímo. „Do dvou měsíců nás pozvala na návštěvu a promluvila si o tom s námi. Bylo to hrozně fajn pro Márovu psychiku, ale i pro moji. Ještě na první návštěvě jsem neuměla přeladit do mužského rodu: ona na něj ale okamžitě začala mluvit jako na kluka a Marek s ní tak přirozeně komunikoval. Vysvětlila mi princip toho, jak ke změně dojde. Že jde skutečně o chybu prenatálního vývoje a nedá se to nijak ovlivnit. Tím mi pomohla realitu zpracovat. Máme hroznou výhodu, že jsme v Praze, takže tady různé lékařské kontakty jsou.“
Ani v Lukyho případě nešlo po oficiální stránce všechno hladce. „Psycholožka nám odmítla sepsat zprávu pro sexuologa, abychom se mohli se objednat na endokrinologii,“ vypráví Sabina s údivem. „Připadalo jí, že je to příliš brzo, a že to prostě nenapíše. Museli jsme hledat jiného klinického psychologa, aby nám vyhodnotil testy a sexuolog mohl připravit žádanku. Ještě jsem žádanku ani neměla doopravdy v ruce, a už jsem telefonovala s endokrinologickým oddělením. Případů ale přibývá a kapacity je málo: volala jsem do Motola a tam mi rovnou řekli, že vůbec s touto diagnózou už neberou. Utekla nám spousta měsíců,“ připouští. „Objednat se na dětskou endokrinologii je na dlouho.“ Právě návštěva dětské endokrinologie je zásadní pro zvládnutí tranzice po stránce hormonů. Zahrnuje například odběry krve, podle nichž endokrinolog rozhoduje o léčbě. Tu ale musí schválit ještě lékařské konzilium a revizní lékař, dodává Sabina, proces je tedy náročný.
Luky už byl tou dobou v pubertě. Jakmile puberta proběhne, stává se tranzice mnohem komplikovanější: některé tělesné změny, jako je vývoj prsou, už zkrátka přirozeně nejde vrátit zpátky. Lékař proto Lukášovi doporučil její zastavení pomocí blokátorů. „Říkala jsem si, že to by nemuselo být špatné, protože je to reverzibilní. Hormony klesnou na prepubertální hladinu, takže nebude menstruovat, přestanou růst prsa nebo se ukládat tuk do dívčích partií. To je hrozná úleva. Vznikne čas,“ říká Sabina.
„V dospívání se u dětí rozjíždí hormonální tvorba. Pomocí léků jsme schopni pubertální změny dočasně zastavit, což pomáhá s genderovou dysforií. Občas si děti nejsou jisté – výjimečně se stává, že si uvědomí, že trans* nejsou, k čemuž jim blokátory puberty dávají prostor,“ vysvětluje pro web Heroine.cz sexuolog Pavel Turčan. Podle studie americké univerzity v Princetonu, která započala v roce 2013, se po pěti letech přestane s novým genderem identifikovat jen zhruba 2,5 procenta dětí. Naprosto drtivá většina pacientů podle Turčana genderový nesoulad skutečně má a později plynule přejde na hormonální léčbu. Rozhodnutí nepokračovat s hormony prý ve své praxi zatím viděl pouze dvakrát. Blokádní terapie obvykle trvá zhruba dva roky, doplňuje odborník.
„Když blokátory vysadíme, hormonální vývoj standardně běží dál. Vůbec tedy nejde o nevratné změny,“ zdůrazňuje Turčan. Částečně nevratné je podle něj až nasazení pohlavních hormonů testosteronu a estrogenů. Dívkám pak například po testosteronu trvale hrubne hlas. „Kdyby mi hned na začátku Luky řekl, že chce blokátory, v žádném případě bych na to nepřistoupila. Nenapadlo mě, že nakonec půjdu cestou největšího ulehčení pro něj. Jenže je to pro mě priorita,“ uvádí Sabina. „Když se mě někdo ptá, co budu dělat, jestli si to Mára rozmyslí, vždycky říkám, že kdyby náhodou, tak si to prostě rozmyslí. Vysadíme blokátory – no a co? Ale kdyby si to měl rozmyslet, tak už by k tomu za těch pět let asi došlo,“ uzavírá Barbora.
Po všech vyšetřeních trans* osoby v Česku čeká obávaná matrika. Ani Lukymu a Sabině se problémy na úřadě související se změnou rodného listu nevyhnuly. „Na matrice jsme měli velké potíže. Kdybych tam přišla nepoučená, tak Luky skončil s jiným jménem a příjmením, než si vybral,“ vypráví Sabina. „Tvrdili mi, že jeho vybrané jméno nepůjde. Tři čtvrtě hodiny jsme řešili jenom příjmení. Navíc Lukyho pořád misgenderovali. Měla jsem ale naštěstí informace, že na jiných matrikách to jde.“
Oficiálně je u nás stále změna jména z mužského na ženské či naopak možná až ve chvíli, kdy lidé dokončí tranzici operativně. O to však řada trans* lidí vůbec nestojí: jde jim především o plnění správné genderové role. Před operací si mohou transgender osoby u nás vybrat pouze obojetný tvar jména z dostupného seznamu, který se podle Sabiny teď naštěstí rozšiřuje. Příkladem je třeba jméno Andrea Nováků s neutrální koncovkou -ů. Sabina chtěla žádost podat písemně na krajský úřad, Lukášovi ale nakonec vybrané jméno na matrice vybojovala. „Byla jsem ochotná jít klidně na ministerstvo vnitra,“ říká rozhodně. „Úřednice ale sepsaly dotazy pro kraj a pak mi asi za tři dny volaly, že to jde tak, jak jsme s Lukym chtěli.“
Transparent od roku 2015 usiluje o prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch transgender, nebinárních a intersex osob. Provádí osvětovou činnost, ale vytváří také prostor pro setkávání a organizuje podpůrné skupiny. Poskytuje sociální a právní poradenství.
YouTube kanál Lenky Králové, která je Moje Heroine 2023. Králová prostřednictvím rozhovorů mapuje trans* příběhy z různých úhlů a životních situací a ukazuje, jak různé jsou cesty trans* a nebinárních lidí za sebepoznáním a spokojeností.
Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu. Předává ceny bePROUD za přínos pro rovnoprávnější život LGBTQ+ lidí v naší společnosti a poskytuje informace ze světa trans* lidí.
Vzdálenější budoucnost se prý obě maminky zatím snaží neřešit. „Lukyho se některý z lékařů ptal, jestli stojí o operaci. Zatím odpověděl, že ne, ale uvidíme. Dříve jsem si popravdě myslela, že trans* lidé dosáhnou štěstí jen po zákroku,“ objasňuje Sabina s tím, že ze své pozice nad většími zákroky zatím raději vůbec nepřemýšlí. V případě trans* mužů je v Česku možné operativně nechat odstranit prsa, provést hysterektomii (odstranění dělohy a vaječníků, pozn. red.) a faloplastiku nebo metoidioplastiku, které slouží k rekonstrukci penisu. Trans* ženy naopak mají možnost si nechat odoperovat varlata, provést chirurgickou rekonstrukci vaginy, zvětšit prsa, odstranit Adamovo jablko nebo zjemnit rysy obličeje, uvádí organizace Transparent.
Podle Barbory je v současnosti Mára rozhodnutý v dospělosti operaci genitálu podstoupit. Chce si také nechat udělat mastektomii. „Hrozně bych chtěla, aby mohl plně fungovat jako kluk. Vadí mi, že je teď pro něj život omezující. V jednom filmu, který se Márovi hrozně líbil, říkají kamarádi trans* klukovi, že chtěl celou dobu prostě vyčůrat cestičku ve sněhu,“ říká zdravotnice s úsměvem. „To pro něj chci taky. Budu mu fandit.“