Moje dítě je trans*, co dál? Na matrice bývají potíže, blokace puberty podle lékaře není strašák

Dnes čtrnáctiletý Luky svému okolí včetně matky Sabiny před dvěma lety odhalil, že je ve skutečnosti kluk. Do té doby ho jeho okolí vnímalo jako dívku. Nešlo přitom jen o rodinu a spolužáky, ale také úřady a stát obecně. Pod starým holčičím jménem tak měl například vedený rodný list či žákovskou evidenci. Po Lukášově coming outu bylo jasné, že ke skutečnému naplnění své pravé chlapecké role bude potřebovat pomoc nejen nejbližších, ale i odborníků. 

Z první návštěvy u psycholožky měla Sabina pochopitelně trochu obavy. „Když jsme s Lukym přišli, její první otázky byly: ‚Jak bys chtěl oslovovat? A v jakém rodě?‘ Profík. On si samozřejmě řekl. Vím, že na začátku, třeba v první půl hodině, vyslovila slovo trans. Podruhé se mi zboural celý svět,“ vzpomíná na dobu, kdy se se synovou identitou teprve učila žít. „Bavili jsme se asi tak dvě hodiny. Pak se vyplňují osobnostní testy, něco jako IQ testy. Zkrátka štos papírů. Luky tam proto zůstal ještě další hodinu a já po tu dobu odešla. Měla jsem v podstatě šedesát minut na to, si nějak sesumírovat, abych dokázala svoje dítě oslovovat v jiném rodě, což se nakonec celkem dařilo.“

Pro Sabinu bylo nejdůležitějším zjištěním to, že Luky netrpí hlubšími psychickými problémy. „Po testech se vyloučí veškeré patologie. Byla jsem hrozně šťastná, že se u něj neprojevila ani porucha osobnosti, ani sebepoškozování, sklony k sebevraždě či cokoliv dalšího, co bychom po této stránce museli řešit. Věřím, že kdo má velmi silnou genderovou dysforii (pocit diskomfortu a nesouladu mezi vlastním tělem a tím, jak se člověk cítí uvnitř, pozn. red.), to pak špatně zvládá. Můj syn je naštěstí vyrovnaný, což potvrdila právě i psycholožka,“ říká úlevně. Luky po několika sezeních do její ordinace přestal po vzájemné domluvě chodit. Prý už si vlastně nemají co říct: Luky se totiž cítí dobře.

Jedenáctiletý Mára, trans* syn zdravotní sestry Barbory, oproti tomu prožíval nesoulad své genderové identity o dost citlivěji. „Některé věci se ho snadno dotknou i dnes,“ připouští Barbora. „Jenže tehdy byl až neurotický.“ O tom, jak těžce Mára život ve špatném těle nesl, mluvila jeho matka pro web Heroine.cz už dříve.

Ani v Lukyho případě nešlo po oficiální stránce všechno hladce. „Psycholožka nám odmítla sepsat zprávu pro sexuologa, abychom se mohli se objednat na endokrinologii,“ vypráví Sabina s údivem. „Připadalo jí, že je to příliš brzo, a že to prostě nenapíše. Museli jsme hledat jiného klinického psychologa, aby nám vyhodnotil testy a sexuolog mohl připravit žádanku. Ještě jsem žádanku ani neměla doopravdy v ruce, a už jsem telefonovala s endokrinologickým oddělením. Případů ale přibývá a kapacity je málo: volala jsem do Motola a tam mi rovnou řekli, že vůbec s touto diagnózou už neberou. Utekla nám spousta měsíců,“ připouští. „Objednat se na dětskou endokrinologii je na dlouho.“ Právě návštěva dětské endokrinologie je zásadní pro zvládnutí tranzice po stránce hormonů. Zahrnuje například odběry krve, podle nichž endokrinolog rozhoduje o léčbě. Tu ale musí schválit ještě lékařské konzilium a revizní lékař, dodává Sabina, proces je tedy náročný.

„Když blokátory vysadíme, hormonální vývoj standardně běží dál. Vůbec tedy nejde o nevratné změny,“ zdůrazňuje Turčan. Částečně nevratné je podle něj až nasazení pohlavních hormonů testosteronu a estrogenů. Dívkám pak například po testosteronu trvale hrubne hlas. „Kdyby mi hned na začátku Luky řekl, že chce blokátory, v žádném případě bych na to nepřistoupila. Nenapadlo mě, že nakonec půjdu cestou největšího ulehčení pro něj. Jenže je to pro mě priorita,“ uvádí Sabina. „Když se mě někdo ptá, co budu dělat, jestli si to Mára rozmyslí, vždycky říkám, že kdyby náhodou, tak si to prostě rozmyslí. Vysadíme blokátory – no a co? Ale kdyby si to měl rozmyslet, tak už by k tomu za těch pět let asi došlo,“ uzavírá Barbora.

Po všech vyšetřeních trans* osoby v Česku čeká obávaná matrika. Ani Lukymu a Sabině se problémy na úřadě související se změnou rodného listu nevyhnuly. „Na matrice jsme měli velké potíže. Kdybych tam přišla nepoučená, tak Luky skončil s jiným jménem a příjmením, než si vybral,“ vypráví Sabina. „Tvrdili mi, že jeho vybrané jméno nepůjde. Tři čtvrtě hodiny jsme řešili jenom příjmení. Navíc Lukyho pořád misgenderovali. Měla jsem ale naštěstí informace, že na jiných matrikách to jde.“

Oficiálně je u nás stále změna jména z mužského na ženské či naopak možná až ve chvíli, kdy lidé dokončí tranzici operativně. O to však řada trans* lidí vůbec nestojí: jde jim především o plnění správné genderové role. Před operací si mohou transgender osoby u nás vybrat pouze obojetný tvar jména z dostupného seznamu, který se podle Sabiny teď naštěstí rozšiřuje. Příkladem je třeba jméno Andrea Nováků s neutrální koncovkou -ů. Sabina chtěla žádost podat písemně na krajský úřad, Lukášovi ale nakonec vybrané jméno na matrice vybojovala. „Byla jsem ochotná jít klidně na ministerstvo vnitra,“ říká rozhodně. „Úřednice ale sepsaly dotazy pro kraj a pak mi asi za tři dny volaly, že to jde tak, jak jsme s Lukym chtěli.“

Vzdálenější budoucnost se prý obě maminky zatím snaží neřešit. „Lukyho se některý z lékařů ptal, jestli stojí o operaci. Zatím odpověděl, že ne, ale uvidíme. Dříve jsem si popravdě myslela, že trans* lidé dosáhnou štěstí jen po zákroku,“ objasňuje Sabina s tím, že ze své pozice nad většími zákroky zatím raději vůbec nepřemýšlí. V případě trans* mužů je v Česku možné operativně nechat odstranit prsa, provést hysterektomii (odstranění dělohy a vaječníků, pozn. red.) a faloplastiku nebo metoidioplastiku, které slouží k rekonstrukci penisu. Trans* ženy naopak mají možnost si nechat odoperovat varlata, provést chirurgickou rekonstrukci vaginy, zvětšit prsa, odstranit Adamovo jablko nebo zjemnit rysy obličeje, uvádí organizace Transparent. 

Podle Barbory je v současnosti Mára rozhodnutý v dospělosti operaci genitálu podstoupit. Chce si také nechat udělat mastektomii. „Hrozně bych chtěla, aby mohl plně fungovat jako kluk. Vadí mi, že je teď pro něj život omezující. V jednom filmu, který se Márovi hrozně líbil, říkají kamarádi trans* klukovi, že chtěl celou dobu prostě vyčůrat cestičku ve sněhu,“ říká zdravotnice s úsměvem. „To pro něj chci taky. Budu mu fandit.“