Jaké budou mít děti vysvědčení, by nám teď mělo být jedno, říká terapeutka

Teenageři a pandemie
Irena Hejdová
| 16. 6. 2021 | 9 komentářů | 8 541
Jaké budou mít děti vysvědčení, by nám teď mělo být jedno, říká terapeutka
Foto: Shutterstock

„Za dvacet let nepamatuji tak závažné případy psychických potíží dospívajících,“ říká dětská psychoterapeutka Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA. Během pandemie pomáhala dětem zvládat psychické potíže či násilí v rodině. Ani teď podle ní nelze čekat zlepšení.

Mám ve svém okolí řadu teenagerů, kteří během lockdownu měli značné psychické potíže – sebepoškozování, uzavírání se do sebe, smutek. Znám i případ chlapce, který spáchal sebevraždu. Jak dospívající děti lockdown zasáhl?

Mám velmi podobné zkušenosti jako vy. Nebála bych se říct, že náctileté děti byly v lockdownu jednou z nejohroženějších skupin.  

Proč právě teenageři?

Má to více důvodů. Jednak už jsou tyto děti obvykle nasměrované ven z rodiny, takže situace, kdy byly zavřené doma s rodiči pro ně byla nepřirozená. Samy by si to tak určitě nevybraly. Děti v tomto věku potřebují být v daleko větším kontaktu se svými vrstevníky, svoji hodnotu si častěji potvrzují třeba v rámci kroužků, ve škole, v kontaktu se širším okolím. Vývojově pro ně bylo dost ničivé zůstat zavřené doma. 

A zároveň měli jejich rodiče tendenci je brát jako skoro dospělé, tedy jako někoho, kdo nepotřebuje zvýšenou péči a podporu. Tyto děti jsou přitom v náročném období, kdy se jim mění celá nervová soustava, je to období velké nestability, kdy potřebují vnější oporu.

Jako by se tolerance vůči násilí v době pandemie zvyšovala. Zažili jsme i případy rodin, kde došlo z důvodu násilí k rozpadu a děti byly umístěny mimo rodinu.

Jak tedy pandemie život dospívajících v rodinách zasáhla?

V uplynulém období jsme se potýkali s případy, kdy v rodinách hodně začala vzrůstat spotřeba alkoholu, eskalovalo násilí a náctiletí byli ti, kteří chtěli tu situaci sami řešit a obrátili se na LOCIKU. Ať už formou chatu, telefonu nebo prostě přišli. 

Společně jsme pak hledali řešení, které by jim umožnilo zůstat doma a zároveň být v bezpečí. Český právní řád nám k tomu dává možnosti – umožňuje v rámci zákona o zvláštních řízeních soudních vykázat v zájmu dítěte násilnou osobu z domácnosti v rámci preventivního opatření.

Co konkrétně se v rodinách dělo?

Všechny případy, které se mi teď vybavují, jsou velmi těžké. Máme v péči děti ohrožené rozvojem posttraumatické stresové poruchy. I pro ně byla hůře dostupná odborná zdravotnická pomoc. Zažili jsme několik výjezdů rychlé záchranné služby s následnou hospitalizací, zažili jsme případy, kdy v rodinách docházelo k závažnému násilí a bylo velmi obtížné najít v lockdownu státní autoritu, která uměla ohroženému dítěti citlivě pomoci. Přestože ta situace byla jasná a docházelo tam například ze strany otčíma k závažnému násilí vůči matce i dětem. Jako by se tolerance vůči násilí v době pandemie zvyšovala. Zažili jsme i případy rodin, kde došlo z důvodu násilí k rozpadu a děti byly umístěny mimo rodinu. 

Jak zvládnout depresi a úzkost

deprese úzkostFoto: Shutterstock

Pandemie a její důsledky vyvolala psychické problémy i u lidí, kteří se s nimi do té doby nepotýkali. Kapacity většiny praxí praskají ve švech a mnohým z nás nezbývá než si pomoci sami.

Co můžeme udělat, abychom se cítili lépe i bez terapie?

Máte data o vzrůstu domácího násilí během pandemie?

Přesná data neexistují. Z naší zkušenosti se domnívám, že závažné násilí ve formě týrání zůstalo na podobné úrovni jako v minulých letech, vzrostla ale jeho závažnost a intenzita. A výrazně vzrostl také počet případů takzvaného situačního násilí v rodinách. Celosvětově ale na příklad Světová zdravotnická organizace jasně hovoří o nárůstu násilí v rodinách o 30-40 % v době pandemie a není důvod předpokládat, že by Česká republika byla výjimkou.

Škola jako útočiště

Uzavření škol bylo pro řadu dětí, zejména pro ty ohrožené domácím násilím, téměř likvidační. Škola pro ně předtím byla místem bezpečí, místem, kde si od situace doma mohly odpočinout, včas tam mohly být zachyceny závažné problémy v rodině. Během pandemie děti ztratily kontakt s vnější sociální normou a pomocí a bude se to velmi špatně dohánět.

Jaký vliv na zvládání pandemie mělo sociální zázemí rodin?

Ta zkušenost je velmi různá. Záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá, jaké mělo možnosti. Někteří odborníci mluví o tom, že paradoxně nejvíc ohroženými jsou teenageři z elitních gymnázií, z dobře situovaných rodin, kterým se život proměnil nejzásadněji. Byli zvyklí mít život vyplněný kroužky, najednou byli zavření doma, a nároky na ně nepolevily. Rodiče je více kontrolovali, aby netrávili tolik volného času s vrstevníky z důvodu ochrany před covidem. 

Paradoxně některé z těchto dětí jsou dnes v horším psychickém stavu než děti z vesnice, které nebyly zvyklé mít tolik kroužků a trávily poměrně volně čas venku s kamarády. Překvapivě se pak někdy zlepšil psychický stav úzkostných dětí, které v době lockdownu mohly mít svět více pod kontrolou, či subjektivně ulevil i dětem, které měly potíže ve škole ať už s učivem, učiteli nebo vrstevníky. Pro tyto děti je teď o to krušnější návrat.

Psychoterapeutka Petra Wűnschová

Petra Wunschová Locika
Foto: LOCIKA

Centrum LOCIKA založila na základě svých zkušeností dětské terapeutky se specializací na téma domácího násilí. LOCIKA pomáhá dětem, které zažívají domácí násilí jako přímé oběti nebo svědci. Petra Wűnschová je členkou Výboru vlády pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, kde vede pracovní skupinu zaměřenou na potřeby dětí ohrožených domácím násilím. 

Jak velkého počtu dětí se to týká?

Bohužel validizovaná data ohledně duševního zdraví náctiletých neexistují, teprve nyní má Národní ústav duševního zdraví projekt zaměřený na sběr dat ohledně duševního zdraví dětí a náctiletých. Z Národního ústavu duševního zdraví nicméně víme, že nárůst duševních potíží v celé populaci během pandemie je 30 %. Lze odhadovat, že děti v tomto ohledu nebudou výjimkou.

Co se pro děti mění teď, kdy se jejich život zdánlivě vrací k normálu?

Obávám se, že jaro a uvolnění epidemických pravidel přineslo sice novou energii, ale zároveň také nároky, například ve škole. Řada dětí odvykla kontaktům s kamarády. Roste také právě v tomto období u dětí ohrožených závažnou depresí riziko dokonaného suicidia. A opět jsou nejohroženější náctiletí. Zaznamenali jsme u těchto dětí zvýšený výskyt deprese, sebepoškozování a bohužel i sebevražedných myšlenek. Kolegové z psychiatrických ambulancí hovoří velmi podobně. 

Pro náctileté nebo mladé dospívající je teď také náročné se zorientovat v měnícím se světě, udržovat naději, že svět, tak, jak se mění, pro ně i nadále bude dobrým místem k životu, kde mají otevřenou životní perspektivu. Řada z nich zažívá pocity úzkosti z budoucnosti. Často jim my sami neumíme dát jasný výhled, co nás všechny čeká. Mají opakovanou zkušenost, že důležité události a přechodové rituály k dospělosti v jejich životě, jako je maturita, maturitní ples, taneční a řada dalších událostí a mezníků v jejich vývoji, v minulém roce probíhala jinak či neproběhla vůbec. Nadále tak potřebují naši podporu i v tomto ohledu. 

Školy se snaží dohnat ten ztracený rok, tváří se, že se vlastně nic nestalo. Na teenagery to klade zvýšené nároky, řada dětí to bohužel řeší pokusy o sebevraždu, sebepoškozováním či ztrácí motivaci k učení.

S čím nyní děti ještě bojují?

Hlavně s nároky škol. Tím, že mohou do školy, se jim ulevilo, ale jsou zároveň vystavené vysokému stresu, co se týče třeba přijímaček, nebo nároků stávajících škol a závěrečných písemek. Řadě dětí hrozí propadnutí, komplikovaně znovu navazují přetrhané vztahy s vrstevníky. Bohužel naše zkušenost je taková, že školy se často snaží dohnat ten ztracený rok, tváří se, že se vlastně nic nestalo. Na teenagery to klade zvýšené nároky, řada dětí to bohužel řeší pokusy o sebevraždu nebo sebepoškozováním či ztrácí motivaci k učení.

Kvůli škole?

Ano. Kombinace toho, že děti v depresi získaly s jarem trochu více energie, a zároveň jsou ze strany škol pod daleko větším tlakem, může vést k tomu, že si ty děti mohou skutečně vážně ublížit. Řada závažných psychických potíží přichází až v momentě, kdy náročnou situaci zvládneme. Proto právě v této době se my v Locice i mnoho dalších odborníků domníváme, že je zvýšené riziko, že si děti ublíží.

Je takto patrný i nárůst případů domácího násilí?

Závažnost případů domácího násilí během pandemie výrazně vzrostla. Pracuji v oboru přes 20 let a nepamatuji tak závažné případy, jaké aktuálně řešíme. Nyní je hodně vidět, že systém sociálně právní ochrany dětí má mezery a selhává. Ty děti potřebují nejen psychologickou a psychiatrickou pomoc, ale často i ochranu vlastních životů a zdraví. Dětské psychiatrie momentálně hlásí stop stav, nejsou schopné přijímat další klienty, mluví o závažnosti případů, co se týče jejich četnosti i hloubky obtíží. Jsme opravdu v bezprecedentní situaci, která je pro děti nebezpečná.

Je nutné snížení nároků na výkon ve škole i doma. Teď by nám mělo být všem jedno, jaké budou mít děti známky na vysvědčení – učitelům i rodičům. Děti by to měly jasně slyšet.

Co s tím?

Je na místě zvýšená pozornost rodičů a učitelů k tomu, jak se aktuálně děti mají, větší důraz na duševní hygienu a sdílení. Bohužel teď máme nad dětmi sníženou kontrolu, i my dospělí máme v práci co dohánět, takže se jim daleko méně věnujeme. To, co se nabízí jako nyní nejdůležitější, je prevence.

Chválit a podpořit

Je nutné zejména snížení nároků na výkon ve škole i doma. Teď by nám mělo být všem jedno, jaké budou mít děti známky na vysvědčení – jak učitelům, tak rodičům. Děti by to měly velmi jasně slyšet, protože řada z nich si vytváří velké vnitřní nároky na to, aby to dopadlo dobře. Jenže většina dětí prostě nebyla rok ve škole a jejich životní situace není stejná jako předtím, byť bychom si to všichni přáli.

Jak můžeme dětem pomoci?

Dospívající děti teď velmi potřebují od rodičů, učitelů a od širšího okolí potvrdit svoji hodnotu, pochválit. Děti znovu řeší své vztahy, změněnou životní perspektivu a to, aby pro ně svět byl znovu předvídatelný. Protože pro mnoho dětí bylo velkým zdrojem úzkosti to, že dospělí nevěděli, co se bude dít. A jako dospělí v tomto máme vůči dětem velký dluh. Musíme se naučit být jim znovu oporou, pomoci jim reflektovat uplynulé období, ať v potvrzení jejich hodnoty nebo v obnovení smysluplnosti a důvěryhodnosti toho světa.

Jak pomáhá LOCIKA

Krizovou pomoc najdete na www.detstvibeznasili.cz. Kapacita je plně vytížena, denně se na chat obrátí čtyři až pět dětských klientů. V rámci nového projektu Škola jako místo bezpečí a podpory vyvíjí LOCIKA materiály pro učitele o tom, jak včas rozpoznat děti ohrožené domácím násilím a jak řešit případy agrese a násilí ve třídě. „Je toho hodně, držte nám palce,“ říká ředitelka Petra Wűnschová. 

Lze dopady pandemie už nyní vyčíslit, nebo je ještě příliš brzy?

Ta situace je zvláštní tím, že jsme jí sami hodně zasaženi. K tomu, abychom ji mohli reflektovat zodpovědně, bude potřeba mnoho výzkumů. Asi se shodneme na tom, že všichni zažívali zvýšený stres v rodinách, a to je patrné i na psychickém stavu dětí. Jaký dlouhodobý dopad měl rok v lockdownu, uvidíme určitě až s delším časovým odstupem.  

Myslíte, že se situace uklidní?

Ta situace je bezprecedentní, moje důvěra v dětské sebezáchovné mechanismy je nicméně veliká. Teď záleží na tom, abychom dětem uměli vystavět bezpečné prostředí. Myslím si, že pokud budou děti podporovány a nebudou vystavované nadměrnému stresu, tak mají šanci se vrátit zpátky k normálnímu životu. Pevně v to věřím.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 9 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal Macek | 16. 6. 2021 10:18

chapu ze me komentare o to ze mladi sou "snowflake pussies" musely zmizet - co kdyby si to nekdo z nich precetl a zhroutil se z toho? :D tvl to je stejne absurdni jak v tomhle videu:

https://www.youtube.com/watch?v=0xC5NJ7KT5g

prvni komentar to presne vystihuje :) klidne to zas smazte ale doufam ze je vam jasne, ze timhle pristupem z nich vychovate jeste vetsi "sragory".... a vsechny jejich "potize" tim padem jdou na vasi hlavu...nazdar!

-4
Reagovat