Pusa od pana učitele, „flaška“ s vedoucím. Tyhle hry by vaše děti na táborech a školních akcích hrát neměly

Dominik FeriKonsentSexuální násilíSexuální obtěžováníŠkolaVzděláváníZnásilnění
Markéta Hronová
| 10. 8. 2022 | 58 komentářů | 17 425
Pusa od pana učitele, „flaška“ s vedoucím. Tyhle hry by vaše děti na táborech a školních akcích hrát neměly
Zdroj: Shutterstock

Co byste dělali, kdyby se vaše třináctiletá sestra vrátila z vodáckého kurzu s tím, že dostala pusu od pana učitele? Kristýna Krčálová si byla jistá tím, že je nutné to nahlásit a zabránit tomu, aby se takové hry hrály. Jenže narazila na nepochopení rodičů, nepomohli jí ani policisté a případem se nakonec zabývala jen školní inspekce. „Všichni, komu jsem o tom řekla, se ptali, jestli se sestře pusa líbila,“ popisuje Krčálová sérii reakcí jak vystřižených z příručky „jak se to nemá dělat“.

Pamatuji si, jak mi bylo v pubertě nepříjemné hrát flašku a jiné líbací hry, ale nikdy jsem neřekla, že hrát nebudu, abych nebyla „trapná“. Myslím, že to tak mělo víc lidí, a proto si vůbec nedovedu představit, že by se podobná hra hrála v rámci oficiálního programu, a dokonce s učitelem. Přesto se to stalo.

„Třináctiletá sestra se vrátila z vodáckýho kurzu s tím, že čtyřicetiletej pan učitel vymyslel hru, během které si děti musely dát pusu. Ostatní učitelé i on sám se hry zúčastnili a vybral si moji sestru, které dal pusu na pusu. Přijela minulý pondělí a nadšeně o tom mluvila. Já jsem byla jediná, které to přišlo jako sexuální obtěžování,“ napsala na konci června Kristýna Krčálová do facebookové skupiny Everyday Patriarchy Bullshit, ve které se řeší zejména projevy sexismu nebo sexualizovaného násilí. Rozhodla se přesvědčit sestru, že je to závažné a měla by takové chování ohlásit.

Jenže narazila na sérií stereotypních reakcí, které situaci zlehčovaly, chování učitele omlouvaly a doporučovaly raději nic neřešit, protože „hlavně nedělat problémy“ a „co by tomu řekli sousedi“. „Máma se tomu smála, super historka prý, první pusa s učitelem. Táta říkal, že neví, co si o tom myslet, ale bude pro ni lepší to zbytečně nenafukovat,“ popisuje Kristýna.

Den po návratu z vodáckého kurzu šla událost se sestrou nahlásit k výchovné poradkyni. Ta říkala, že „hrát takovou hru s deváťákama není špatné, protože oni už mají víc rozumu a vědí, že můžou říct ne a co je špatně a dobře. Ale tím, že učitel to hrál i se sedmákama, z toho vznikla nepříjemná situace.“

To je ale samozřejmě nesmysl. Takové hry by se neměly s dětmi hrát vůbec a je úplně jedno, jestli jim je třináct, nebo patnáct let. „Slyšela jsem pár příběhů o tom, že na školních výletech nebo táborech hrají děti různé hry, u kterých se mají svlékat nebo podobné věci, ale to do výuky ani do volného času pod vedením vyučujících nepatří,“ říká Johanna Nejedlová, zakladatelka neziskové organizace Konsent, která usiluje o osvětu v tématu sexuálního obtěžování. A rozhodně by se do takových her neměli zapojovat vyučující. „To už mi přijde jen jako taková třešnička na dortu,“ říká.

„A líbilo se jí to?“

Kristýna se ale rozhodla, že nezůstane jen u řešení ve škole. Zašla na městskou policii, kde jí řekli, že se takovými případy nezabývají, a odkázali ji na kriminální policii. Podivnou hru ohlásila i na České školní inspekci. Zatímco kriminální policie ji poslala zpět k městské, inspekce se případem zabývala. „Jinak všichni, se kterými jsem případ řešila nebo jsem jim o něm říkala (teta, policie, výchovná poradkyně, metodička prevence, rodiče), se ptali, jestli se ta pusa sestře líbila. Máma sama řekla, že jestli se to sestře líbilo, tak není co řešit,“ popsala Kristýna.

Další omyl – na tom vůbec nezáleží. V případě obětí sexuálního zneužívání je to dokonce součástí traumatu, protože pokud se to oběti líbí, trápí se tím a cítí se jako spoluviník celé situace.

Přestože společností zarezonovalo hnutí MeToo a před rokem všechna média řešila kauzu Dominika Feriho, který čelí obvinění ze znásilnění a je podezřelý ze sexuálního nátlaku na několika ženách, na výše popsaném případu je vidět, že osvěty pořád nebylo dost. Je potřeba neustále vysvětlovat, že má cenu se ozvat, když máme pocit, že nějaké chování už není v pořádku.

„Máma mi vynadala, že řeším blbosti a dramatizuju to. Řekla, že jestli se veřejně podá trestní oznámení, tak si na nás budou ukazovat sousedi a sestra bude všem pro smích. A prý jestli já si vezmu za toho učitele zodpovědnost, když si půjde lehnout na koleje kvůli tomu, že jsem ho připravila o kariéru kvůli nějaké blbé nevinné puse,“ uvedla Kristýna. 

Podle Nejedlové je to tím, že rodiče vyrostli v jiném prostředí a nemají pro hranici nevhodného chování takovou citlivost, jakou by mohli mít, kdyby téma sexuálního predátorství bylo mnohem dřív v povědomí společnosti. Děti se zase bojí podobné zážitky nahlašovat, protože si třeba ani nejsou jisté, že je to skutečně něco špatného. Málo se o tom mluví a v Česku neexistují žádné etické kodexy či jiné dokumenty, které by nevhodné chování vymezovaly.

Už před rokem upozornila vysokoškolská pedagožka Jana Valdrová na dětský tábor, kde za došlou poštu nebo balíček musejí účastníci „olíbávat“ celý tábor. Hry, které překračují intimitu a určitou hranici fyzického kontaktu, mohou být dětem v pubertálním věku nepříjemné, i přesto, že se jich vedoucí nebo učitelé přímo neúčastní. Uživatelky ve skupině Everyday Patriarchy Bullshit (nerady) vzpomínají například na hru na svatbu, kdy se museli spárovat holky s kluky, projít společně opičí dráhou a pak si dát pusu.

Zažili jste na táborech nebo školních výletech nevhodné či ponižující hry?

Hru na svatbu nemůže z hlavy dostat ani Iva Špačková. Kvůli ní dokonce tábor tehdejší ROH opustila. „V průběhu jsme vyráběli prstýnky, svatební šaty, pekli koláčky a podobně, výsledky se každé skupině bodovaly. Na konci měla být svatba, polibek i hostina. Vybrali mě jako nevěstu, ač jsem brečela, že nechci,“ vypráví Špačková. Tehdy jí bylo osm let a brala to hodně vážně. Myslela si, že s přiděleným klukem bude muset skutečně žít.

„Byl to pro mě horor. Všichni se smáli, já ne. Vyřešila jsem to tak, že jsem utekla z tábora, zavolala tátovi, aby si pro mě přijel. Z mého hysterického pláče pochopil, že je zle, přijel, a celé té šaškárně jsem tak unikla,“ popisuje s tím, že se ani s nikým nerozloučila a měla šílený vztek, že ji do té hry proti její vůli nutili. „Tátu jsem brala jako prince, který mě vysvobodil,“ dodává.

Potřebujeme jasná pravidla

Pokud se vyloženě nejedná o sexuální obtěžování či grooming, je to minimálně pedagogické selhání, kterého by se měli učitelé vyvarovat. „Radili jsme ředitelům škol, aby dali společně s učiteli dohromady nějaký etický kodex, který by pravidla pro výběr her a vhodného chování k dětem definoval. Zároveň je potřeba mít ve škole někoho, na koho se budou moct žáci obrátit, když se něco takového děje, a svěřit se mu,“ uvádí Nejedlová.

Ideální by podle ní bylo, kdyby vznikl centrální etický kodex pro pracovníky s mládeží; v jiných státech takové dokumenty existují. V Česku zatím ne, tématu se ale chopila nová vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Ráda by, aby školní řády ošetřovaly také vztahovou a komunikační rovinu dění ve škole. „Chci o tom mluvit s ministrem školství, že má smysl na těchto věcech pracovat. Vydat nějakou doporučenou podobu školních řádů a minimálních preventivních programů,“ řekla Heroine.cz Laurenčíková. S náměstkyní ministra školství pro vysoké školy Radkou Wildovou by ráda probrala to, jak podpořit vznik školských ombudsmanů v akademickém prostředí, aby se pomohlo zamezit nevhodnému chování mezi studenty a pedagogy i na vysokých školách. 

U letních táborů by Laurenčíková šla ještě dál. „Sama jeden spolupořádám a zrovna letos jsem přemýšlela nad tím, jak je hrozně důležité řešit na úrovni systému zajištění bezpečí dětí, jejich důstojnost i duševní zdraví,“ míní ochránkyně práv. Aby si z táborů děti nevozily traumata z neadekvátně strašidelných nočních bojovek, ponižujících nebo příliš výkonově zaměřených sportovních her. 

Ptala jsem se svých známých, jestli jsou nějaké aktivity z táborů, na které neradi vzpomínají, a ukázalo se, že jich je dost. Zmiňovali například právě noční bojovky, různé sporty, které jim nešly, předčítání z dopisů od rodičů před celým táborem, ponižující soutěže miss a diskotéky. Ale také situace, kdy se holky nemohly účastnit některých aktivit nebo her ve vodě, protože zrovna menstruovaly, a tak o tom věděl celý tábor.

Učitel na škole dál učí a je smutné, že líbací aktivitu žákům nenabídl poprvé.

A jak to dopadlo s učitelem, který vymyslel líbací hru na vodáckém kurzu? Kristýnina matka napsala řediteli školy, že jí nepřijde vhodné takové hry s dětmi hrát a doufá, že už se to nebude opakovat. O pár dní později přišla odpověď s tím, že se škola omlouvá, učitelé se jen pokoušeli vytvořit přátelskou atmosféru. „Ředitel dodal, že se postará, aby proběhlo ponaučení pro učitele, aby se takové hry už nehrály,“ popsala Krčálová.

Případ uzavřela i Česká školní inspekce. „Ředitel s dotčeným učitelem záležitost důsledně a otevřeně projednal, se všemi učiteli v této věci komunikovala také metodička prevence, probrali vše na poradě pedagogického sboru, stanovili pravidla pro výběr vhodných socializačních aktivit a ředitel vše projednal s rodiči dotčených žáků,“ doplnil náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Podle Krčálové učitel na škole dál učí a je smutné, že líbací aktivitu žákům nenabídl poprvé. Loni se na vodáckém kurzu hrála úplně stejná hra. K inspekci se ale takové stížnosti obvykle nedostávají, podle Andryse byla tato ojedinělá.

Komu můžete nevhodné hry hlásit?

V Česku neexistuje závazný etický kodex či jiný normativní dokument určený pedagogům, který by zevrubně vymezoval téma sexuálního obtěžování. Pokud se něco takového stane, Johanna Nejedlová žákům radí svěřit se učiteli nebo vedoucímu, ke kterému mají důvěru. Ideálně také spolužákům nebo kamarádům a zjistit, jestli někdo nemá podobnou zkušenost, nebo co si o tom myslí. V dalším kroku pak rodičům nebo někomu mimo školu či tábor. Situaci by měl řešit ředitel, pokud se k tomu nemá, je podle právničky Lucie Hrdé dobré obrátit se na zřizovatele.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 58 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Kopretina | 10. 8. 2022 9:38

Takže cizí čtyřicetiletej chlap jim oblizuje dítě nad kterým má mít pedagogický dozor a rodičům to připadá v pořádku?!! Na táboře jsem nikdy nebyla, ale jestli se tam dějou takovýhle věci, tak jsem ráda. Učitel by vůbec na žáky neměl sahat (pokud jim zrovna neprovádí resuscitaci). Nechápu jak může dospělého chlapa napadnout hrát flašku se školačkama... je to úchylný. Člověk aby se bál poslat děti na tábor... Připadá mi dost divný i to jak rodiče malý děti nutí do toho, aby nedobrovolně pusinkovaly různý tetičky a strejdy, který kolikrát ani pořádně neznají... jak se potom má dítě ohradit když po něm chce něco podobného cizí člověk, když je to

+29
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

já profi trol | 10. 8. 2022 14:27

Zneužívat dítě je dost široký pojem, pokud to třeba dvanáctka po svém vedoucím chce, protože ji přitahuje, tak to samozřejmě není žádná oběť a tudíž ke zneužívání nedochází. Do toho nemá nikomu kecat ani levicový stát, ani levicový rodič. Tedy pokud to není něco nepřirozeného jako LGTV+, tam je potřeba zasáhnout a dítě poučit, co je přirozené a co ne.

-16
Reagovat