Všudypřítomné trauma. Když tělo sčítá rány
Cítili jste se doma, s lidmi, kteří tvořili váš domov, v bezpečí? Čekala na vás při návratu domů láskyplná náruč a slova podpory? Podle průzkumů až 45 % populace to samé říct nemůže. Jedním ze strašáků dnešní doby je trauma.
Když v roce 1998 vyšla ve Spojených státech studie ACE (Adverse Childhood Experiences; do češtiny občas překládáno jako Studie negativních zážitků z dětství), způsobila ve zdravotnictví malou revoluci. Studie vychází z výzkumů lékaře Vincenta Felittiho, který zjišťoval, proč více než 50 % účastníků kurzu na hubnutí své snahy zanechalo, ačkoli se jim podařilo svou váhu načas snížit. Výsledky byly alarmující – většina z 286 vypadlých účastníků v dětství zažila zneužívání.
Studie ACE, která v návaznosti na Felittiho zjištění zkoumá dětská traumata, sestává z deseti otázek, za každou můžete mít jeden bod. Čím vyšší skóre, tím existuje větší pravděpodobnost, že budete v dospělosti trpět zdravotními problémy – od rakoviny až po závislosti na návykových látkách.
Zatímco většina lidí si představí pod traumatem vojáky vracející se z Afghánistánu, přeživší přírodní katastrofy nebo třeba genocidy, psychologové v současné době hovoří spíše o traumatu skrytějším a zákeřnějším, pučícím v rodinných kruzích a prorůstajícím všemi vrstvami společnosti.
