Varování: Plus size modelka na obálce časopisu škodí zdraví?

Body positivity
Pavel Houdek
| 28. 1. 2021 | 58 komentářů | 14 940
Varování: Plus size modelka na obálce časopisu škodí zdraví?
Foto: Shutterstock

Slogan „Tohle je zdravé!“ a fotka tak zvané „plus size“ modelky. Jednoduchý vizuál britské edice časopisu Cosmopolitan vzbudil neutuchající rozruch na sociálních sítích. Škoda jen, že se komentující kromě titulní strany neseznámili také s obsahem samotného časopisu.

Zejména fitness komunita v sobě po zveřejnění vizuálu objevila vášeň pro obhajobu zdraví a celý koncept obálky zuřivě napadala. Jejich argumenty jsou předvídatelné: obezita není zdravá a její propagace je škodlivá. Je až zarážející, že mezi všemi hlasy byly ženy trenérky ve výrazné menšině. Ona obálka ovšem není skutečnou obálkou časopisu. Je to jeden z devíti alternativních vizuálů vypuštěných na sociální sítě. Na ostatních variantách obálky jsou fotografie žen různých velikostí a tvarů, včetně invalidní fitness influencerky Sophie Butler – její fotku na vozíku s komentářem, že Cosmopolitan propaguje invaliditu, ale nikdo nesdílel. 

Pointa celé série totiž je, že slogan „this is healthy“ (tohle je zdravé) se nevztahuje k fyzickému zdraví, ale ke zdraví psychickému. Vyzývá ke spokojenosti s vlastním tělem, které nejrůznějšími způsoby nemusí odpovídat ideálu krásy, tedy hubenosti a zdraví, a přesto může být úplně v pořádku. A i ten největší obránce zdravého životního stylu musí uznat, že psychická stránka věci dokáže být destruktivnější než ta fyzická. Zvláště v situaci, kdy poruchy příjmu potravy vyvolané kultem štíhlosti trápí až 5 % lidí do třiceti let.

Foto: Cosmopolitan

Britský Cosmopolitan rozpoutal diskuzi o tom, co je a co není zdravé, zobrazením plus size ženy na obálce.

Pohledem na fotku se lékařská diagnóza určit nedá. A kdo jen podle fotky tvrdí, že je někdo nezdravý, pohybuje se na hodně tenkém ledu. Nadváha samozřejmě existuje a je rizikovým faktorem celé řady nemocí. Ale stejně tak existuje podváha, která je také rizikovým faktorem celé řady nemocí. Pokud je ale na obálce příliš hubená modelka, nikdo v takové míře naštvané statusy nepíše a její zdraví se neřeší.

Hubenost je v pořádku?

Na obálkách fitness magazínů, na kterých je vyfocená žena, vidíte takový příklad často. Fitness ve své soutěžní podobě, zejména bodybuilding, opravdu nemusí být vždy zdravý. Pokud má žena viditelné břišní svaly, je velmi pravděpodobné, že má tak nízké procento tělesného tuku, že ji to může ohrožovat na zdraví. Nad takovými fotkami se ovšem nikdo nepohoršuje. Z toho se dá usuzovat, že problém není propagace nezdravého životního stylu, ale spíš odpor k jinému tělu, než je léta prosazovaný ideál.

Ona „paní s nadváhou“, zachycená na jednom z vizuálů v legínách a v jógové pozici, je Jessamyn Stanley, profesionální lektorka jógy, která je na tom fyzicky pravděpodobně mnohem lépe, než je většina těch, co ji za obezitu kritizují. Například dokáže udělat precizní stojku ve volném prostoru a kromě jógy se věnovala i třeba CrossFitu. Jasně tak dokazuje, že pokud je někdo při těle, neznamená to ještě, že nevede aktivní život, nesportuje nebo není zdravý. Na podobu těla má vliv mnohem více proměnných než jen pohyb a strava. 

Kdo je žena z obálky?

Foto: jessamynstanley.com

Je příznačné, že právě Jessamyn rozpoutala svým snímkem na obálce časopisu tak silné emoce ve fitness komunitě. Svým působením jako lektorka jógy, přednášející a autorka totiž propaguje pozitivní přístup k tělu, a právě proti předsudkům bojuje. Hlavní myšlenkou jejího přístupu k józe je zaměřit se na to, jak se při cvičení cítíme, nikoliv na to, jak při něm vypadáme. Často mluví o tom, že jógové pozice nejsou jen pro určitý typ postavy a že jóga není jen pro hubené bílé ženy. Ve své knize Every Body Yoga vyzývá lidi všech tvarů a velikostí, aby se zbavili strachu, dali se do cvičení a přijali své tělo s láskou.  

Jessamyn Stanley má obrovské zásluhy v tom, že dokáže měnit naše vnímání různých sportů jako prostoru pro hubené a hezké lidi. Tím mimochodem pro „zdraví lidu“ udělala mnohem víc než všichni pohoršení diskutéři dohromady. Málokdo, kdo to sám nezažil, si dokáže představit, jak velké překážky musí člověk s nadváhou překonat, pokud chce sportovat. A nemluvím jen o předsudcích, posměšcích a významných pohledech. Jessamyn Stanley například upřela pozornost na to, že masové sportovní značky vůbec nevyrábí sportovní oblečení a další výbavu ve velikostech vhodných pro lidi s nadváhou. 

A konečně každý, kdo má alespoň základní znalosti fungování lidské psychiky, chápe, že pokud něco dovede člověka s nadváhou ke cvičení a dalším krokům směrem ke zdravému životnímu stylu, tak to bude pozitivní motivace a propagace, nikoliv urážky, odsuzování a posměšky, skryté za starost o něčí zdraví.

Tvary jsou první krok

Zobrazování „plus size“ modelek v časopisech jako způsob, jak narušovat jednotný standard ideálu ženských těl, je fenoménem posledních let. Hodně lidí si klade otázku: je to ze strany Cosmopolitanu, případně dalších firem a časopisů jen marketing? Protože mluvíme o postavách z obálky lifestyle časopisu, je odpověď nasnadě: ano, je to marketing. Cokoliv se objeví na obálce časopisu, je marketing. Pokud ale takový způsob marketingu poukáže na problematické jevy, notabene spojené módním průmyslem, kterému se Cosmopolitan věnuje, nevidím to jako problém. Když někdo dokáže rozpoutat diskuzi o důležitém společenském tématu, a ještě k tomu na tom vydělat, je to ve finále vítězství pro všechny.

Modelky tvarů, které až doposud nebyly standardní, na obálkách magazínů jsou prvním krokem, ale určitě neznamenají konec prezentace nedosažitelného ideálu. I ony jsou navíc týmem vizážistů a grafiků vyhlazeny k dokonalosti, stále na obálce neuvidíte třeba strie atd. To jsou témata, která na otevření teprve čekají.

Celá debata o nadváze na obálkách v každém případě v plné nahotě ukazuje, že zdraví je zde jen chatrným fíkovým listem, který má zakrýt urputnou snahu bránit ideál krásy. Pokud by nám šlo skutečně o zdraví, měli bychom se na prvním místě zaměřit na alkohol, jehož spotřeba je v ČR jedna z nejvyšších na světě a který má neoddiskutovatelné destruktivní následky, nebo na spotřebu červeného masa a uzenin, které se nachází na seznamu prokazatelných karcinogenů podle WHO a v jejichž konzumaci je Česko na špici. Těla nechme těm, kdo v nich žijí.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 58 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Eleanor Roos | 28. 1. 2021 7:53

Jsem cely zivot tlusta. Merim 166 cm a vazim 95 kg. Mame to v rodine. Strasne moc jsem se snazila zhubnout, vysneny ideal byla vaha 55 kg. Po radikalni diete (voda, pusty, low carb a low fat) jsem se dostala na 63 kg a take do kolecka bulimie. Zvracela jsem i 5x denne.

Dnes je mi neco pres 30 let. Stravila jsem pul roku v psychiatricke nemocnici. Prosla jsem si terapii. Porad jsem tlusta, ale ted uz spokojena.

Cvicim 2 x tydne. Chodim na dlouhe prochazky. Nikdy nejezdim vytahem, vzdycky bezim po schodech. Jim hodne ovoce, miluju zeleninove vyvary. Piji jen vodu a mam rada kureci. Pizzu, hranolky, cokoladu to nejim nikdy. Neprejidam se. Podle lekarky jsem zdrava. Ja si to myslim take.

Dekuji Vam za clanky na toto tema. My, fit tlustosky, si take zaslouzime respekt a cela spolecnost osvetu.

+120
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Klátič feministek | 28. 1. 2021 10:24

Ale blbost Aničko. Miroslav má recht.
Většina článku jsou tu tendenční agitky. Když se tu každá hrošice pohoršuje, tak je notována. Když tu někdo obecně napíše opačný názor nebo kritiku (vůči pohoršení), tak se tu na něj sesypou s kecma, že ten článek nečetl nebo ho vůbec nepochopil. :D :D :D

-16
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu