A nic nás nerozdělí. Unikátní výstava a téměř Hollywoodský příběh lásky
Kunsthalle Praha představuje výjimečný umělecký pár na společné retrospektivní výstavě. Anna-Eva Bergman a Hans Hartung se nesmazatelně zapsali do kulturní historie 20. století. Nyní máme poprvé možnost vidět pohromadě jejich obrazy a také fotografie, artefakty z ateliérů nebo soukromou korespondenci. Vůbec poprvé je navíc tvorba Anny-Evy Bergman postavena na stejnou úroveň jako díla jejího partnera.
Byla to osudová láska. Mladí umělci se poznali při studiích v Paříži v roce 1929 a ještě ten rok se vzali. On pocházel z Německa, ona ze Švédska. Oba byli fascinováni přírodou, vesmírem či hudbou. Jejich společný život procházel různými etapami a byl poznamenán Hansovými psychickými problémy. Krize vyvrcholila rozvodem v roce 1938. Pouto, které mezi sebou měli, bylo ale natolik silné, že se po patnácti letech znovu vzali a zůstali spolu do konce života. Navzájem se inspirovali, respektovali a obdivovali, ale nikdy nepracovali společně. Jejich pracovní prostředí bylo striktně oddělené.
Nezaslouženě ve stínu
Hans Hartung by už ve své době považován za významného umělce, zatímco jeho žena byla v tomto ohledu opomíjena. „Ženy umělkyně byly obecně dlouhá léta podceňovány,“ říká kurátor aktuální výstavy v Kunsthalle Praha Theo Carnegy-Tan. Umělecký vývoj Anny-Evy Bergman byl podle něho pomalejší a trvalo dlouho, než si její díla našla své publikum. Byla provdána za muže, který byl vnímán jako mezinárodní superstar, takže její práce byla upozaďována. „V poslední době ale zaznamenáváme narůstající zájem o její práci. Kdyby se tato výstava konala před dvaceti lety, většina lidí by se domnívala, že je to celé o Hartungovi. Naše hlavní myšlenka je představit oba umělce jako naprosto rovnocenné.“ V tom je pražská výstava přelomová. „Dnes vnímáme rostoucí podporu žen ve společnosti i v umění, proto je ten správný okamžik postavit Annu-Evu Bergman do pozice, kterou si zaslouží.“
Theo Carnegy-Tan
Kurátor moderního a současného umění v Kunsthalle Praha. Zaměřuje se na propojení mezi modernismem a současným uměním v Evropě, dále na vztah člověka k přírodě v umění Jihovýchodní Asie. Přednáší dějiny umění v Central Saint Martins na University of Arts v Londýně. Byl také hostujícím lektorem v Architectural Association v Londýně.
V první části expozice je vystavena fotografie ze společného života a také jejich vzájemně namalované portréty. Je to jediná část výstavy, kde lze vidět podobu Hanse i Anny-Evy a také to, jak se proměňovali od dob bohémského života v chudých poměrech až po jejich podobu na konci osmdesátých let, na sklonku života. „Největší vhled do jejich životů nám ale poskytují výtvarná díla – tvorba pro ně znamenala všechno.“ Výstava představuje také díla, která vznikla před jejich osudovým setkáním. Zvlášť práce Anny-Evy byly naprosto odlišné od těch, kterým se věnovala později. Mimo jiné tvořila ilustrace do novin a karikatury, včetně těch protifašistických. „O tom, jak nezvykle silnou osobností byla Anna-Eva Bergman, svědčí i to, že to byla ona, kdo inicioval rozchod s manželem, což bylo ve třicátých letech minulého století velmi odvážné.“ Potřebovala prostor a čas na svůj umělecký rozvoj.
Válečné trauma
Válečné období nebylo jednoduché pro nikoho. Anna-Eva po rozvodu odjela za matkou do Norska, kde se později provdala. V manželství s majitelem továrny, který nerozuměl její vášni pro výtvarné umění, nebyla šťastná. Hans Hartung uprchnul do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Byl několikrát vězněn a v bojích v severní Africe dokonce přišel o nohu. „Zkušenost z bojiště a blízké setkání se smrtí jeho práci velmi ovlivnila. Po určitou dobu se vracel k malbě postavy, jako by potřeboval vykreslit vztah člověka k životu a smrti.“ Později se ale proslavil svou abstraktní tvorbou. Jeho díla získávala uznání od padesátých let dvacátého století.
V roce 1957 se Anna-Eva Bergman a Hans Hartung znovu vzali. Společně žili ve Francii v domě, který sami navrhli. Strávili spolu třicet let umělecky plodného života. Navzájem se podporovali, inspirovali, ale nikdy netvořili společně. Mezi nejdůležitější vystavená díla patří mimo jiné obrazy, které si vzájemně darovali. „Na výstavě můžeme navštívit pomyslné ateliéry obou umělců. Máme tady přenesené jejich pracovní stoly. Na první pohled je zřejmé, jak odlišná jejich práce byla. Každý z nich užíval jinou techniku, jiné nástroje. Je nesmírně zajímavé postavit vedle sebe obrazy se stejným motivem, zpracované diametrálně odlišným způsobem,“ pokračuje Theo Carnegy-Tan.
Česká stopa a soulad v odlišnosti
Umělci měli vřelý vztah k Československu. Navštívili Prahu během své (první) svatební cesty a oslavili tu společně Anniny narozeniny. Náhrdelník, který jí tady Hans daroval, nosila do konce života. Byli také fanoušky díla Franze Kafky a pojilo je blízké přátelství s českou umělkyní Terry Haass, která v pozdějších letech pomáhala zviditelnit dílo Anny-Evy Bergman.
Oba také velmi obdivovali díla starých mistrů a nechali se jimi inspirovat. Nicméně každý z nich na ně pohlížel z jiného úhlu. Hartungova díla působí živelně, zatímco ve skicách jeho ženy vidíme zaujetí pro geometrii a hledání zlatého řezu. Pro Hanse Hartunga jsou typické metody stříkání barev na plátno a používání nejrůznějších metliček a kartáčů. Anna-Eva používala metodu nanášení kovových plátků a metalických barev na plátno. Podobně sdíleli i obdiv k přírodě a vesmíru, ve svých dílech je ale ztvárňovali naprosto odlišně. „Milovali také barokní hudbu, především Johanna Sebastiana Bacha. Dokonce se ji pokoušeli svým specifickým způsobem zachytit na svých obrazech. Zvlášť pro Annu-Evu byla hudba obrovskou inspirací. Je zajímavé, že stejně tak tomu bylo pro mnoho umělkyň ve dvacátém století.“
V závěru výstavy jsou potom zařazena díla, v níže se umělci vyrovnávají se smrtí. „Na Hartunga zapůsobila smrt jeho ženy devastujícím způsobem. Vidíme to na některých jeho posledních dílech. Jako by volaly: Chci pracovat, musím pracovat, ale nemůžu!“
Světový hit
Výstava v Kunsthalle má mnoho rovin. Přináší inspiraci a zamyšlení. Představuje dva umělce, kteří byli naprosto odlišní, a snad právě proto se tak skvěle doplňovali. „Hartung je vnímán jako klasik moderního abstraktního umění, Anna-Eva Bergman je jakousi vycházející hvězdou, jejíž dílo vzbuzuje rostoucí zájem. Svojí tvorbou předběhla dobu, snad proto ji plně doceňujeme až dnes,“ říká Theo Carnegy-Tan. Aukční dům Christie’ s zařadil výstavu Anna-Eva Bergman & Hans Hartung: A nic nás nerozdělí mezi 12 nejzajímavějších výstav v Evropě pro rok 2025.
Napsáno pro… je speciální formát komerční obsahové spolupráce, který redakce připravuje společně s obchodními partnery.
