S Mare z Easttownu budete chtít trpět. A zároveň doufat v lepší zítřky
Vražda mladičké svobodné matky rozvíří zdánlivě klidné vody v uzavřené komunitě lidí a postupně odhalí dlouho skrývaná tajemství. Námět pro kriminální seriál tak typický, že už může zaujmout jen ty nejoddanější fanoušky žánru. Mare z Easttownu je však letošním největším překvapením a nečekaným hitem nejen diváckým, ale také kritickým. Krom napětí totiž nabízí také komplexní charaktery, složité společenské otázky a bolestné životní situace, které rezonují dlouho po tom, co se samotná vražda vyšetří.
Opravdu potřebujeme další neučesanou kriminálku s vyšetřovatelem, kterého kromě řešení zločinu pronásledují démoni minulosti? Neoriginální námět ani předešlá, spíše průměrná tvorba režiséra Craiga Zobela a scenáristy Brada Ingelsbyho původně nedávaly Mare z Easttownu bůhvíjak vysoké naděje. Když se ale do projektu zapojila Oscarem a čtyřmi Zlatými glóby ověnčená Kate Winslet a pod křídla si ho vzala HBO známá svou „quality TV“, začalo se šuškat o tom, že nás nejspíš nečeká klasická žánrovka. Jakmile vyšly první díly, už nebylo pochyb o tom, že Mare je horký kandidát na nejlepší seriál roku.
Tvůrci to dokazují neobvyklou kombinací neokázalé uvěřitelnosti vyprávění a scenáristické preciznosti, která ale nepůsobí chladně a vykonstruovaně (jak se to občas příliš promyšleným zápletkám stává). Ingelsby děj konstruoval do nejmenšího detailu, každá scéna a zvrat má přesně načasované místo, a vše se nakonec spojuje v silném finále, které jde zároveň proti zavedeným dějovým klišé.
Zároveň je vidět, že scenárista své charaktery miluje a chce jim dát prostor pro hloubku a řešení vlastních problémů. Kromě vyšetřování tak můžeme vidět zkoušku místní pubertální kapely, volejbalový zápas, sourozenecký vztah narušený narkomanstvím nebo rodinné peripetie postarších manželů. Easttown je v tomto podání organické a uvěřitelné maloměsto, žijící svým životem, kde se všichni znají a pro drby není potřeba sociálních sítí, protože se nejrychleji šíří od úst k ústům.
Anděl nebo monstrum? Cruella není ani jedno
Antihrdiny nás baví sledovat i proto, že jejich překračování společenských a kulturních norem je v něčem osvobozující a katarzní. Film Cruella od Disneyho je poslední z řady hrdinek dokládajících, jak úzce souvisí přípustná míra podvratnosti s genderem.
Buď andělé, nebo monstra. Hollywood si stále neví rady s ženskými antihrdinkami
Těžká témata i naděje v pospolitosti
Ústřední zápletkou je vyšetřování vraždy mladé svobodné matky Erin. Zdánlivě jednoduchý případ se komplikuje tím, u kolika lidí se ukáže, že měli důvod hodné a bezelstné oběti ublížit. A když se zná každý s každým, pro vzájemná obvinění se nejde daleko. Potud se seriál podobá jiným žánrovým počinům, nicméně zde zdaleka nekončí. Na obyvatele Easttownu se nedívá jen s podezřením, ale i silnou empatií. Neukazuje je jen v jejich slabostech, ale také v okamžicích vzájemné solidarity.
Na rozdíl od podivné rivality v sérii Ozark nebo mytizování lidí z venkova v Temném případu jsou tu lidé zkrátka lidští, vícerozměrní a stejně tak schopní dát si přes hubu, jako podat si pomocnou ruku. Jejich zlo nikdy není čiré. Jsou to obyčejní lidé, kteří mnohdy konají hrozné věci prostě proto, že zpanikaří nebo se snaží „napravit“ svá minulá pochybení. Chtějí se jen vrátit „do normálu“. Je to často zoufalství, co je vede k násilí.
Mare navíc nezkoumá zdaleka jen zločin, ale taky potlačovaná traumata, samotu, rodičovská selhání, chudobu nebo závislost. Všechna těžká témata zvládá tak účinně postihnout i proto, že k nim nabízí i jejich opak. Odlehčení ve formě humoru nebo naděje do budoucna v pospolitosti silné komunity.
Fascinující a obyčejná
Svých kvalit seriál nedosahuje jen díky scénáři. Mare of Easttown skvěle funguje kvůli samotné Mare, fascinující, a přitom v něčem zcela obyčejné hlavní hrdince. Říct, že jde o životní výkon Kate Winslet, by se mohlo jevit nadsazené. Její ztvárnění je ale nevídaně přesvědčivé, typově u ní dosud neviděné. Po celých sedm hodin stopáže dává divákovi zcela zapomenout na všechny své předešlé a někdy až notoricky známé role.
Její triumf je dán i obrovskou pílí, kterou přípravě věnovala. Pro roli se naučila nový přízvuk a naprosto změnila svůj způsob chůze a řeč těla. Pro Mare si vymyslela nejrůznější příběhy z jejího dětství a cíleně se do ní vciťovala měsíce před natáčením. Série z velké části stojí a padá pouze na hlavní hrdince, která z obrazovky zmizí jen málokdy. Winslet děj nese bez sebemenšího problému.
Proč je postava Mare tak hypnotická? Chodí ve vytahaných hadrech, jí za chůze, neustále kouří elektronické cigarety a doma v teplákách na gauči popíjí lahváče. A navíc vypadá na svůj věk. Winslet je dnes čtyřicet pět let a všechny pobídky k tomu, aby ji digitálně omladili, razantně odmítla. Do médií také pronikl její spor s režisérem, kdy odmítla nechat v post-produkci upravit svou milostnou scénu, aby jí nebylo vidět „vypouklé břicho“.
Herečka je z množství pozitivní kritiky podle svých slov v šoku a nadšená zároveň. „Překvapilo mě, že se diváci tak hluboce zamilovali do mojí nedokonalé, chaotické, zlomené, neučesané a komplikované hrdinky. Já osobně jsem milovala všechna její znaménka a jizvy a chyby a taky to, že nemá žádný vypínač, žádné tlačítko na zastavení. Jediné, co zná, je pokyn jít kupředu,“ popsala pro New York Times.
Mildred Pierce
Nemáte dost Mare? Už před deseti lety vznikl seriál Mildred Pierce, který ji do jisté míry předznamenal. I zde exceluje Kate Winslet (a doplňuje ji stejně jako v Mare Guy Pierce), která v hlavní roli nese celou dramatičnost vyprávění. Zasazení je ale jiné; Winslet představuje čerstvě opuštěnou středostavovskou matku z éry Velké hospodářské krize, která se musí chtě nechtě postavit na vlastní nohy. V centru děje tu není milostný vztah, ale silné a komplikované pouto k její starší dceři.
Nejlepší kriminálka se víc ptá, než odpovídá
Právě tahle neuhýbavá zarputilost se postavě v některých ohlasech vyčítala. Mare v raných recenzích schytávala kritiku za morálně neobhajitelnou věc, kterou udělá zhruba v polovině série a díky níž se pro mnohé stalo těžké jí fandit. Můžeme se zároveň ptát, jestli tu nefunguje jakýsi dvojí metr jen proto, že morálně selhávající postavou je tu žena. U hrdinů jsme mnohem naučenější to akceptovat a přijímat jako prostředek pro vybudování zajímavého, komplexního charakteru.
Pro mě bylo toto scenáristické rozhodnutí naopak jedním z nejlepších v celé sérii. Bez moralizování ukazuje, jak může v praxi vypadat zneužití policejní moci, a klade zásadní otázky o rodičovství a o hranicích, které kvůli lásce k dětem „musíme“ překročit. Cena, kterou za to platíme, je ale vysoká.
Podobných otázek klade Mare z Easttownu desítky. I díky tomu činí téměř nemožným vynášet nad postavami a jejich činy jakékoliv soudy. Snad na všechna rozhodnutí se dá do určité míry pohlížet s empatií. Finále je zdrcující, ale po vzoru celé série dává prostor pro naději. A možná právě to bychom od kriminálek měli chtít i propříště. Abychom společně s nimi neřešili jen napínavé případy, ale kladli si náročné otázky o dobru a zlu a o tom, čeho bychom byli my sami v daných situacích schopní.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
