Enola Holmes. Filmový hit z Netflixu otáčí emancipaci na hlavu

Film
Pavel Houdek
| 14. 10. 2020 | 13 809
Enola Holmes. Filmový hit z Netflixu otáčí emancipaci na hlavu
Zdroj: Imdb.com

Sestra Sherlocka a Mycrofta Holmesových dostala v nové televizní adaptaci románu Nancy Springer prostor k vyřešení hned dvou případů najednou a jen tak mimochodem přispěje i k ženskému emancipačnímu úsilí.

Enola Holmes, rodinný film zasazený do světa Arthura C. Doylea, je přes tři týdny dostupný na českém Netflixu a ihned obsadil první příčky sledovanosti. Šestnáctiletá hrdinka v hlavní roli a feministické a emancipační poselství naznačují, že ze sherlockovského univerza nezůstal kámen na kameni. Že potřebujeme filmy s životaschopnými ženskými vzory, nad tím není třeba diskutovat. Proč to ale u Enoly Holmes nefunguje?

Enola je šestnáctiletá mladší sestra Sherlocka a Mycrofta, žije v rozlehlém zámečku sama s matkou, která ji vychovává ve velmi svobodném a netradičním duchu. Učí ji bojová umění, ale třeba také šachy, vede ji k fyzické zdatnosti i k umění. V den Enoliných šestnáctých narozenin ale beze stopy zmizí. Záhadu přijíždí řešit sám Sherlock Holmes, zatímco Mycroft, nový Enolin poručník, ji chce co nejdřív uklidit do internátní školy. Enola uteče a vydá se nakonec na pátrání po matce na vlastní pěst. Během svého dobrodružství si ještě přibere případ mladého vikomta Tewkesburyho, kterému několikrát zachrání život, a to i díky znalosti bojových chvatů.

Hlasuj pro Heroine!

Kritika, že Enola Holmes je tak trochu prkenný a šablonovitý film, je zřejmě namístě. Posuzujeme ale stejnými měřítky ostatní rodinné filmy? Ty jsou velmi často stejně šablonovité a prkenné – mladý muž, který se jde jako outsider postavit velké výzvě, se po cestě nešťastně zamiluje, ve zkoušce ale uspěje a lásku své milované nakonec získá. Jde o stokrát opakované klišé, které se stalo normou, a které díky tomu nikdo nekritizuje. Určitá míra předvídavosti a klišé k žánru rodinného filmu patří. Zdá se, že s filmem je to stejné jako se životem – když žena začne dělat to, co muži dělají úplně běžně, dostane se jí za to odsudku.

Křivé zrcadlo

Problematická není ani tak šablonovitost jako taková. Tvůrci filmu ustálenou formu vzali a nepokrytě obrátili; ženám vetkli roli akčních hrdinek v centru dění, mužům úlohu přihlížejících nebo rovnou těch, které je nutné zachránit. Jenomže abychom dostali skutečné feministické poselství, nestačí stereotypy, které o ženách a mužích máme, zvýraznit na maximum a otočit. Takový obraz se pak stává svou vlastní karikaturou, extrémem, který zalichotí přesvědčeným, ale odradí zbytek. Uznejte sami: matka, militantní feministka s tajným skladem bomb a dynamitu, která sama bez mužů vychovává dceru a učí ji džú-džutsu a na prahu dospělosti ji opustí, protože jde dělat revoluci. Lze to vyhrotit ještě víc? Není divu, že pro řadu lidí to je jen „feministická propaganda“.

Na co film dobře poukázal, je fakt, že rodinných filmů, ale třeba i pohádek a filmů pro nejmenší se silnou ženou v hlavní roli, která by pro dívky mohla působit jako tolik potřebný role-model, moc nemáme. A opravdu je potřebujeme. Kultura se výrazným způsobem podílí na tom, jak vnímáme svět kolem sebe, jeho uspořádání a naši roli v něm. A pokud celé dětství (a vlastně celý život) vidí naše děti v obrazech a příbězích kolem sebe doktory, politiky, detektivy, piloty a ředitele výhradně jako muže a ženy zase jako princezny, které potřebují zachránit, nebo laskavé matky, není divu, že takový svět reprodukují.

Jedna z možných realit

Už jen z toho důvodu je fajn, že se v univerzu Sherlocka Holmese žena s vlastní agendou objevuje, byť to tak jeho autor Arthur Conan Doyle vůbec nezamýšlel. O doplnění ženského elementu se musela po vypršení autorských práv postarat spisovatelka Nancy Springer, jejíž kniha posloužila pro film jako předloha (a je za to pro „pokřivování odkazu klasického díla“ hojně kritizována stejně jako film). Netflix si zaslouží když ne poděkování, tak alespoň spiklenecké pomrknutí za to, že Enole Holmes umožnil vstup na filmové plátno.

Potud dobré. Namísto černobílého obrácení tradičních rolí ale do budoucna potřebujeme spíš kulturu, která odráží mnohovrstevný svět kolem nás. Feminismus totiž není to, že žena se musí umět prát a vyrábět bomby a chlap je trouba, který musí být zachráněn, ale spíš o tom, že si všichni – muži a ženy – mohou žít své životy po svém, bez velmi tvrdého tlaku společnosti na to, aby hráli předem dané genderové role. O tom, že se malá holka může rozhodnout dělat box stejně tak jako balet, a malý kluk vyšívat stejně tak jako hrát fotbal a ani jedno nebude divné.

A i když se svět kolem nás mění k lepšímu, na polarizaci okolo filmu Enola Holmes je vidět, že před sebou ještě kus cesty máme. Ve světě, kde panuje rovnoprávnost, podobný film pozdvižení nevyvolá. Bude prostě jedním z mnoha možných zobrazení reality.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze