Podpoříme módu, která podpoří nás. O lokální udržitelné módě ve větších velikostech

Pomalá móda pro všechny
Šárka Homfray, Jana Alice Kabátková
| 17. 6. 2021 | 25 komentářů | 6 656
Podpoříme módu, která podpoří nás. O lokální udržitelné módě ve větších velikostech
Foto: Jade Orth, Unsplash

Apely na podporu lokální udržitelné módy zaznívají čím dál častěji a je to dobře. Odklon od „rychlé módy“, která poškozuje planetu, stojí na otrocké práci v třetím světě a likviduje dobré řemeslo, rozhodně vítáme. Jsme dospělé ženy, matky malých dětí, máme práci i odborné renomé, plníme další životní role. Potřebujeme k tomu odpovídající šatník, ale více než jen to. Oblékání je pro nás i možností sebevyjádření a zábavy. Jenže „pomalá móda“ nám odpovědné spotřebitelské chování nijak neusnadňuje. Nosíme velikosti od čísla 46 výše – a to je podle všeho problém.

Udržitelná, originální a férově zaplacená móda není pro každého, a to zejména z toho důvodu, že stojí ne zrovna malé peníze. Řekněme si to otevřeně: oblékat se udržitelně je privilegium a nemůže si to dovolit každý. Kvalitní oděv vydrží sice déle než levný svršek z řetězce, ale vstupní investice je často tak vysoká, že pro někoho zkrátka není možné si ho pořídit. Na některé kousky se vyplatí si i pár měsíců šetřit. Žádný rodinný rozpočet ale není nafukovací a řada potřeb má zkrátka vyšší finanční prioritu.

Pokud někdo takové finanční možnosti má a chce se oblékat lokálně a udržitelně, předpokládaly bychom, že se mu nebudou do cesty stavět další překážky – nadto ze strany výrobce. Přesto ale větší velikosti v lokální, na udržitelnost orientované tvorbě najdete jen málokdy. Tvůrci a tvůrkyně nabízejí nejčastěji své oděvy ve velikostech 36 až 40. Pokud své střihy prezentují jako velikost „univerzální“, „one size“ nebo „oversized“, pak se obvykle jedná buď o pružnou variantu střihu uvedených velikostí, nebo o oděv, který lze stěží nazvat jinak než „pytel“.

Kromě pomalé módy se hodně hovoří také o tzv. body positivity, tedy respektu k tělům všech velikostí a podob. I módní tvorba se jako body-positive někdy prezentuje, nezřídka je to ale prezentace zdánlivá. Pokud je jedna modelka velikosti 40, mezi ostatními vynikne a působí jako „normální žena“. Pokud ale značka nabízí jen univerzální velikost nebo končí u písmene L, pak se reálně k většímu respektu a podpoře rozmanitosti neposouváme.  

Kdo ušil moje šaty?

Udržitelnost

Zvykli jsme si, že za módu s označením udržitelná zaplatíme více než za oblečení z řetězce. Cenu opodstatňuje nejen ekologický výrobní proces, ale i náš pocit, že děláme aspoň něco malého pro planetu. Udržitelná móda si ale příliš zvykla, že ji její etický rozměr zbaví všech všetečných otázek. Třeba po původu materiálů a výši marže.

Udržitelnost a cenotvorba. Etický rozměr módy neznamená, že nad cenovkou musíme přivřít oči

Nevidíme se

Módní tvorba se dnes – a zvlášť po roce s covidem – prezentuje především na sociálních sítích. Tam jsme se také podívaly jako první. Nelze si nevšimnout, že modelky nevypadají jako my – a tak vidíme krásné šaty, ale netušíme, jak budou vypadat na nás. Konstrukce modelu na velikost 36 nebo i menší je totiž zcela něco jiného, než oděv velikosti 46. Drobná modelka si páskem u šatů zvýrazní (nebo rovnou vytvoří) křivky, které jí spíše chybí. Docela jiný efekt nastane, pokud si pod takové šaty oblékáte podprsenku velikosti 75H.

Nestačí jen zvětšit střih. Na velké tělo plné křivek se oděv musí konstruovat jinak, aby to fungovalo (a dobře vypadalo). Umí to i některé řetězce rychlé módy – proč je to tedy problém u značek nebo prodejců, kteří jednotlivé modely prodávají spíše v nižších desítkách než v tisících kusů? Pokud jde o české lokální návrháře, není podle nás troufalé očekávat, že práce se střihem a materiálem bude brát v potaz individuální zákazníky. Není třeba držet skladové zásoby ve všech velikostech, na slow fashion si klidně počkáme. Pokud víme, že je konstruovaná pro nás a bude nám slušet.

Štíhlé androgynní postavy, u módních tvůrců a tvůrkyň oblíbené, si vystačí s jednoduchými střihy. Pro postavy s křivkami ale také existuje střihové klišé, tedy velkorysé áčkovité „stany“, které nám zřejmě mají pomoci „skrýt naše nedokonalosti“. Že takto nic neskryjí, je věc jiná. Těmto střihům, zejména pokud se oděv ušije z kvalitního materiálu, se nedá upřít pohodlnost, ale bude nám v nich dobře třeba s rodinou na procházce. Dodají nám ale potřebnou oporu a sebevědomí, pokud půjdeme k soudu, na jednání na ministerstvo nebo do panelové diskuze? Říká se tomu power dressing. V našich velikostech se za to považuje zřejmě jen něco… černého. Díky, přivěsíme to k dalším pěti černým šatům, které už ve skříni máme.

Stačí se zeptat

Když jsme tuto debatu vedly na sociálních sítích, sešla se nám řada doporučení (dokonce i od některých tvůrkyň), že se stačí zeptat, zda by nějaký model nebylo možné ušít ve větší velikosti. Že pro nás návrháři rádi udělají nebo nám navrhnou něco na míru. Je to jistě cesta, ale upřímně řečeno, staví nás to do pozice „čtyřnohých, které shánějí kalhoty“, jak to vyjádřila jedna známá.

Je pro váš šíře nabídky střihů a velikostí eko módy dostatečná?

Naše velikosti nejsou natolik nestandardní, jak by se z nabídky zdálo. U nás sice nemáme statistiku nejčastějších konfekčních velikostí (kupříkladu v USA je nejběžnější velikost 16, která odpovídá zhruba naší velikosti 46), ale z údajů o tělesné hmotnosti Českého statistického úřadu můžeme dovodit, že velký podíl českých žen žádná tintítka nejsou. V pozici platících zákaznic se nechceme cítit jako na párty, kam nás nikdo nepozval. Že je fat-shaming, tedy stereotypní odsuzování lidí s nadváhou, reálný jev, se kterým se v denním životě nezřídka setkáváme, nám nemusí být připomínáno v okamžiku, kdy chceme utratit několik tisíc za nové šaty.

V této souvislosti si můžeme připomenout slavnou scénu z filmu Pretty Woman, ve které prodavačky z butiku odmítnou Vivian obsloužit s tím, že na ženu jako je ona u nich nic nemají. Ten trapný pocit, že někdo nechce vaše peníze, protože ho jako zákaznice nejste hodna, nám je velmi dobře známý, i když z jiných důvodů. A není důvod riskovat, že se mu vystavíme znova, když přeci jen už víme, že někde jinde naši velikost vedou a víme, pro co tam jít.

Marketing sebenenávisti

Sebeláska

Kolik věcí nesnášíme na svém vzhledu? Každá žena spatra vyjmenuje minimálně tři svoje nedokonalosti a čím hlouběji se do tématu pouští, tím rychleji se seznam prodlužuje. Ale není zatím jen sebekritika, ke které máme někdy sklony. Současná žena je také obětí nekompromisních marketingových strategií kosmetického průmyslu.

Marketing nenávisti k sobě samým. Jak námi manipuluje byznys kolem krásy

Řetězce jako bezpečné prostředí

A tak se dostáváme zpět k řetězcům a fast fashion. Navzdory vědomí, že oblečení tam zakoupené nebude nejkvalitnější a nevydrží nám dlouho, necítíme se tam nevítané – jsme tam totiž jako zákaznice každému upřímně jedno. A taková anonymita má své výhody, například tu, že se nemusíme stydět za svou velikost. Takovým nákupem ale nepodpoříme způsob oblékání, na kterém nám záleží.

Ve světě pomalé módy se necítíme žádoucí. Ale i my bychom stály o individuální přístup, o kvalitní a zajímavé kousky oblečení. I nám záleží na tom, abychom nedrancovaly planetu a nevykořisťovaly obyvatelstvo v jiném konci světa. Rády bychom využily svých privilegií k podpoře zajímavé české tvorby. Ještě před pár lety si herečka Melissa McCarthy stěžovala, že žádný slavný návrhář ji nechce oblékat na předávání Oscarů – jejich róby prý nemají na velké postavě co dělat. Není důvod pochybovat o tom, že i někteří čeští tvůrci a tvůrkyně zkrátka pro velké velikosti navrhovat a šít nechtějí. 

Zároveň jich tu je ale dost, kteří takovou výhradu a priori nemají, jen je nenapadlo na zákaznice větších velikostí cílit. Věříme, že situace se změní a i lokální tvorba bude postupně inkluzivnější. A módu, která podpoří nás, velmi rády podpoříme my.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 25 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jana | 17. 6. 2021 9:47

Přesně tohle jsem teď řešila se svatebními šaty, nikdo si asi nedokáže přestavit, co to je sehnat šaty ve velikosti 48. Než jsem šla do salónů, tak jsem asi jako každá holka, hledala na internetu butiky a začala zjišťovat, že svatební šaty v 90% případů mají maximimálně do velikosti 40-42 a to ne všechny salony, většinou jen velikost 36-38. Takže problém, chtěla jsem se vyhnout trapné situaci, kdy bych se do salónu objednala a ve chvíli kdybych přišla by mi bylo řečeno, že pro mě nic nemají. Volala jsem a dočkala jsem se pouze jednoho salónů, kde mi řekli, že se na tyto velikosti specializují, byla jsem nadšená a těšila jsem se. problém byl v tom, že salón půjčoval šaty od španělských značek, takže jsem místo velikosti 48 zkoušela velikost 52 a ta mi ani tak nebyla. Slečna vlastně nevěděla co mi na to říct a já si připadala jako největší člověk na světě a přemýšlela jsem, že mě čeká den, kdy se mám cítit krásná a já vlastně asi nebudu mít co na sebe. O to horší bylo, že jsem nechápala, kde ostatní ženy větších velikostí šaty berou a pak jsme zjistila, že si je buď nechávají šít přímo na míru nebo si vyberou šaty, kterých by měli pár i na mě, ale navrhoval je někdo, kdo absolutně nechápe, jaký střih šatů žena s plnějšími tvary potřebuje. Já jsem nechtěla šaty na špagetová ramínka nebo co hůř bez ramínek, a to jsou jediné dostupné šaty. Nakonec jsem našla dva salony, kde jsem si šaty opravdu oblékla a vyzkoušela, ale dva salony z celé Prahy?!
Netvrdím, že je v pořádku mít velikost 48, ale vadí mi, že se naše společnost tváří, že tu takové ženy nejsou a uvádí nás do nepříjemné situace, kdy si připadáme takhle. Naopak pro muže jsou tyto velikosti mnohem dostupnější.

+18
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal Macek | 17. 6. 2021 10:12

co se tyka svatebnich satu vetsich velikosti, doporucoval bych nebile....bude vetsi vyber, budete originalni a nebudete vypadat jak rozzurena lavina...

PS: a ano, stavtebni saty nemusi byt jen bile :P

-11
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu