Zní to jako případ z jiné reality, ale není. Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity u zkoušek „trochu přepískla“ bezpečnostní opatření a vytvořila atmosféru připomínající americkou federální věznici. Místo snahy o věcné řešení podvodů tak, jak s nimi bojují ostatní české vysoké školy, raději zvolila cestu absolutního ponížení všech, kdo se jejím prostřednictvím opovážili snažit o titul. Studující si na nás nepřijdou, řekli si zaměstnanci. I za cenu, že studentky svléknou podprsenky.
Na zkoušky na vysoké škole asi málokdo vzpomíná s láskou. I největší pohodářky a pohodáři to někdy zažili: srdce až někde v krku, zpocené ruce a pocit, že v hlavě nemáte ani jedinou definici a vaše znalosti odpovídají zhruba druhému stupni základky. A pak tu samozřejmě máme stud a ponížení spojené s ohromnou úlevou ve chvíli, kdy ze zkoušky vyjdete a smíte si na sebe konečně znovu vzít své spodní prádlo.
Počkejte, absolventky – chcete snad tvrdit, že jste si na testy nemusely svlékat podprsenku? To jste asi nevychodily Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity. Popřípadě jste ji navštěvovaly v době, kdy ještě technologický pokrok nedosahoval takové úrovně (čti: kdy ještě vedení školy netrpělo stihomamem, který je nutí si počínat jako na Mírově). Podle zjištění serveru iROZHLAS.cz totiž univerzita ke svlékání podprsenky, stejně jako zouvání bot či sundávání veškerých šperků, svoje studující měla nutit v rámci bezpečnostních opatření.
Pípající rámy citlivější, než jakými disponuje pražské letiště (a možná také cvičení psi, nevíme), se nacházejí u vstupu do testovacího centra s počítači a kamerami popisovaném na webu fakulty jako „místo, které ji posouvá do čela mezi lídry elektronického testování znalostí“. V zájmu dodržování základních pravidel etiky a elementárního respektu k lidem, nikoliv sprostým podezřelým, by asi bylo lepší, kdyby ostatním institucím směr neudávala.
Cílem dryáčnických a potupných pravidel je potlačit údajně velmi sofistikované (až špionážní) techniky podvodů při zkouškách. Jak často škola řeší, že někdo prošel testem s knoflíkovou kamerou jako dělanou pro Charlieho andílky, mluvčí ČZU Karla Mráčková v reakci bohužel neuvedla.
Teď vážně – ani sebevynalézavější metody podvodů nemohou být argumentem pro šokující způsob, jakým je svoje svěřenkyně a svěřence zjevně ochotno šikanovat místo oficiálně určené k intelektuálnímu rozvoji a přípravě do života. Podvody při zkouškách se nepochybně dějí, a ještě dlouho dít budou. Kdo tvrdí, že předchozí generace štěstí pokoušely méně, ten testy šidí dodnes. Pocitu, že o nic nejde, protože se výsledky „nějak zařídí“, by se měla každá vysoká škola u svých studujících snažit rozumně bránit pro jejich vlastní dobro, aby roky intenzivní přípravy skutečně měly svůj smysl.
Postup ČZU ale evidentně není v českém vysokém školství standardem (a může porušovat zákon o vysokých školách), jak dokazují i překvapené reakce pedagogů na sociálních sítích. Jak to tedy dělají ostatní? A pokud už budeme pracovat s myšlenkou, že k použití praktik, jako je zmiňovaná kamera v knoflíku, dochází konkrétně na „zemědělce“ skutečně v masivním měřítku, neměl by rozsáhlý problém být pro univerzitu podnětem k tomu, aby přehodnotila své metody ve výuce a podobu testování, místo hry na policajty a zloděje?
Pokud už budeme pracovat s myšlenkou, že k použití praktik, jako je zmiňovaná kamera v knoflíku, dochází konkrétně na ‚zemědělce' skutečně v masivním měřítku, neměl by rozsáhlý problém být pro univerzitu podnětem k tomu, aby přehodnotila své metody ve výuce a podobu testování, místo hry na policajty a zloděje?
Celá kauza má samozřejmě kromě rozměru orwellovského a ableistického (pípají kardiostimulátory? Šroub v koleni? Rovnátka? Glukosenzor? Je nutný zbrojní pas?) ještě rozměr ošklivě sexuální: ten sice při nejlepší vůli není explicitní nebo záměrný, každá žena si ale dokáže představit, jaké asi je muset před formální a stresující událostí odložit na popud cizího člověka intimní kus oblečení, bez něhož si pravděpodobně připadá minimálně polonahá. Obzvlášť, když víte, že v místnosti neustále běží kamery. V takovém prostředí jsou zkoušku schopní udělat skutečně jen ti nejotrlejší, ať už se ostatní připravovali sebelíp. Mimochodem, stejná přísnost kontrol nepanuje ani u soudů, na policii nebo ve vězení, jak pro iROZHLAS.cz podotkla advokátka a Moje Heroine Klára Kalibová.
Rektor univerzity Petr Sklenička svolává etickou komisi, která se má nastavenými pravidly zabývat. Můžeme jedině doufat, že kauza po prvotním mediálním šoku nevyšumí do prázdna. Vedení fakulty totiž očividně naprosto selhalo. Pokud chceme ve společnosti mít lidi s tituly, kteří ctí vzájemnou úctu a empatii a jsou schopni se vůči jejich pošlapávání ohradit, podobné úlety se nemohou opakovat. V opačném případě totiž mladým dospělým tvrdíme, že se k nim z pozice autority může kdokoliv chovat jakýmkoliv způsobem a beztrestně porušovat jejich osobní integritu. S důsledky takového nastavení bychom se jako společnost vypořádávali ještě hodně dlouho.