Na zkoušku jen bez podprsenky. Opravdu chceme učit studující, že na jejich soukromí nesejde?

Na zkoušky na vysoké škole asi málokdo vzpomíná s láskou. I největší pohodářky a pohodáři to někdy zažili: srdce až někde v krku, zpocené ruce a pocit, že v hlavě nemáte ani jedinou definici a vaše znalosti odpovídají zhruba druhému stupni základky. A pak tu samozřejmě máme stud a ponížení spojené s ohromnou úlevou ve chvíli, kdy ze zkoušky vyjdete a smíte si na sebe konečně znovu vzít své spodní prádlo.

Teď vážně – ani sebevynalézavější metody podvodů nemohou být argumentem pro šokující způsob, jakým je svoje svěřenkyně a svěřence zjevně ochotno šikanovat místo oficiálně určené k intelektuálnímu rozvoji a přípravě do života. Podvody při zkouškách se nepochybně dějí, a ještě dlouho dít budou. Kdo tvrdí, že předchozí generace štěstí pokoušely méně, ten testy šidí dodnes. Pocitu, že o nic nejde, protože se výsledky „nějak zařídí“, by se měla každá vysoká škola u svých studujících snažit rozumně bránit pro jejich vlastní dobro, aby roky intenzivní přípravy skutečně měly svůj smysl.

Postup ČZU ale evidentně není v českém vysokém školství standardem (a může porušovat zákon o vysokých školách), jak dokazují i překvapené reakce pedagogů na sociálních sítích. Jak to tedy dělají ostatní? A pokud už budeme pracovat s myšlenkou, že k použití praktik, jako je zmiňovaná kamera v knoflíku, dochází konkrétně na „zemědělce“ skutečně v masivním měřítku, neměl by rozsáhlý problém být pro univerzitu podnětem k tomu, aby přehodnotila své metody ve výuce a podobu testování, místo hry na policajty a zloděje?

Celá kauza má samozřejmě kromě rozměru orwellovského a ableistického (pípají kardiostimulátory? Šroub v koleni? Rovnátka? Glukosenzor? Je nutný zbrojní pas?) ještě rozměr ošklivě sexuální: ten sice při nejlepší vůli není explicitní nebo záměrný, každá žena si ale dokáže představit, jaké asi je muset před formální a stresující událostí odložit na popud cizího člověka intimní kus oblečení, bez něhož si pravděpodobně připadá minimálně polonahá. Obzvlášť, když víte, že v místnosti neustále běží kamery. V takovém prostředí jsou zkoušku schopní udělat skutečně jen ti nejotrlejší, ať už se ostatní připravovali sebelíp. Mimochodem, stejná přísnost kontrol nepanuje ani u soudů, na policii nebo ve vězení, jak pro iROZHLAS.cz podotkla advokátka a Moje Heroine Klára Kalibová.

Rektor univerzity Petr Sklenička svolává etickou komisi, která se má nastavenými pravidly zabývat. Můžeme jedině doufat, že kauza po prvotním mediálním šoku nevyšumí do prázdna. Vedení fakulty totiž očividně naprosto selhalo. Pokud chceme ve společnosti mít lidi s tituly, kteří ctí vzájemnou úctu a empatii a jsou schopni se vůči jejich pošlapávání ohradit, podobné úlety se nemohou opakovat. V opačném případě totiž mladým dospělým tvrdíme, že se k nim z pozice autority může kdokoliv chovat jakýmkoliv způsobem a beztrestně porušovat jejich osobní integritu. S důsledky takového nastavení bychom se jako společnost vypořádávali ještě hodně dlouho.