Ve veřejném prostoru by se měl každý cítit dobře. Co plyne z kauzy o pravidlech chování pro děti?

Kauza, kterou vyvolalo jedno pražské bistro tím, že si napsalo ne zrovna přívětivá pravidla pro vstup dětí, už pomalu vychladla. Můžeme se tedy na ni podívat s odstupem, se zamyšlením nad diskuzí, kterou vyvolala, a třeba trochu zahrabat příkopy, které podle ostrosti některých výměn, zdá se, existují.

Ono to ale nebude tak horké. Drtivá většina lidí by se nejspíš neoznačila striktně za zastánce či zastánkyně názoru „děti do bister nepatří“, nebo „děti musí mít přístup kamkoliv“. To zase jen zkratkovitost sociálních sítí a nemožnost více rozvinout, jak máme kdo prožité a nacítěné všechny zahrnuté koncepty, působí, že tu jsou dva jasně oddělitelné tábory. Nemyslím si. Věřím, že kdyby si ti zdánlivě nesmiřitelní diskutující sedli u kafe, po chvíli hovoru by se ukázalo, že jsou z většiny ve shodě.