Glosa: Přelomová událost, hokej poprvé komentovala žena. Proč je kolem toho takové haló?
Kabiny sportovních komentátorů v tuzemsku donedávna platily za převážně mužský prostor. Není proto překvapivé, že historická štace hokejové reportérky Dariny Vymětalíkové, která jako první žena na začátku měsíce usedla za mikrofon během hokejového mistrovství, vyvolala silné reakce v typickém duchu tokenismu. Proč jsou hřiště a stadiony místem, kde předsudky často hrají první ligu?
„Přepište dějiny!“ Legendární hláška hokejového komentátora Roberta Záruby, která v Česku už zlidověla nebo dala název populárnímu historickému podcastu. Teď, po čtvrt století, by se chtělo říct: „Přepište dějiny – hokej v Česku poprvé komentuje žena.“ Na první dobrou přelomová událost z hlediska reprezentace žen na obrazovce, zejména té veřejnoprávní televize. Jenže při dalším zamyšlení se člověk sám sebe táže, proč je vlastně takové haló kolem toho, když se za mikrofon na mistrovství světa posadí zkušená hokejová reportérka Darina Vymětalíková. Jsme přece v roce 2023, ženy jsou si rovny s muži a mohou si samy volit, co chtějí nebo nechtějí dělat. Nebo ne?
Právě takové události, jako je první komentátorka hokeje (ale pozor, „jen“ toho ženského), ukazují, že na pohlaví v Česku 21. století pořád ještě záleží. Asi nikdo si nemyslí, že na dveřích komentátorských stanovišť visí cedule „ženám vstup zakázán“. Koneckonců jak ve veřejnoprávních, tak komerčních médiích vídáme poměrně často bývalé hráčky, trenérky nebo třeba rozhodčí v roli expertek nebo spolukomentátorek. V případě velkých sportovních akcí, jako jsou olympijské hry nebo mistrovství světa, se s jejich schopnostmi a znalostmi můžou seznámit i miliony nebo aspoň stovky tisíc diváků a divaček. A není to žádná velká událost. Populární hokej, ale i fotbal nicméně na televizních obrazovkách až donedávna zůstávaly téměř výlučně baštou mužů.
Ženský sport, nebo nic
Čím to? Možná jsou to zakořeněné stereotypy, kvůli kterým ne, že by ženy měly dveře do sektoru sportovního komentování vyloženě zakázanou, ale leckteré by na dráhu sportovních komentátorek nebo expertek prostě ani nepomyslely. Přitom kdo někdy slyšel například postřehy bývalé špičkové fotbalistky a současné trenérky Blanky Pěničkové, může s klidem konstatovat, že si v ničem nezadá s dalšími mužskými kolegy z ranku expertních „punditů“.
Možná je to i představa, že ženské komentátorky by se měly vyjadřovat zejména k ženskému sportu. Vymětalíková si koneckonců svou premiéru odbyla právě u ženského hokeje, nikoliv například české extraligy nebo třeba mužského mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že jde o novinářku, která se hokejem profesně zabývá léta, jistě by zvládla i to, pokud by chtěla.
Na první pohled logickým argumentem by pak bylo, že ženy se prostě o sport, zejména hokej nebo fotbal, zajímají méně. Na pohled druhý ale můžeme oponovat, že nepotřebujeme zájem milionu Češek, aby se mezi nimi našly dvě nebo tři solidní komentátorky. Koneckonců v zahraničí nejsou televizní či rozhlasové expertky a komentátorky ničím výjimečným, tak proč zrovna v Česku by měly být.
Když někde argumentuji, že je třeba vyššího zastoupení žen tam, kde zatím není, často se mi dostane odpovědi, že na pohlaví přece nezáleží a důležité jsou schopnosti, zkušenosti, a tak vůbec. S tím naprosto souhlasím. V takové situaci ale budeme, až nebude haló kolem toho, že se do komentátorské kabiny v hokeji nebo fotbalu, a pro příště rovnou toho mužského, postavila žena, ať už jako novinářka nebo expertka.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
