Pojď na trek! Mladá městská generace vyráží do lesů
Cesta lesem, výhledy do krajiny, spaní pod širým nebem, šumění větru. A taky vypnutý telefon a krosna na zádech. S pandemií, která nás letos mnohem víc drží v hranicích republiky, lidé zamířili do hor nebo lesů zažít dobrodružství, které skoro nic nestojí, ale může vás dobít víc, než byste čekali. V posledních dnech turistické sezóny vás s dobrým vybavením přízemní mrazíky nepřekvapí a krajinu budete mít jen pro sebe.
„I když mě příroda bavila a lákalo mě dobrodružství, neuměla jsem si sama sebe představit, jak přespávám někde v neznámém lese anebo že celý den pochoduju, natožpak s kily na zádech. Neměla jsem jediný zážitek, který by se tomu podobal,“ vypráví pětatřicetiletá Kristýna Honsová, která se na svůj první vandr vydala loni na sklonku léta. Tehdy strávila pár dní v Brdech, pak ji čekaly Alpy a nyní už má za sebou řadu „pochodů“ včetně zimního.
Pravý trek má několik základních parametrů. Jdete víc než jeden den. Všechno, co potřebujete, si nesete na zádech. Nespíte v kempu, ale takzvaně „na divočáka“. Nemusíte mít žádný velký plán, žádný itinerář cesty. Prostě jen jdete, kocháte se přírodou, večer si najdete místo na přespání, připravíte večeři, a pokud budete mít štěstí a bude jasno, zároveň ale nebude úplněk, můžete usnout při pohledu na hvězdnou oblohu.
Co si s sebou vzít na vandr? Záleží na tom, jaké chcete mít pohodlí. „Dneska si můžete koupit úplně všechno a v lese se pak cítit jako u sebe v obýváku. Můžete si pořídit opékáčky na buřty, skládací židličky i ultralehké titanové hrnky. Ale kdo by stál o to, brát si do lesa pohodlí městského života?“ uvažuje Přemek Vacek, Kristýnin partner a člověk, který provandroval kus světa. Mimo jiné prochodil „na těžko“, tedy s krosnou na zádech, Finsko, Island či Grónsko. O svých cestách píše na stránkách Jednacesta.cz.
Co s sebou?
Základem jsou dobré boty. Zkušení horalové nedají dopustit na kožené kotníkové. Vyzkoušet byste si měli víc značek, abyste našli ty, které budou opravdu sedět. A kupte si o půl čísla větší, protože noha se během dne zvětšuje a hodí se, pokud se vám do nich vejdou tlusté ponožky.
Stylové a chytré sportovní hodinky
Garmin vívoactive4 jsou elegantní, chytré a sportovně všestranné GPS hodinky, které umí pomoci s udržením kondice a motivují ke zdravému životnímu stylu. Díky svému designu se hodí k celodennímu nošení. Jsou k dispozici ve dvou velikostech a několika barvách pro muže i ženy. Pro běžce jsou připravené tréninkové plány s virtuálním trenérem, zkrátka nepřijdou ani vyznavači cyklistiky, plavání, lyžování nebo dokonce golfu. Jsou kompatibilní se všemi běžnými chytrými telefony, mezi chytrými funkcemi najdete hudební přehrávač nebo například bezkontaktní platby Garmin Pay. Na jedno nabití vydrží fungovat až 1 týden v režimu chytrých hodinek. Cena od 6990 Kč, www.garmin.cz.
„Holkám je obvykle větší zima. Proto to chce mít teplé oblečení. Pokud je vám zima, tak si to neužijete,“ říká Přemek. Dobrá je merino vlna, která odvede pot, když je teplo, a hřeje, když je chladno. U spacáku si dejte pozor na to, do kolika stupňů je komfortní. A lepší je – například když víte, že bude v noci kolem 10 stupňů – koupit si spacák do nuly. Musíte počítat i s tím, že po celodenním chození můžete být hodně unavení a pocitově vám bude větší zima. Místo na spaní je dobré si vybrat u vody, ideálně také někde, kde budete mít ráno hezký výhled do kraje. A pokud není příznivá předpověď, vyberte si místo pod skalním převisem nebo alespoň pod stromem.
Pak je třeba ještě lžíce, dobrý nůž a plecháček či ešus (pokud si plánujete vařit). Vyberte si také kvalitní krosnu, aby vás nebolela záda. A dobře zvažte, co si do ní dáte. O každý kilogram míň, který neponesete, bude na několikadenní cestě znát. Tahat s sebou vodu je například podle Přemka zbytečné. „Vždycky narazíte na potok, v zimě může posloužit sníh. Lidi ale nejsou zvyklí pít vodu z potoka, bojí se, že se jim něco stane. Dešťová voda je ale pitná. Jen je třeba si třeba u potoka hlídat, aby nad ním nebyl kravín nebo vesnice, ze které by do potoka stékaly splašky,“ radí.
S deštníkem na hory
Někdo také nedá dopustit na hole pro nordic walking. Jejich největší předností je, že odlehčí vašim kolenům, zejména pokud jdete z kopce dolů po tvrdém povrchu, například v Tatrách. Přemek nedá dopustit ještě na jednu věc – deštník. Na něj jako základ výbavy narazil v knize Jaroslava Pavlíčka s titulem Trosečníkem v drsné přírodě. „Sehnat můžete outdoorový nezničitelný deštník, který se vám hodí v dešti, ale i když svítí slunce. Dneska jsou módní nepromokavé goretexové bundy, i já ji mám. Ale je v ní teplo a potíte se. Někdy se proto vyplatí ji na sobě nemít a místo toho si vzít deštník,“ vysvětluje Přemek, který před pěti lety prošel s deštníkem půlku Finska, kde mu skoro celý vandr propršelo. Další dvě vychytávky přidává Kristýna. Přísahá na péřové boty do spacáku a horký čaj v čutoře, který si dá do spacáku. „V noci hřeje a ráno příjemně zažene žízeň. To bychom si nechali s Přemkem nejraději patentovat,“ směje se.
Samostatnou kapitolou je vaření. Zkušení horalové jedí ráno a večer s výjimkou zimních přechodů, kde se i obědvá. Ráno jsou osvědčené vločkové kaše. Úroveň večeře se pak odvíjí od toho, kdo je jaký gurmán. Někomu stačí polévka z pytlíku a třeba kus chleba a špeku. Petra Tajovský Pospěchová, novinářka a autorka Outdoorové kuchařky, tvrdí, že i na treku se dá najíst královsky a nemusíte s sebou vláčet tuny ingrediencí. V její knize najdeme třeba recept na kuskus s pestem, anebo na kukuřičnou polentu s brynzou (tu můžete koupit v horách od bači). V létě je to o to jednoduší, že lze najít lesní ovoce nebo bylinky na čaj.
Po skautsku je dobré vykopat drn a oheň udělat v díře. Pak ohniště prolijete vodou a zase ho drnem přikryjete. Tímhle způsobem jsme prošli rumunské hory. Kdo šel po nás, ani by nevěděl, že jsme tam byli.
K dostání jsou také expediční jídla. Koupíte je v outdorových obchodech, jedna porce vyjde na 150–200 Kč a můžete si dát třeba hovězí s bramborem. Příprava je jednoduchá. Do pytlíku nalejete horkou vodu, necháte deset minut „vařit“ a pak to (rovnou z pytlíku) sníte. Na delší treky se pak vyplatí sušit. Suší se obvykle zelenina, ale dá se i maso. „Jídlo je nejtěžší část výbavy a je třeba dobře promyslet, co si bereš. V Grónsku jsme byli dvacet pět dní, bágly měly čtyřicet kilo a dvacet pět z toho bylo jídlo,“ konstatuje Přemek Vacek.
Lehkonohý poutník
Když je člověk opatrný a zachovává rozumná pravidla, kromě národních parků si lze oheň rozdělat téměř všude. Samozřejmě platí, že to na daném místě nesmí být striktně zakázané nebo zrovna neplatí zákaz rozdělávání ohně kvůli suchu. „Po skautsku je dobré vykopat drn a oheň udělat v díře. Pak ohniště prolijete vodou a zase ho drnem přikryjete. Tímhle způsobem jsme prošli rumunské hory, kde jsme neměli vařiče. Kdo šel po nás, ani by nevěděl, že jsme tam byli. To je princip lehkonohého poutníka, který za sebou nezanechává stopy,“ popisuje Petra Tajovský Pospěchová. Odpadky nevyjímaje.
Kam vyrazíte, je jen na vás. Můžete si nechat poradit nebo tradičně vyrazit po značkách. Značené cesty však zároveň znamenají větší koncentraci lidí. Petra Tajovský Pospěchová doporučuje pro začátečníky takzvané výlety z jedné strany mapy na druhou. „Seženete si klasickou mapu v měřítku 1:50 000 od Klubu českých turistů. Můžete si vybrat Orlické hory, Lužické hory či část Krušných hor. Přejdete je za dva tři dny, což je tak akorát na to zkusit si zažít trochu diskomfortu, užít si dobrodružství a mít pocit, že jste něco zvládli.“
Cesta nemusí být vždy lehká. Kristýna jako čundrácký nováček připouští, že se někdy sama sebe ptá, proč raději nezůstala doma. „Tahle otázka mě ze začátku napadala a napadá mě občas i dnes, když jsem unavená anebo se mi cesta zdá už moc dlouhá. Ale nad tím nemá smysl moc dumat, protože než to člověk rozklíčuje, stane se často něco hezkého. Dorazíte na krásný výhled, na obzoru uvidíte zapadající slunce, přeběhne vám přes cestu srnka nebo zajíc, anebo potkáte rodinku divočáků. To je na cestě do neznáma skvělé. Přináší krásná místa a nečekané momenty, kterých si člověk mnohem více váží, protože si je zasloužil.“
Článek vyšel v časopise Heroine 3/2020.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
