„Dej si ještě rohlíček. A proč tolik žereš?“ Ridina Ahmedová o zostouzení, dietách a terapii hlasem

„Když pojedeme na svátky za rodinou, tak nám někdo řekne: ‚A tak si ještě dej další rohlíček. Ale neztloustla jsi trochu?‘ Tohle se děje často v jedné větě,“ popisuje Ridina Ahmedová typické situace u svátečního stolu.

Často jsou to babičky a tetičky, kdo nás „cpe“, a zároveň zostuzuje. Tenhle rozpor je podle zpěvačky a zakladatelky organizace Moje tělo je moje hluboce zakořeněný. „Ale to neznamená, že se necháme převálcovat tunou jídla jenom proto, abychom se někoho nedotkli,“ říká Ridina a zdůrazňuje, že základem je vymezit se laskavě.

Marnost jednoduchých rad: Milionkrát jsem zkoušela míň jíst

Předsudky vůči lidem s větším tělem jsou přítomné také v ordinacích lékařů a lékařek. I tomuto tématu se Ridina dlouhodobě věnuje a pořádá workshopy, kde medičky a mediky učí, jak poznat hranici mezi odborným doporučením a body shamingem.

Máme i nový typ společenského tlaku, který je spojený s léky na hubnutí. I když tyto léky pro mnohé představují skutečný průlom a posunují vnímání obezitu do roviny nemoci, společnost si okamžitě našla novou cestu k zostouzení.

„Teď už jsou léky, tak teď už se opravdu nemáš na co vymlouvat,“ popisuje Ridina. Ale když někdo díky těmto lékům zhubne, tak slyší, že je to zkratka a že nezhubnul správně. „Jako kdyby být tlustý znamenalo, že si člověk zaslouží nějaké pokání,“ popisuje Ridina, jak se shaming proměňuje. Je to hra, kterou nelze vyhrát.

Tlak na dokonalý vzhled má v osobě Ridiny Ahmedové paralelu se zdánlivě nesouvisejícím tématem, a sice se zpěvem a s přijetím vlastního hlasu. Podobně jako jsme hodnocení za to, že naše tělo neodpovídá jakémusi ideálu, poměřujeme s dokonalým studiově upraveným výsledkem i svůj zpěv.

„Ten pocit, že nejsem dost, pocit, že tak jak jsem, nemůžu zpívat, nebo jenom potají, ukazuje, jak hrozně moc jsme v různých ohledech svých životů spoutaní a dušení očekáváním společnosti, která boduje i takové věci, jako je zpívání,“ vysvětluje Ridina.

Její přístup k vedení pěveckých kurzů a workshopů je naopak postavený na bezpečném a nehodnotícím prostředí. „Když udělám jakýkoliv pohyb spojený s hlasem, tak to nemůže být špatně. A to se snažím přinášet, příležitosti uvolnit se, nechat se zaznít, trošku si pohrát, ale zároveň vědět, že to nemůže být špatně,“ popisuje Ridina základ svých workshopů. Jsou i pro lidi, kteří nemají žádnou zkušenost se studiem zpěvu, nebo jim vztah k vlastnímu hlasu pokazil zážitek ze školní hudební výchovy.

O tom, co se odehrává na seminářích pro mediky a medičky nebo proč může zpívání fungovat jako terapie, si poslechněte v podcastu Hlas Heroine s Ridinou Ahmedovou.

Celý rozhovor je dostupný s předplatným nebo na Forendors.cz/heroine.

Co dalšího v podcastu uslyšíte:

• Co si myslí lékař, když vejdete do ordinace a vidí člověka s obezitou, a jaké překvapivé cvičení podstupují medici, aby si uvědomili své skryté předsudky.
• Proč nás babičky tolik krmí cukrem a proč je jídlo často jediným jazykem lásky v českých rodinách.
• Proč je absurdní vyčítat celebritám, že zhubly, a jak se shaming paradoxně přesouvá od „jsi moc tlustá“ k „zhubla jsi špatně“.
• Jak zní váš smutek nebo noční můra? Ridina přibližuje dojemný projekt, ve kterém se osobní příběhy diváctva přímo na pódiu mění v hudbu.
• Proč si neseme trauma ze školní hudební výchovy a jak vypadá moment, kdy se dospělí poprvé odváží zpívat bez strachu z hodnocení.