Dítě nastoupí celé natěšené do nové školy a během pár dnů se začne bát. Nikdo nestíhá, vzduchem létají špatné známky a vyučující křičí, že hloupější třídu na škole nemají. Měli by rodiče být zticha a zaplatit doučování, nebo by se měli ozvat? A jak? Dotazy od čtenářstva Heroine zodpovídají odborníci a odbornice na slovo vzatí z řád mentorstva Učitelské platformy.
Potřebovala bych poradit jako rodič dítěte, které právě nastoupilo do primy na víceletém gymnáziu. Dítě má učitelku na matematiku, která je hodně přísná. Každý den píší pětiminutovky, ale tempo je tak rychlé, že děti nestíhají zapsat všechny výsledky. Pokud se jim to nepovede, údajně slýchají poznámky typu „tak blbou třídu jsem ještě neměla“. I za drobnosti, jako je chybějící podpis u úkolu, prý na děti často křičí.
Moje dítě je citlivější povahy a takový přístup mu nesvědčí, bývá ve stresu, chybuje víc než obvykle a začíná ztrácet lásku k předmětu, který mělo dřív moc rádo. Například nedávno neprošla testem, přestože měla jen jednu chybu z dvaceti příkladů. Vnímá to jako velkou nespravednost.
Zajímalo by mě, jak se taková situace dá řešit. Nebo je to běžný postup na gymnáziích?
Dobrý den,
situace v hodinách matematiky Vaší primánky, tak jak o ní píšete, je určitě hodně náročná pro většinu dětí ve třídě, nejen pro ty citlivější. Nástup do nové školy, změna kolektivu, noví učitelé, zvykání si na jiný systém – to vše vyžaduje energii a čas, aby to žák zvládl. Pokud k tomu přibude autoritativní učitelský styl, dítě může rychle ztratit motivaci i sebevědomí.
Pokusím se stručně popsat, co je běžné a žádoucí ve školách, a co už ne:
• Krátké pravidelné písemky (tzv. pětiminutovky) běžné jsou – pomáhají vyučujícímu sledovat průběžnou přípravu a dětem zautomatizovat učivo na základě pravidelného procvičování.
• Tempo a hodnocení mají být přiměřené věku. Úlohou pětiminutovek není děti nachytat, ale dát jim zpětnou vazbu.
• Jedna chyba = nedostatečná není standardní postup. Obvykle se 95% úspěšnost hodnotí jako výborná.
• Snižující či urážlivé poznámky („tak blbou třídu jsem ještě neměla") jsou rozhodně nevhodným pedagogickým chováním.
• Křik učitele je rozhodně neprofesionální, u všech věkových kategorií žáků.
Co může tento stav způsobit dětem:
• Stres → horší výkon: zvýšená hladina stresu může způsobit chyby i tam, kde by je žáci normálně nedělali.
• Ztrátu vnitřní motivace: pokud má žák pocit, že se mu nedaří bez ohledu na snahu, může se začít „odpojovat“ a přestat se snažit.
• Citlivost na nespravedlnost: v pubertě je vnímání spravedlnosti extrémně důležité – nespravedlivé hodnocení může být silně demotivující.
Nová sezóna je tu a s ní i kolekce tenisek a doplňků z CCC! Objevte sportovní styl značek Reebok, adidas, DC, VANS, PUMA, New Balance, SHAQ a Kappa – pohodlí, trendy a městský šmrnc v jednom. Nová kolekce dostupní v prodejnách CCC, v aplikaci i na ccc.eu.
Jak můžete postupovat? Určitě to nemusíte nechat jen tak být a se situací se smířit.
1. Zjistěte si co nejvíce objektivních informací. Promluvte si se svým dítětem, zkuste zavolat ostatním rodičům, jestli to jejich děti vnímají stejně. Podívejte se do dokumentace školy, jak má nastavena pravidla hodnocení (školní řád, školní vzdělávací program).
2. Podpořte své dítě. Dejte mu najevo porozumění pro jeho pocity a ujistěte ho, že mu pomůžete situaci zvládnout a budete ji řešit jako rodič.
3. Obraťte se na učitelku matematiky a požádejte ji o schůzku. Zkuste zachovat klid a začít mírně. Informujte učitelku, jak Vaše dítě hodiny matematiky vnímá. Je vždy lepší dávat prostor pro interpretaci, tedy nikoliv „učíte špatně, jste na děti nepříjemná, …“, ale např.: „Paní učitelko, ráda bych s Vámi mluvila o tom, jak dcera zvládá matematiku. Vnímáme, že má z předmětu strach a přitom se doma opravdu připravuje. Zajímalo by mě, zda by bylo možné jí dát trochu víc času při pětiminutovkách, aby mohla ukázat, co umí. Ráda bych, aby si k matematice udržela pozitivní vztah.“ Učitel by měl mít prostor vše vysvětlit.
4. Když se nedoberete žádného uspokojivého řešení, obraťte se na vedení školy. Pokud se problém týká více dětí, má větší váhu, když se na školu obrátí skupina rodičů (např. prostřednictvím zástupce ve školské radě nebo na rodičovské schůzce). Žádejte vysvětlení nastavených pravidel hodnocení a vyjádření školy k postupu konkrétního pedagoga. Zdůrazněte vedení školy, že vám nejde o to měnit osobnost učitele, ale zajistit pro dítě bezpečné a spravedlivé prostředí. Dlouhodobě je důležité, aby dítě nezačalo vnímat školu jako místo stresu a nespravedlnosti, jinak se zhorší nejen výkon, ale i jeho psychická pohoda.
Hodně štětí při jednání se školou, ať jsou ochotní a vstřícní hledat řešení.
S pozdravem,
Klára Koubská, ředitelka
ZŠ SMART
Děkujeme Učitelské platformě za spolupráci! Pokud máte dotaz týkající se vzdělávání, pošlete ho na [email protected]. Do předmětu uveďte EDUporadna. Případně můžete využít kontaktního formuláře níže.
Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.