Promluvme si o toxické feminitě

FeminismusKomentářMaskulinita
Tereza Semotamová
| 6. 9. 2021 | 41 komentářů | 28 442
Promluvme si o toxické feminitě
Zdroj: Shutterstock

Samozřejmě že jsem feministka, o tom se ani nehodlám bavit. Zmiňuju to hned na začátek, aby nedošlo k omylu. Moje současná zkušenost s těhotenstvím, porodem a mateřstvím mě vyděsila v jednom ohledu: čekala jsem leccos, ale míra toxické feminity, s níž jsem se setkala, mě překvapila. Vedla mě k přehodnocení toho, jak nahlížím feminismus, maskulinismus i svůj celoživotní boj se systémem světa. Stejně jako si stěžujeme na krizi maskulinity a nedostatek feministů v české společnosti, měli bychom si všímat i toxické feminity. Jedině tak se současný feminismus může posunout dál.

Co jsou příklady toxické feminity? Běžně se uvádí například využívání tzv. ženských zbraní nebo manipulace a zneužívání postavení na základě patriarchátem vytvořené identity „slabšího“ pohlaví. Svádět na kojení či menstruaci to, že se ženy někdy chovají hloupě, zmateně a nepředvídatelně („sorry, jsem vykojená“ nebo „hrabalo mi z krámů“). Vyhýbat se (z pohodlnosti) zvládnutelným fyzickým pracem, protože „muži jsou na to přece líp stavění“. Spustit pláč a naoko projevit zranitelnost jen proto, aby protějšek sklapnul. Kromě toho známe ženy ve vysokých pozicích, které ženským podřízeným nic nedarují ve stylu „já si to taky musela vydřít“. 

Patriarchát versus muži

Toxická maskulinitaShutterstock

Častěji než kdy dřív si dnes klademe otázku, co vlastně definuje pravého muže. Už sama taková otázka, která klade mužství jako problém a předmět debaty, do které lze vstoupit různými – dokonce i protichůdnými – názory, vede mnohé k přesvědčení, že toto „mužství“ se ocitá v krizi. Mluví-li se dnes tedy o „krizi mužství“, vstupujeme tím do historické epochy, která upírá svůj pohled na mužský gender. A reakce nás mužů, na které je pohlíženo, se různí.

Komentář Petra Bittnera o krizi mužství

Toxická feminita bývá zmiňována většinou především jako reakce na patriarchát – jenže, ruku na srdce, může patriarchát opravdu za všechno? Jako by se v posledních letech pod vlivem hnutí #metoo vycházelo z toho, že ženy jsou nějaká homogenní skupina, která zaujímá výhradně roli oběti. Zároveň jsou ženy považovány za tak nějak morálnější a nevinnější. Pokud tomu věříte, chápu, já občas taky. Otázka je, proč si to potřebujeme myslet a do jaké míry je to skutečně pravda. Nezapomínejme, že i ženy jsou především lidi. Lidstvo není černobílé stádo ovcí, ale rozmanitá smečka.

O mužích se tvrdí, že si porovnávají pindíky. Ženy si porovnávají všechno ostatní. Kromě práce, majetku a zevnějšku především domácnost a plodnost, tedy výkonnost dělohy, váha dítěte, vyplandaná břicha, naklizené byty a napečené buchty. Někdy i velikost zásnubního prstenu. Sama jsem se přistihla, že mám tendence se v duchu povyšovat nad ženy, co neabsolvovaly přirozený porod, nechaly si píchnout epidurál, mají po porodu velmi žluté dítě. Ano, protože jsem kráva. Vyrostla jsem v systému založeném na výkonnosti, vykazování výsledků, přeměřování a poměřování. Takže když úplně náhodou v něčem můžu topovat, topuju. A vzápětí se stydím.

Naslouchání, empatie, vývar

To, že se ženy staletí nemohly realizovat, vedlo k tomu, že rodit a vychovávat děti je taková ženská vysoká škola života. Ženský svět je přes všechen feminismus stále světem rigidních sociálních norem. Není tedy neobvyklé, když se ženy s dětmi povyšují na ženy bezdětné, když se ženy, které rodily doma, povyšují nad ženy, které rodily v systému či císařským řezem („neodpracovala sis to“), ženy kojící na ženy nekojící. Vznikají tak zbytečná stigmata, pocity ponížení a vyloučení.

Smiřme se s tím, že to, jak feminismus vnímáme, vychází vždy i z našich individuálních ekonomických a intelektuálních možností. A že soudit někoho za to, že nespadá do mojí představy žitého feminismu, je toxické.

S tím souvisí mikroagrese v podobě nevyžádaných rad, ať už ze strany rodiny či okolí. Bývají to dobře míněná doporučení pronášená sebejistým tónem. Člověku se dokážou zažrat do hlavy a nadělat pořádnou paseku. Pár příkladů: V tom šátku se ti dítě udusí, nenos ho v tom pořád. Nezvykej ho na tu něhu, bude na tobě závislej. Rozmazlila sis ho. Měla bys kojit častěji/míň/víc/jinak. Brát si dítě do postele není dobrýKdyž hned začneš pracovat a nedáš mu svoji plnou pozornost, utrpí tím. Zavinovačka je pro dítě dle výzkumů nebezpečná, může vést k syndromu náhlého úmrtí. A tak dále. Jako by toho stresu a úzkosti v době po porodu už nebylo dost.

Existuje samozřejmě i ženskost netoxická. Citovost, něha, hravost, spontánnost, křehkost, intuice, empatie... Týmový duch ženského kruhu mívá fascinující dynamiku. Měla jsem to štěstí, že jsem se s ní setkala, a také s velkou mírou podpory ze strany žen kolem mě. Jsem za ni vděčná. Mám jen potřebu artikulovat, jak toxické i my ženy umíme být. Pamatujte, nevyžádané rady nejsou koření života vašich příbuzných či kamarádek. Tím je podpora, naslouchání, empatie, vývar či nabídka hlídání.

Setkali jste se někdy s ženským chováním, které by se dalo označit za toxické?

Empatie vůči jinakosti

Nebetyčnými soudy a mikroagresí se to občas hemží i ve feministických kruzích: žena, která se rozhodne při mateřství nepracovat, je terčem posměchu. Přitom feminismus je i empatií vůči jinakosti. Feminismus přece může být i to, že se někdo rozhodne několik let nepracovat a soustředit se pouze na péči o dítě a domácnost. To, že někoho baví vařit a hrát si s dítětem, ještě neznamená, že není feminista/ka. Feminismus založený pouze na osobních rozhodnutích každého z nás jako by končil tam, kde začíná jinakost. Přitom tam by měl teprve začínat. Smiřme se s tím, že to, jak feminismus vnímáme, vychází vždy i z našich individuálních ekonomických a intelektuálních možností. A že soudit někoho za to, že nespadá do mojí představy žitého feminismu, je toxické.

Ano, muži s tichou podporou některých žen historicky do velké míry můžou za patriarchát. Ale můžou i za toxickou feminitu? Toť otázka stará jako lidstvo samo. Bylo dřív kuře, nebo vajíčko?

Dalším nešvarem je shaming mužů jakožto genderu a vinit za všechno šmahem patriarchát. Pokud jsou všechny ženy automaticky morálnější a nevinnější, pak viděno prismatem light feminismu jsou všichni muži násilná prasata a můžou za to, že svět je, jaký je, to znamená patriarchální. Ano, muži s tichou podporou některých žen historicky do velké míry můžou za patriarchát. Ale můžou i za toxickou feminitu? Toť otázka stará jako lidstvo samo. Bylo dřív kuře, nebo vajíčko? Někdy bývá toxická maskulinita pouze internalizovaná misogynie, jindy prostě jen obyčejná lidská neempatičnost, povyšování se a tak dále. Patriarchát nemůže za všechny naše blbý nálady.

My ženy, co si říkáme feministky, rády nadáváme na patriarchát a toxickou maskulinitu. Zkusme se ale v každodenním životě zamýšlet i nad toxickou feminitou a zpytovat svědomí. Výzvou budoucnosti bude zjistit a zakoušet, jak by mohla v praxi vypadat zdravá autentická feminita a zdravá autentická maskulinita. Obojí existuje. Pojďme to objevovat a žít.

Feministický slovník

Abychom mohli popisovat svět kolem sebe, je dobré mít spolehlivé nástroje v podobě sdíleného pojmového aparátu. O čem mluvíme, když mluvíme o toxické feminitě nebo maskulinitě? O internalizované misogynii? O pick-me girls?

Spustili jsme online slovník, který vám v orientaci pomůže. 

 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 41 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

lajika | 6. 9. 2021 7:46

konstatovat vědecky podložený fakt "kojení je pro dítě i matku zdravotně lepší" před matkou, která by kojit chtěla až by brečela a nemůže, je zraňující hulvátství. Konstatovat jakýkoliv vědecky podložený fakt všeználkovským povýšeným tónem, jakým ženy směrem k jiným ženám občas "vědecky podložená fakta" konstatují - a o tom ten článek je - je hloupé pruzení. A to odhlížím od toho, že drtivá většina konstatovatelek "vědecky podložených faktů" nekonstatuje poté, co nastudovala řadu erudovaných odborných studií uveřejněných v recenzovaných časopisech s vysokou prestiží ve vědeckém světě, nýbrž poté, co si přečetla "chvilku pro tebe" a rozhodla se oblažit svět ani ne tak o sdělení onoho faktu, nýbrž o předvedení vlastní bezchybné dokonalosti.
Když vám někdo řekne, že s bulkou v prsu byste měl/a zajít k lékaři, dělá to z obav o vaše zdraví. Když vám někdo řekne, že jste matka na pytel, protože vám dítě museli z břicha vyřezat císařem, zatímco ona porodila sama, a bez epidurálu a šlo to jak po másle a kdybyste nebyla taková či maková, jistě byste taky dokázala sama porodit, nečiní tak z obav o vaše zdraví nýbrž pro to, aby si polechtal vlastní ego a pohojil mindráky. O tom je článek.

+55
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Anton | 6. 9. 2021 7:00

Konstatovat vědecky podložený fakt (kojení je pro dítě i matku zdravotně lepší, zavinovačky zvyšují riziko SIDS, zvýšená míra stresu v dětství - např. při separaci - poškozuje mozek i psychiku dítěte, zavěšování do hopsadel nebo strkání do chodítek poškozuje páteř apod.) není toxická feminita.
Jistěže nikdo nemá co někoho soudit nebo dávat nevyžádané rady, ale hroutit se kvůli tomu, že vám někdo řekne, že vědomě volíte horší variantu, vaší logikou může být taky toxická feminita, protože ze sebe jako matky děláte oběť na základě ignorování vědecky podložených faktů.
Je zajímavé, že když vám jiná žena řekne, že ta bulka, co jste si nahmatala v prsu, může být rakovina a máte jít k lékaři, tak to nejspíš jako toxické nevyhodnotíte, ale když vám řekne totéž o nekojení (které prokazatelně riziko rakoviny prsu zvyšuje), tak to najednou toxické je.

-20
Reagovat