Diskuze k článku:

Zdravím z noční. #7 Laryngitis

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Helena | 3. 5. 2019 9:11

Vy i tu noční můru umíte podat s nadhledem, super :)

+68
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Ing. Alena Štočková | 4. 5. 2019 17:28

Vážená paní Alžběto a pane Vítku,
trochu mi vadí, že ke komentáři nepožadujete e-mailovou adresu, docela ráda bych od Vás obdržela reakci na můj komentář. Na Vašich stránkách mě zaujaly dvě věci: jednak Vaše jméno Fleischnerovi, vím, že v židovské rodině Fleischnerů sloužila moje nevlastní babička, ale po svém sňatku s vdovcem, který měl ve své péči 4,5 letou dceru, s Fleischnerovými přestala udržovat kontakt.(nejsem si jistá, zda se nepotkávali na pražských ulicích, obě rodiny měly bydliště v Praze) Nevím, zda někdo z rodiny Fleischnerů, o které se zmiňuji, přežil holokaust za II. světové války.
Druhá věc, která mě oslovila, je to, že moje dcera od školního věku trpí laryngitidou, projevy nemoci se periodicky opakují až do dospělosti, je tím VELMI obtěžována, ale Vaše uvedené metody léčby jsem já ani ona nikdy nepoužila. Mám velmi dobré zkušenosti s tím, že když je pacient náhle ohrožen na životě jakýmkoli způsobem, organismus je schopen v hrůze z onemocnění(možná i z lékaře) se NÁHLE uzdravit. Jsem zatím bezradná, jak tuto velmi osvědčenou metodu použít v případě laryngitidy mé dospělé dcery!

-28
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Rottrek | 4. 8. 2020 16:16 | reakce na Bára - 7. 11. 2019 8:02

To je ale prave celej ten for, ne? Diky tomu, jak je to psany, je to prave oblibeny, ja se z vas asi po#eru??????

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Marcela | 4. 8. 2020 14:53

Bezvadný!!! Nejdříve jsem narazila na článek z Deníku "Byl jsem v osmi tisících bytů", přečetla jsem ho s takovým nadšením o kterém jsem ani nevěděla, že je možný v dnešní době na netu. Net mám trochu prolezlý, ale nic mne tak nezaujalo jako tento bývalý záchranář. Jeho projev je pro mne balzám, protože jsem ze střední až nižší třídy vysokou školou nepolíbená. Mám hrozně ráda, když člověk mluví narovinu a polopaticky pro laiky. Určitě budu do budoucna čekat na nové články a teď jdu hledat články minulé. Přeji mnoho úspěchů a zdraví

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Helena Babická | 4. 8. 2020 10:18 | reakce na Ing. Alena Štočková - 4. 5. 2019 17:28

Já měla tuhle nemoc ve čtyřiceti. Nekašlala jsem vůbec, dech taky ok, ale naprosto nesnesitelně mě bolelo v krku při polykání. Vzhledem k tomu, že léčba oproti té předchozí zabrala, asi to bylo fakt ono. Dodnes jsem to nepochopila.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Podhůrská | 4. 8. 2020 9:18

Chválím, dobře napsané. Zažila jsem to s oběma syny mockrát. Poprvé jsme záchranku volali, i když jsem si z předem přečtené knihy o dětech vybavila, že chlad pomůže, a hned jsme šli dýchat na balkon. Ale to první bylo opravdu hrozné, syn byl pak týden v nemocnici. I u druhého syna jsme jednou volali. Všechny ostatní případy jsme zvládli sami, jen pak šli nahlásit paní doktorce, že už zase "máme" laryngitidu.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kateřina | 31. 1. 2020 13:44

Díky. Včera syn první záchvat. Nějak jsme to zvládli, otevřeli okna (vybavila jsem si, že to známí dělali), uklidnili ho (manžel jako astmatik od mala na rozdíl ode mě zachoval naprostý klid). Malého uklidnil, a když usnul, tak mi kamarádka poslala tenhle článek a díky němu jsem včera s klidem usnula, jinak bych celou noc vejrala a poslouchala, jestli syn dýchá...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mamka | 9. 11. 2019 13:23 | reakce na Helena - 3. 5. 2019 9:11

Dikes ...super napsané a i když jde o ,,život " čtu to s úsměvem...jen tak dál!

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Bára | 7. 11. 2019 8:02

Skvely clanek, jen me strasne irituje to vyrazivo. Myslim, ze kdyby to bylo napsane hezky cesky spisovne, nic by se nestalo ??

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Elisabetka | 5. 11. 2019 11:38

Moc děkuji za inspirující článek.Jo a kdyby se to mělo stát, vezmu si kšiltovku, aby se mi netopořily ty vlasy..

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dominika | 25. 5. 2019 11:38

Moc děkuji, přesně takové info jako rodič potřebuji. Kdy je to OK a kdy volat?!

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Karolína | 7. 5. 2019 13:34

Když měla dcera (astmatik) prvně asi 1,5 letech tuto potvoru, tak jsem jednala zcela intuitivně. Otevřela jsem na ni okno, letní přesto studený vzduch a konejšivá náruč mamky udělaly své a malá začala klidněji dýchat. Druhý den jsem vyděšená mazala k doktorovi, který mi se širokým úsměvem oznámil co malé je, a že na to mohla umřít a proč jsem nevolala záchranku. Výsledek, změnila jsem dceři doktora a její dýchací obtíže se výrazně zlepšili

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal | 7. 5. 2019 0:51

A teď si představte, že jedete s 4letým klukem trpícím na laryngitidu (už 2x jsem doma zažil i modrající rty než zabraly čípky) do dětské ozdravovny na hory a kupodivu s dalšími 30ti chronicky nemocnými dětmi tam dostal po týdnu všechny ostatní nemoci a v noci záchvat laryngitidy... Naprosto v klidu jsem ho zabalil do dek, sedl si s ním k oknu, dal mu prášek a pustil mu pohádky a uklidňoval ho... Do to ho přiběhne vyděšená 50tiletá zdravotní sestra onoho ústavu a začne zděšeně řvát - dítě se vám dusí, volám rychlou ze Špindlu za 30minut tu budou.... a já ji říkám v klidu, už se to uklidňuje a ona jestli ho chci zabít... no zabít jsem chtěl ale ji... Ale je pravda že ozdravovna ho zocelila, dostal všechny nemoci co existují a od té doby je to jen lepší …

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Laky | 5. 5. 2019 12:20

Syn pravidelně laryngitis od 2 let od podzimu do jara. Poprvé to bylo nejhorší. Málem se udusil, plakal az se z toho pozvracel. O půlnoci autem do nemocnice. Tam jsem si vyslechla :" To z vás bude mit paní doktorka radost. Akorát usnula. "
Kdybych tam neměla malého, asi bych se neudržela. Druhy den jsme byli hospitalizováni v nemocnici na 2 dny. Od te doby , po poradě s pediatrickou, resim vse vždy sama. Otevru okno, syna poradne přikryju nebo obléknu a než se sklidní, divame se třeba uprostřed noci na pohádku. Nyní je mu 9 a stále laryngitis má. Na podzim i z kraje jara. Vzdy jsem připravena.Koupila jsem inhalátor, máme homeopaticke granule a sirup a zvládáme to i bez nemocnice.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ing. Alena Štočková | 4. 5. 2019 17:28

Vážená paní Alžběto a pane Vítku,
trochu mi vadí, že ke komentáři nepožadujete e-mailovou adresu, docela ráda bych od Vás obdržela reakci na můj komentář. Na Vašich stránkách mě zaujaly dvě věci: jednak Vaše jméno Fleischnerovi, vím, že v židovské rodině Fleischnerů sloužila moje nevlastní babička, ale po svém sňatku s vdovcem, který měl ve své péči 4,5 letou dceru, s Fleischnerovými přestala udržovat kontakt.(nejsem si jistá, zda se nepotkávali na pražských ulicích, obě rodiny měly bydliště v Praze) Nevím, zda někdo z rodiny Fleischnerů, o které se zmiňuji, přežil holokaust za II. světové války.
Druhá věc, která mě oslovila, je to, že moje dcera od školního věku trpí laryngitidou, projevy nemoci se periodicky opakují až do dospělosti, je tím VELMI obtěžována, ale Vaše uvedené metody léčby jsem já ani ona nikdy nepoužila. Mám velmi dobré zkušenosti s tím, že když je pacient náhle ohrožen na životě jakýmkoli způsobem, organismus je schopen v hrůze z onemocnění(možná i z lékaře) se NÁHLE uzdravit. Jsem zatím bezradná, jak tuto velmi osvědčenou metodu použít v případě laryngitidy mé dospělé dcery!

-28
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Renata | 4. 5. 2019 13:25

Moji kluci měli laryngitidu samozřejmě v létě ?? ale protože já jsem od jejich miminkovskýho věku zvyklá na dýchání vším možným, protože jsou astmatici, strkala jsem je postupně do mrazáku a v pondělí (protože kdy jindy záchvat než v sobotu v noci) je vzala k dětský doktorce.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jirka | 4. 5. 2019 1:25

Moc se mi nelíbí, ta trošku vulgárnost. Ale asi to opravdu bez toho nejde. Buďme slušní a rozumní k záchranářům, kteří naše životy zachraňují. Nejsou to taxikáři , ale strážní andělé a já jim všem co to dělají se srdíčkem i svým srdíčkem děkuji .

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Rusová Daniela | 3. 5. 2019 21:37

Dobry vecer Vitku,moc se mi to libi a rada ty Vase clanky ctu,taky o nocni:-)a i cerpam po 29letech v nemocnici.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hanka | 3. 5. 2019 10:16

Od sedmi let už jen jeden zachvat ročně... Okolo tří byly noci s kulichem a dítě v kombinéze (z fusaku se vykopal) bezna zimní praxe, ovšem při inverzí si i mrazák zažil svůj díl slávy, a klid rodičů zásadní při asi všech podobných stavech

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kateřina | 3. 5. 2019 10:11

Tak štěknu kokrhavou mi Vaši kolegové vezli jen poprvé, synkovi byly 4 měsíce a v leže modral. To člověk neváhá a volá. Jen paní doktorka byla vtipná neb v náručí mladej vyděšeně řval. Tak se jen zeptala, zda to řvoucí dítě je to co se dusí. A že v tom případě je to v pořádku a posílá sanitku. A jak píšete, adrenalin, kortikoidy a dva dny v nemocnici. Další ataku už jsem dítko vrazila do kočárku a do nemocnice jsme došli, tam ho rozdýchali a o 4 hodiny jsme stejnou cestou kráčeli domu (cca 3 ráno). Každá další ataka už se zvládala lépe a lépe. Jen na tu první už asi nikyo nezapomenu a chápu, že někdo je vyděšenej spolu s prckem.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana Ševčíková | 3. 5. 2019 9:36

Neni pravda, ze to maji pouze deti. Ja tuto zimu to mela dvakrat s uplne desivym prubehem, z toho jednou jsem se skoro udusila. Nenapadlo me totiz zavolat zachranku. Hnusna nemoc to je...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Helena | 3. 5. 2019 9:11

Vy i tu noční můru umíte podat s nadhledem, super :)

+68
Reagovat | Citovat | Nahlásit