Diskuze k článku:

Zdravím z noční. #7 Laryngitis

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Helena | 3. 5. 2019 | 09:11

Vy i tu noční můru umíte podat s nadhledem, super :)

+33
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Všech 11 komentářů v diskuzi

Karolína | 7. 5. 2019 | 13:34

Když měla dcera (astmatik) prvně asi 1,5 letech tuto potvoru, tak jsem jednala zcela intuitivně. Otevřela jsem na ni okno, letní přesto studený vzduch a konejšivá náruč mamky udělaly své a malá začala klidněji dýchat. Druhý den jsem vyděšená mazala k doktorovi, který mi se širokým úsměvem oznámil co malé je, a že na to mohla umřít a proč jsem nevolala záchranku. Výsledek, změnila jsem dceři doktora a její dýchací obtíže se výrazně zlepšili

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal | 7. 5. 2019 | 00:51

A teď si představte, že jedete s 4letým klukem trpícím na laryngitidu (už 2x jsem doma zažil i modrající rty než zabraly čípky) do dětské ozdravovny na hory a kupodivu s dalšími 30ti chronicky nemocnými dětmi tam dostal po týdnu všechny ostatní nemoci a v noci záchvat laryngitidy... Naprosto v klidu jsem ho zabalil do dek, sedl si s ním k oknu, dal mu prášek a pustil mu pohádky a uklidňoval ho... Do to ho přiběhne vyděšená 50tiletá zdravotní sestra onoho ústavu a začne zděšeně řvát - dítě se vám dusí, volám rychlou ze Špindlu za 30minut tu budou.... a já ji říkám v klidu, už se to uklidňuje a ona jestli ho chci zabít... no zabít jsem chtěl ale ji... Ale je pravda že ozdravovna ho zocelila, dostal všechny nemoci co existují a od té doby je to jen lepší …

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Laky | 5. 5. 2019 | 12:20

Syn pravidelně laryngitis od 2 let od podzimu do jara. Poprvé to bylo nejhorší. Málem se udusil, plakal az se z toho pozvracel. O půlnoci autem do nemocnice. Tam jsem si vyslechla :" To z vás bude mit paní doktorka radost. Akorát usnula. "
Kdybych tam neměla malého, asi bych se neudržela. Druhy den jsme byli hospitalizováni v nemocnici na 2 dny. Od te doby , po poradě s pediatrickou, resim vse vždy sama. Otevru okno, syna poradne přikryju nebo obléknu a než se sklidní, divame se třeba uprostřed noci na pohádku. Nyní je mu 9 a stále laryngitis má. Na podzim i z kraje jara. Vzdy jsem připravena.Koupila jsem inhalátor, máme homeopaticke granule a sirup a zvládáme to i bez nemocnice.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ing. Alena Štočková | 4. 5. 2019 | 17:28

Vážená paní Alžběto a pane Vítku,
trochu mi vadí, že ke komentáři nepožadujete e-mailovou adresu, docela ráda bych od Vás obdržela reakci na můj komentář. Na Vašich stránkách mě zaujaly dvě věci: jednak Vaše jméno Fleischnerovi, vím, že v židovské rodině Fleischnerů sloužila moje nevlastní babička, ale po svém sňatku s vdovcem, který měl ve své péči 4,5 letou dceru, s Fleischnerovými přestala udržovat kontakt.(nejsem si jistá, zda se nepotkávali na pražských ulicích, obě rodiny měly bydliště v Praze) Nevím, zda někdo z rodiny Fleischnerů, o které se zmiňuji, přežil holokaust za II. světové války.
Druhá věc, která mě oslovila, je to, že moje dcera od školního věku trpí laryngitidou, projevy nemoci se periodicky opakují až do dospělosti, je tím VELMI obtěžována, ale Vaše uvedené metody léčby jsem já ani ona nikdy nepoužila. Mám velmi dobré zkušenosti s tím, že když je pacient náhle ohrožen na životě jakýmkoli způsobem, organismus je schopen v hrůze z onemocnění(možná i z lékaře) se NÁHLE uzdravit. Jsem zatím bezradná, jak tuto velmi osvědčenou metodu použít v případě laryngitidy mé dospělé dcery!

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Renata | 4. 5. 2019 | 13:25

Moji kluci měli laryngitidu samozřejmě v létě ?? ale protože já jsem od jejich miminkovskýho věku zvyklá na dýchání vším možným, protože jsou astmatici, strkala jsem je postupně do mrazáku a v pondělí (protože kdy jindy záchvat než v sobotu v noci) je vzala k dětský doktorce.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jirka | 4. 5. 2019 | 01:25

Moc se mi nelíbí, ta trošku vulgárnost. Ale asi to opravdu bez toho nejde. Buďme slušní a rozumní k záchranářům, kteří naše životy zachraňují. Nejsou to taxikáři , ale strážní andělé a já jim všem co to dělají se srdíčkem i svým srdíčkem děkuji .

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Rusová Daniela | 3. 5. 2019 | 21:37

Dobry vecer Vitku,moc se mi to libi a rada ty Vase clanky ctu,taky o nocni:-)a i cerpam po 29letech v nemocnici.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hanka | 3. 5. 2019 | 10:16

Od sedmi let už jen jeden zachvat ročně... Okolo tří byly noci s kulichem a dítě v kombinéze (z fusaku se vykopal) bezna zimní praxe, ovšem při inverzí si i mrazák zažil svůj díl slávy, a klid rodičů zásadní při asi všech podobných stavech

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Kateřina | 3. 5. 2019 | 10:11

Tak štěknu kokrhavou mi Vaši kolegové vezli jen poprvé, synkovi byly 4 měsíce a v leže modral. To člověk neváhá a volá. Jen paní doktorka byla vtipná neb v náručí mladej vyděšeně řval. Tak se jen zeptala, zda to řvoucí dítě je to co se dusí. A že v tom případě je to v pořádku a posílá sanitku. A jak píšete, adrenalin, kortikoidy a dva dny v nemocnici. Další ataku už jsem dítko vrazila do kočárku a do nemocnice jsme došli, tam ho rozdýchali a o 4 hodiny jsme stejnou cestou kráčeli domu (cca 3 ráno). Každá další ataka už se zvládala lépe a lépe. Jen na tu první už asi nikyo nezapomenu a chápu, že někdo je vyděšenej spolu s prckem.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana Ševčíková | 3. 5. 2019 | 09:36

Neni pravda, ze to maji pouze deti. Ja tuto zimu to mela dvakrat s uplne desivym prubehem, z toho jednou jsem se skoro udusila. Nenapadlo me totiz zavolat zachranku. Hnusna nemoc to je...

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Helena | 3. 5. 2019 | 09:11

Vy i tu noční můru umíte podat s nadhledem, super :)

+33
Reagovat | Citovat | Nahlásit