O čem nelze mlčet, o tom se musí mluvit

Milé čtenářky a milí čtenáři,

dovolím si začít trochu osobněji – před pár dny jsem totiž zjistila, že tenhle heroinní newsletter odebírá moje patnáctiletá dcera a tištěnou Heroinu má předplacenou moje osmdesátiletá teta. Dělá mi radost, že se nám daří psát o tématech, která oslovují lidi napříč generacemi.

Jedno takové neprobádané a zároveň dost akutní téma jsme otevřeli minulý týden: Víte, co je to kratom? Rozhovor Lukáše Houdka se ženou, která si na téhle běžně dostupné látce vypěstovala rychle těžkou závislost, vzbudil na sítích nevídaný ohlas. V bouřlivých diskusích zaznělo leccos, včetně názorů typu: „Dobře jí tak. Když neumí zacházet s návykovými látkami, které mají při správném použití benefity, tak je to její blbost.“

Pardon? Takže je v pohodě prodávat takové látky ve večerce jakožto „sběratelský předmět“ klidně i dětem? A neposkytovat informace o účincích a rizicích? Nemyslím si. Kratomové téma tedy dál rozvíjíme z adiktologických úhlů pohledu – a pokračovat v tom budeme i v dubnovém tištěném vydání.

Jenomže ono to nakonec není ani tak o jedné konkrétní droze. O nárůstu látkových i nelátkových (já bych ty internety zakázala!) závislostí u dětí se mluví už nějakou dobu. A asi bychom to neměli házet tak úplně na děti, týká se to mnohých z nás. Střízlivě o tom mluví Ivo Bystřičan, autor dokumentární televizní série Česko na drogách: „Jedna z nejlepších věcí, co můžou lidi udělat, je přestat před dětmi chlastat.“

Se závislostním chováním přitom může souviset i rostoucí počet dětí, které si ubližují. V článku „Uleví se mi, až když cítím bolest“ to vysvětluje Barbora Vajsejtlová. „Něco mě vždycky donutí udělat to znovu. Přijdu si nenáviděná vším, co existuje. Řezání mi připadá jako jediná věc, co mi opravdu dokáže pomoct,“ píše čtrnáctiletá dívka.

Mluvíme v Heroině někdy o věcech, které nejsou příjemné, třeba jsou bolavé, moc divné, ošklivé, těžké, nepohodlné. Protože o nich zkrátka nelze mlčet.

No a pak si zas pro změnu dáme nějakou tu pěnu dní: Zaznamenali jste třeba ten báječný developerský nápad, který schválila městská rada Prahy 8, pojmenovat devatenáct ulic a míst na Rohanském nábřeží „podle významných filozofů a osobností, které jsou spojeny s myšlenkou pacifismu“? Pomiňme, že by mnozí z těchto myslitelů hrůzou z toho, že se stali součástí nějakého developerského projektu, rotovali v hrobě tak intenzivně, že by mohli vyrábět elektřinu k osvětlení celé Prahy. Ale navíc – ano, všechno jsou to muži. Po vlně kritiky honem honem zazněly argumenty, že v novém projektu na Palmovce „bude šance to napravit“. Ludwig Wittgenstein, který se snažil vymezit vztah mezi jazykem a světem a taky tam jednu ulici vyfasoval, napsal, že „o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“. Jenomže o tomhle sakra mluvit lze. A taky se o tom mluví. „Trochu ostudné,“ řekla by asi teta. „Cringe af,“ utrousila dcera.

A to je taková pěkná dvojtečka před tím naším MDŽ. Jestli si chcete udělat radost, máme pro vás slevu: roční tištěnou Heroine za 679 Kč (místo 799 Kč), tištěnou Heroine s digitálním archivem za 934 Kč (místo 1099 Kč) nebo předplatné Heroine Premium, tedy časopis s digitálním archivem i premium verzi webu za 1444 Kč (místo 1699 Kč).

Mějte se dobře a nemlčte,

za redakci Heroine Veronika Hesounová.