„Nic mi nedává, spíš mi hodně bere.“ Kratom není jako káva, rizika drogy se ale stále zlehčují

Magdaléna si kratom poprvé objednala téměř před třemi lety. Přečetla si o něm v diskusních fórech na internetu a napadlo ji, že by mohl její poměrně těžký život zlepšit. Odmalička se totiž potýká s depresemi. Předepsané léky ji drží v rovnováze: šťastně se ale necítí. „Zjistila jsem, že lidi s podobnými problémy berou kratom, tak jsem si to objednala,“ vzpomíná. Když látku připomínající čaj ochutnala poprvé, po jejím těle se rozlila euforie.

„Zpočátku jsem ho brala večer, abych si po dni psychicky odpočinula. Měla jsem pocit, jako by se to přelévalo i do druhého dne.“ Po dvou týdnech se však začala cítit divně: jako by na ni šla chřipka. Jakmile si dala svůj večerní životabudič, příznaky přešly. To, že zažívala abstinenční příznaky a závislou se stala během pouhých několika měsíců, jí došlo až později. Opakovaně se kratom snažila vysadit. Bolesti, únava a špatný psychický stav ji však vždy dohnaly k tomu, že si nakonec svou dávku dala znovu. Dnes zelený prášek bere každé tři hodiny. „Jinak už nejsem schopná fungovat,“ přiznává.

Rozhovor s Magdalenou vyvolal bouřlivou diskusi. Čtenáři v komentářích rizika kratomu nezřídka zlehčovali a závislost na něm považovali spíše za ojedinělou. Když však nahlédneme do některých uzavřených kratomových skupin na Facebooku, uvidíme armádu lidí, kteří se zoufale ptají, jak dál.