Kariérní změna? Na co se připravit a s čím raději nepočítat

IT Heroine
PráceTechnologie
Honza Javorek
| 25. 10. 2021 | 1 565
Kariérní změna? Na co se připravit a s čím raději nepočítat
Zdroj: Shutterstock

Uvažujete o kariérní změně, zajímáte se o práci v IT, ale nevíte kudy do toho? Slýcháte pohádkově znějící příběhy úspěšných, ale pochybujete, že by se mohl týkat i vás? Klíčem k úspěchu mohou být i realisticky nastavená očekávání. Ani zde nedostanete nic zadarmo, ale úsilí se vyplatí mnohem dříve než v jiných oborech. A to už důvod pro změnu je!

Berou víc než jejich šéfové. Nedostatek programátorů v Česku kompenzují cizinci. Podle odhadů chybí až 100 tisíc programátorů. Z učitelek a servírek ajťačky. Udělejte kariéru v IT, na vzdělání nezáleží, stačí trocha talentu a píle. Tak hovoří novinové titulky o dnešní situaci v IT. Mezi začátečníky v oboru se pohybuji dlouhodobě a snažím se jim upřímně a nezávisle radit, jak mohou uspět. Narážím však na předsudky nebo nereálná očekávání, často vybuzená právě články, jako jsou tyto citované. Chcete vědět, co je mýtus a co realita?

Ajťáci jsou na roztrhání

Je pravda, že ve firmách existuje velká poptávka, a to především po zkušených programátorech. Lidé z náboru se často mohou přetrhnout, jen aby tyto odborníky získali do svého týmu. Na základě toho se pak šíří mýtus, že si stačí přečíst čtyři kapitoly v moudré knize nebo projít kurz úvodu do programování, a člověk hned dostane spoustu nabídek práce.

Začátečníci v oboru se shodují, že když už je někam vzali, byli schopni na vysoké mzdy dosáhnout již poměrně záhy, v řádu jednotek odpracovaných let. Tím se IT od jiných oborů rozhodně liší.

Je to omyl, který vám může přinést velké zklamání. Junior, jak se v náborářské hantýrce označují začátečnické pozice, si ve skutečnosti musí svou první příležitost pracně shánět. Firmy většinou neumí juniory efektivně zaučovat a raději měsíce beznadějně hledají zkušenější lidi. Někdy pročesávají i okolní země, ačkoliv nedostatek je v celé Evropě srovnatelný. I půlroční čekání na vízum pro člověka z Ukrajiny či Srbska může být pro některé firmy přijatelnější, než aby najaly začátečníky.

Dobrá zpráva je, že dříve nebo později najde uplatnění opravdu každý, kdo postupuje systematicky a nevzdá to při prvním neúspěchu. Příležitostí pro juniory je sice na trhu méně, nicméně existují. Sehnat takovou práci obnáší nezanedbatelné úsilí, ale rozhodně to jde, a to i bez titulu z vysoké školy.

Honza Javorek je Junior Guru

Chcete programovat? Na junior.guru máte spoustu tipů jak začít, na co si dát pozor a jak získat první práci v oboru. Abyste v tom všem nebyli sami, můžete se přidat do junior.guru klubu, kde najdete parťáky z oboru. Nejen začátečníky jako vy, ale i profíky, kteří vám pomohou s motivací, poradí s kariérou, poskytnou zpětnou vazbu, rozseknou zapeklitý problém v kódu.

Bez předchozích znalostí a už za 4 měsíce

Rychlost vašeho úspěchu závisí na spoustě věcí, ať už jsou to vaše předchozí zkušenosti, průbojnost, píle, časové možnosti, štěstí, nebo bydliště v některém z velkých měst, tedy blízko většiny technologických firem, prezenčních kurzů a oborových akcí. Někdo má podmínky příznivé a může se rekvalifikaci věnovat intenzivně, takže najde uplatnění už za pár měsíců. Jinému to bude trvat půl roku. Další si bude programovat po večerech při rodičovské a zabere jí to roky klidně dva.

Abyste se uživili programováním, rozhodně vám nebude stačit zkoušet si to v mobilní aplikaci nebo projít dvoudenním workshopem. A někdy nemusí stačit ani několikaměsíční kurz. Spíš než na úsměvy laskavých lektorů nebo veselou mobilní aplikaci se nalaďte na půlroční studijní zápřah ve svém volném čase, prošpikovaný praktickými cvičeními a zakončený vlastním projektem, jenž si od začátku do konce navrhnete. Připravte se psychicky na desítky pohovorů. Mějte v rodinném rozpočtu dostatečnou zálohu, kdyby se to protáhlo, nebo si najděte dlouhodobě udržitelný systém vzdělávání se po večerech.

Šesticiferné mzdy

Mzdová ohodnocení IT odborníků se už roky umisťují na špici všech tabulek, takže finance mohou být pro mnoho lidí velkou motivací pro rekvalifikaci. Tím spíše v době pandemie, kdy lidé přicházejí o práci v jiných oborech, ale IT se drží. Je však dobré si uvědomit, že bude chvíli trvat, než se zařadíte mezi ony odborníky, o kterých je v novinových článcích řeč.

Junior je pro firmu náklad, a to především v podobě času ostatních zaměstnanců. Nedá se očekávat, že vám hned začne chodit na účet 50 tisíc, nebo dokonce víc. Na základě nereprezentativních anekdotických dat, která sbírám při své praxi, se odvážím tvrdit, že nástupní mzda juniorů v Česku se pohybuje mezi 30 až 40 tisíci korun hrubého. Tato částka se liší v různých firmách, městech, i na základě konkrétních pozic, na které člověk nastupuje.

Začátečníci v oboru se ovšem shodují, že když už je někam vzali, byli schopni na vysoké mzdy dosáhnout již poměrně záhy, v řádu jednotek odpracovaných let. Tím se IT od jiných oborů rozhodně liší.

Bazinga!

Bazinga

Když se řekne „ajťák“, lidé si představí brýlatého mladíka s ponožkami v sandálech nebo hackera v kapuci, který sedí ve sklepě, kde pozoruje změť písmenek. Seriály jako britský IT Crowd nebo americká The Big Bang Theory stále posilují různé stereotypy, ale i kdybychom jim chtěli v něčem dát za pravdu, je dobré si uvědomit, že jejich první díly vznikly před 15 lety. IT už dávno nevypadá jako na známé fotce „brutální pařby informatiků“.

Technologie možná dříve patřily k obskurním zálibám, dnes už však prostupují život každého z nás. Spolu s tím je IT přístupnější a otevřenější pestré škále osobností. Pro účely rozboření zažitých představ asi postačí módní stylistka April Speight nebo hardwarová kutilka Naomi Wu.

Kromě samotného programování poskytuje IT a na něj napojený internetový průmysl i celou řadu dalších pozic, které nemusí být nutně technické: internetový marketing, organizace oborových akcí, psaní reklamních textů, testování správné funkčnosti aplikací, design aplikací, péče o komunitu kolem produktů firmy, psaní technické dokumentace, nejrůznější manažerské pozice, správa počítačové sítě a mnohé další.

 

Z učitelek a servírek ajťačky

Nedávno republiku obletěl film Nová šichta o horníkovi Tomáši Hisemovi, který se rekvalifikoval na programátora. Je to sice příběh o úspěchu, ale Tomáš otevřeně přiznává, že nalezení první práce v oboru mu trvalo velmi dlouho a stálo jej velké úsilí, a to protože měl vyšší věk a neuměl dobře anglicky. Může jít tedy do IT opravdu každý?

Vysoká škola vám dá rozhled, spoustu zajímavých možností, větší šanci se zavrtat do složitých témat. Pokud se chystáte programovat samořídící auta nebo pomáhat raketám do vesmíru, bude to s vysokou rozhodně snazší. To ale většina IT pracovníků nedělá. Běžní zaměstnavatelé po vás budou chtít vytvářet webové stránky nebo mobilní appky. Ty zhotoví samouk s minimální praxí stejně dobře jako absolvent.

Nepotřebujete ani talent na techniku. Kromě vysoce specializovaných pozic programátoři při své každodenní práci nic složitého nezkoumají a nepočítají. V praxi si většinou vystačíte se základy středoškolských počtů a logickým myšlením. Matematika se při programování využívá podobně jako třeba při truhlařině. Je lepší, když si místo zkoušení od oka umíte věci správně změřit a navrhnout. Programování je obecně spíše řemeslo, a více než vrozená genialita vám pomohou zvědavost nebo trpělivost.

Zato nedostatečná angličtina je v IT jako bolavý zub. Chvíli vydržíte, ale když to včas neřešíte, budete už jen litovat. Bez schopnosti rozumět anglickému textu se nelze obejít ani v čistě české firmě. Materiály pro začátečníky najdete i česky, ale dál už je vše pouze anglicky, ať už formou textu nebo přednášek na YouTube. V kolektivech mezinárodních firem je standardním požadavkem schopnost vést plynulou anglickou konverzaci v technické hantýrce.

Také si nemyslete, že když nepotřebujete vysokou školu, nebudete se muset příliš učit. IT je obor, v němž se naopak nikdy nikdo učit nepřestane. Ani profíci s dvacetiletými zkušenostmi se nemohou přestat vzdělávat v novinkách. Pokud při učení trpíte, o IT raději nepřemýšlejte. A nakonec, berte příběhy úspěšných jako motivaci a inspiraci, ale s rezervou, podobně jako aranžované fotky na Instagramu. Není v nich vidět spousta věcí, jež se nevešly do objektivu. Můžete se jimi pokochat a nabudit, ale je zbytečné se s nimi srovnávat.

Ženská energie

Nehodlám rozkrývat pro někoho stále překvapivá fakta o tom, že i ženy se mohou zabývat matematikou, rozebírat počítače šroubovákem, nebo navrhovat složité programy. Bez žen bychom koneckonců počítače vůbec neměli, nedostali bychom se ani na Měsíc a nevyfotili černou díru.

Bojujete s impostor syndromem?

„Díky tomu všemu jsme podceňované jak okolím, tak samy sebou,“ píše Zuzana Pechová. „Je snadnější uvěřit vnitřně tomu, že je to pravda. V pracovním procesu to pak má smutné důsledky. Bojíme se zeptat, aby nás někdo nesepsul, že to přece máme vědět. Bojíme se ozvat, protože náš nápad je jistě hloupost. Stresuje nás prezentace vyššímu managementu ze strachu ze selhání. Trávíme noci učením se věcí, které vlastně nepotřebujeme, jen abychom měly kontext a mohly jít do hloubky. Přepisujeme a donekonečna zlepšujeme už tak dobré dokumenty, třídy v programech, konfigurace v repozitářích. Oddalujeme tím ten obávaný moment nevyhnutelného odhalení, že jsme podvodnice.“

Syndrom podvodnice vás při práci v IT snadno dožene. Jak proti němu bojovat?

Podle ČSÚ je nicméně v českém IT stále méně žen než třeba v takovém v Turecku. Aktivity jako PyLadies, Czechitas, ReactGirls, nebo na Slovensku Aj Ty v IT se snaží obor mezi ženami popularizovat a přichystat jim bezpečný start, kde si z nich nikdo nebude dělat legraci za to, že položily hloupou otázku, nebo je šovinisticky posílat zpátky k plotně.

Kultura IT firem se postupně mění a stává se k ženám příjemnější, a to dokonce i v českém rybníčku, kde se lidé běžně děsí slov jako feminismus nebo diverzita. Velké firmy dokonce zakládají „diversity & inclusion“ oddělení, zkráceně D&I, která mají pracovat na odstraňování překážek pro zaměstnávání žen a nejen jich.

Jakým dalším výzvám dnes ženy v IT čelí? Hloupé vtipy na pracovišti, skleněné stropy, nutnost prokazovat svou expertízu při každém rozhovoru, nebo příležitostné vysvětlování, že jste na schůzi jako analytička a ne asistentka. Následují „drobnosti“, jako že vás nechtějí do týmu kvůli vašim schopnostem, ale „ženské energii“, nebo že vás tlačí do pozic a dílčích činností, v nichž je potřeba se usmívat na lidi. Jako žena se na to přece hodíte, máte empatii a jste nekonfliktní! Ehm.

Na druhou stranu snad neexistuje obor, který by šel tak snadno kombinovat s péčí o dítě, jako IT, kde se většina práce odehrává online. Práce z domova sice dlouho nebyla samozřejmostí, ale po pandemických rocích už je. Firmy jsou také zvyklé dávat nadstandardní benefity, například dlouhou dovolenou nebo pružnou pracovní dobu. Už chybí snad jen víc částečných úvazků, ale i když nebývají přímo v inzerátech, jde je často vyjednat.

Jděte do toho (s rozvahou) 

IT je práce jako každá jiná. Vaše každodenní spokojenost bude nakonec záviset na konkrétní firmě, projektu, štěstí, šéfech, týmu kolegů a klidně i na tom, co někdo jiný, koho vůbec neznáte, špatně naprogramoval před pěti lety a vy s tím teď musíte pracovat. Budete bojovat s psychickou zátěží, můžete zpochybňovat svůj zápal pro věc, propadat workoholismu, časem i vyhořet.

Naštěstí IT umožňuje mnoho způsobů, jak se uplatnit i jinak, než jen sezením u počítače a na schůzích. Můžete se časem přesunout k učení a mentorování, psaní technických textů, pořádání komunitních akcí, začít přednášet na konferencích, konzultovat, vést lidi… Možností, jak si práci namíchat něčím jiným nebo jak zcela změnit hlavní zaměření, je v rámci oboru nepřeberně.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Partneři projektu

Randstad
Asseco Solutions
Unicorn
Datamole
Czechitas
Jobs
Martinus.cz
Green Fox
ČMAPM
Red Hat
Mews
Ataccama